Diskuse s automobilkami potvrzují, že emisní cíle jsou splnitelné. Úpravy namístě ale jsou
10.12.2024
Výkyvy poptávky na trhu, jen pozvolna klesající ceny nových elektromobilů a skepse značné části veřejnosti vedou k tomu, že podíly těchto aut zaostávají za očekáváními. Krátkodobé a nekoordinované podpůrné politiky členských států pak situaci často nejen neusnadňují, ale spíše komplikují.
Snižovat emise u nových aut přitom potřebujeme. Zejména proto, abychom se zbavovali závislosti na dovozu ropy, dokázali snižovat emise skleníkových plynů a zbrzdili globální oteplování.
V minulých týdnech jsem v Bruselu absolvoval debatu se sedmi řediteli velkých firem a individuálně potom ještě jednal s vedením dvou automobilek. Několik výrobních závodů jsem i osobně navštívil. Všechna jednání mě vedou k přesvědčení, že situace je krátkodobě složitá, ale že dlouhodobě nastavené cíle jsou jak splnitelné, tak smysluplné. Možná překvapivě je nalézt společné, dobré řešení s minimálně částí automobilek méně složité než dosáhnout shody politické.
Proč je to tak? V zásadě totiž existují tři rozdílné politické tábory. Ten první bych označil jako „proti všemu a všem“. Požaduje, možná jako zárodek likvidace či oslabení Green Dealu, zrušení co největší části regulací a cílů. A to bez ohledu na dopad na spotřebu fosilních paliv, znečištění vzduchu, globální oteplování a investice, které automobilový průmysl již činil a stále činí.
Přesně na opačném pólu stojí názorový proud, který „nechce upravit nic“. Argument o potřebě stability pravidel a cílů jako nutné podmínky pro velké investice je na jeho straně, ale podceňuje to, že tempo změn se těžko předem odhaduje i kvůli faktorům, které někdy stojí mimo firmy. Dosažení přesných, krátkodobých cílů je proto nákladné či složité.
Jednou z racionálních cest by mohlo být například zachování dnešního nastavení flotilových cílů, spojené s tím, že jeho plnění by se vyhodnocovalo nikoliv ročně, ale například za tříleté období. To by dalo firmám prostor, jak například vyšší emise v prvním či druhém roce „doladit“ strukturou prodejů v roce třetím. Celkové snižování emisí u nových aut by však v tomto horizontu zůstalo zachováno. Tento návrh podporují i zástupci autoprůmyslu, ale třeba i německá vláda a je také v souladu s iniciativami české a italské vlády.
Tím by byla vyřešena jedna ze dvou otázek spojených s cestou autoprůmyslu k nízkým emisím a snížení potřeby dovozu fosilních paliv. Tou druhou je pak možné doladění cíle pro rok 2035 označovaného za „zákaz spalovacích motorů“.
I zde existuje jak radikální tábor požadující jeho zrušení, tak i názor, že nemá dojít k žádné změně (a tedy že nová auta se spalovacími motory nebudou po tomto termínu prodávána). A opět i zde existuje smysluplné řešení. Tím by mohla být možnost prodeje spalovacích aut, která by spalovala jen emisně neutrální paliva (tedy nejspíše vyrobená z čisté elektřiny). I v tomto případě by to byla cesta k potřebnému poklesu emisí a přitom by se rozšířilo spektrum použitelných technologií o další „technologicky neutrální řešení“.
Jsem rád, že i společným úsilím mnoha poslanců se postupně formuje dobré, kompromisní řešení alespoň ve věci doladění pravidel pro rok 2025 a poté snad i 2035, které by mohlo mít širokou podporu. Řešení, které by neznejistilo ve velké míře legitimní očekávání firem ohledně stability pravidel, zajistilo postupné snižování emisí a závislosti na dovozu, ale zároveň reflektovalo nesnadnou tržní situaci, která technologické změny provází.
Neznamená to, že tato snaha o kompromis uspěje. Nemalá část dnešní politiky není nastavena na hledání funkčních, co nejvhodnějších řešení, ale na palcové titulky a vyvolávání sporů. V tomto případě by se rukojmími této politické strategie stala jak snaha o snižování emisí skleníkových plynů – jejím cílem není nic jiného než ochrana kvality života našich dětí –, tak automobilový průmysl, jehož miliardové investice by byly zpochybněny a nové zatíženy zbytečnou nejistotou. Ani jedno není cesta k lepší budoucnosti.
Odkaz na celý článek zde.