Virtuální operátoři: řešení drahých tarifů?
26.04.2017
Podle předsedy rady ČTÚ Jaromíra Nováka k špatným podmínkám v segmentu domácností přispívá i to, že operátoři mají možnost jednostranně měnit zákazníkům smlouvy. To má změnit novela o elektronických komunikacích, která by při jednostranné změně podmínek smlouvy dávala zákazníkům možnost přejít k jinému operátorovi do 10 dnů. Dnes přechod zdržují zejména měsíční výpovědní lhůty.
Zajímavým poznatkem je, že žádný z operátorů dnes novým zákazníkům nenabízí vyřízení všech náležitostí spojených se změnou operátora. Zákon to operátorům umožňuje, sami to však nevyužívají. To může naznačovat, že operátoři sami nemají zájem o přílišné přetahování zákazníků.
Potenciál pro rozhýbání trhu by mohli mít tzv. virtuální operátoři. Těch existuje několik druhů, podle toho, jak jsou závislí na běžném síťovém operátorovi. Nejnižší stupeň virtuálních operátorů jsou tzv. brand resellers - pod jinou značkou a s jinými cenami pouze přeprodávají produkty svého mateřského operátora. Ti u nás dnes zaujímají přibližně 80% trhu virtuálních operátorů.
Nejvyšší stupeň je naopak úplný virtuální operátor. To je v podstatě plnohodnotný operátor, který všechny činnosti, včetně páteřní přenosové soustavy, fakturačního systému a zákaznické péče zajišťuje vlastními silami. Skrze běžného síťového operátora se pouze připojuje do tzv. přístupové sítě, a využívá tak jeho frekvenční pásmo. Tato varianta je tedy výrazně kapitálově náročná. Úplní virtuální operátoři se však díky své minimální závislosti na síťových operátorech mohou stát jejich reálnými konkurenty, ne jen přeprodejci jejich produktů.
Na trzích srovnatelných s tím českým, tedy např. v Rakousku a Dánsku, několik úplných virtuálních operátorů funguje. U nás se zatím nenašel nikdo, kdo by byl ochoten vynaložit potřebnou stamilionovou investici. A to i přesto, že hráči, kteří by toho byli schopní, na trhu jsou. Neochota investovat může být způsobena obavou, že po vstupu na trh stávající operátoři sníží ceny do té míry, že se původní investice stane nenávratnou. Dalším důvodem může být, že operátoři mezi sebe dalšího hráče jednoduše nechtějí vpustit. V Rakousku to regulační úřad vyřešil tak, že plánované sloučení dvou síťových operátorů podmínil vpuštěním úplného virtuálního operátora do své sítě, a to za cenu téměř na úrovni nákladů.
Mezistupněm jsou virtuální operátoři, kteří nakoupí na velkoobchodním trhu data ve velkém množství a pak je dále přeprodávají koncovým uživatelům. Problém může nastat, když síťoví operátoři nastaví velkoobchodní ceny tak vysoko, že to všechny potenciální hráče odradí. Trh velkoobchodních nabídek funguje transparentně pouze u sítě LTE, kde mají síťoví operátoři povinnost udávat referenční nabídky, jejichž cenu ČTÚ reguluje. LTE je však prémiovější síť, kterou zatím nejsou ani všechna zařízení schopna přijímat.
Na sítě nižších generací, 2G a 3G, nemají však operátoři žádnou povinnost virtuální operátory vpustit. Nemusí ani zveřejňovat referenční nabídky. To vychází z podmínek, které byly stanoveny při aukcích frekvenčních pásem pro tyto sítě. Možnost změny podmínek bude při obnovovacích aukcích zřejmě v roce 2019. Do té doby se však tyto sítě, díky rychle se rozvíjejícím technologiím, mohou stát pro virtuální operátory irelevantními. Transparentní trh LTE je tedy prvním zábleskem na lepší časy. (Nutno také dodat, že Česká republika patří mezi světovou špičku v rychlosti zavedení LTE sítě.)
Vedle zavedení povinného zpřístupnění sítě virtuálním operátorům existuje také možnost regulace velkoobchodního trhu. Ta je však značně složitější. Je totiž nejprve potřeba jasně doložit, že na trhu existuje pokřivení, které regulaci vyžaduje. ČTÚ si v současnosti takovou analýzu dělá, aby zjistila, zda-li jsou trhy sítí 2G a 3G způsobilé k regulaci. V rámci EU se k takové regulaci uchýlil pouze Kypr.