Čistý vzduch...
08.05.2016
V debatách vystupují obvykle dva tábory: ten zelený má za to, že pro čistý vzduch toho děláme málo a firmy jsou "darebné" a špinění přírody je baví. Na to reaguje tábor druhý, co má za to, že tlak na větší ekologii ničí pracovní místa a ohrožuje ekonomiku (s tím, že extrém tohoto postoje říká, že znečistění nevadí). Na fakta v diskusi moc času nezbývá.
Z toho, co jsem se se za minulé měsíce a roky dozvěděl, vidím, že pravda je jako obvykle uprostřed. Nové technologie ovšem dnes umožňují za velmi přijatelnou cenu emise aut zásadně snížit. Dieselgate proto není ani tak o selhání inženýrů (i když na "podváděcí" SW moc hrdí asi nejsou) ani regulátorů (normy jsou splnitelné, ale způsob testování i dohled nad ním moc nefunguje). Hlavní podle mne bylo selhání managementů některých firem. Když jsem četl v (amerických) novinách o podkladech k soudnímu řízení k Dieselgate, myslím, že jednou se o této kauze bude psát v managerských učebnicích. A nebude to hezké čtení.
I proto není pravda, že aféra ohrožuje automobilový průmysl (ohrozila jen některé modely a některé technologie), a navíc platí, že lze vyrábět docela čisté naftové motory. Klíčem je technologie SRC, tedy využívání močoviny k snížení emise jedovatých NOxů. Pokud ji automobilky instalují, mají zájem, aby fungovala, neb umožňuje motorům pracovat v režimu vyšší účinnosti. Klesne tedy jak spotřeba, tak emise NOxů (snad jediný důvod pro snížení využití SRC u aut, která jej mají, může být poněkud perverzní snaha "ochránit" majitele před doléváním močoviny do auta, zejména tam, kde se konstruktérům nepodařilo dostat do vozu dost velkou nádrž). Celá tato "legrace" stojí řádově 300 euro na auto a čím více se bude užívat, tím bude levnější.
Alternativou je "doladění motorů" pomocí elektroniky, přepouštěcích ventilů EGR či zásobníkových katalyzátorů. I s nimi mnohá auta plní emisní normy a i v praxi jsou docela čistá. Problémem ale je, zjednodušeně řečeno, že čím lépe takováto auta čistí výfukové plyny od NOxů, tím mají vyšší spotřebu nafty. Což nepochybně vede k úvaze některých výrobců občas si od čištění výfukových plynů "ulevit" a nezatížit peněženku majitele u pumpy.
I tak ale, nejen ve zkušebnách, ale i v praxi jsou emise dieselů v normě Euro 6 viditelně nižší než v přechozí Euro 5. Ale výsledky studií německé a britské vlády (o kterých jsem na FB psal a odkaz na ně najdete zde a zde) ukazují, že vycházet z posuzování ekologičnosti auta z dnešních testů NEDC je silně zavádějící. A to nejen proto, že některé automobilky na ně auta "připraví". Problémem je třeba malá délka testu, který navíc začíná se studeným motorem. Neohřátí komponent motoru (a katalyzátoru SRC) totiž snižuje zásadně jeho účinnost (což musí konstruktéři vzít v potaz), díky čemuž výsledky testů neodpovídají reálnému provozu. Další slabinou je i to, že zatížení auta v testu je příliš nízké, což opět snižuje soulad výsledku s reálným provozem auta a nutí výrobce snižovat emise v provozu, ve kterém se nakonec auto neužívá.
Co tedy s tím? Jak jsem již psal dříve, emisní normy jsou splnitelné a za více než přiměřených nákladů. Splnění pochopitelně neznamená, že auto nikdy nesmí vypusti z výfuku více "jedů", ale ani to, že "laťku podleze" v podmínkách na míle vzdálených provozu (a navíc s účelovými úpravami). Myslím, že správné řešení dnes znamená:
1. Zavedení nového měřícího cyklu, WLTP, který lépe odpovídá provozu aut (což je již v EU dohodnuto)
2. Nulovou toleranci pro úpravy aut, které na měření jsou a zavedení testování i náhodně vybraných aut z linky
3. Zvyšování významu testování v reálném provozu (RDE), které umožňuje dostupnost zařízení na měření (PEMs).
Není dnes žádná omluva pro to, aby na ulicích jezdila auta, která vypouštějí vysoké množství emisí, a tím ohrožovala zejména v místech s vysokou koncentrací dopravy životy lidí...
P.S. A mimochodem, hlavně u nás bychom měli "zapracovat" nad tím, jak se o ekologii a autech v Česku diskutuje. Zejména nad mýty, které vedou k společensky neracionálnímu chování lidí.
Naštěstí se již daří zrušit praxi, kdy "ke cti" majitele naftového auta patří "vykuchání" filtru pevných částic, neb ten prý zatěžuje motor a jsou s ním potíže. Filtry toho jednak dost vydrží, jejich renovace u některých značek obvykle za částky v řádu 5-8 tisíc a auta, která jsou na FAP nastavená a nemají ho, jsou opravdu "ekobomby". Stále ale převažuje názor (i na odborných webech), že technologie třeba typu start stop "likvidují motor", které jaksi neberou v úvahu, že nastavit systém tak, aby vypnul motor jen tehdy, kdy mu to neublíží, je docela snadné (a ticho bez vibrací v autě, které stojí, je docela návykové)...