Lekce populismu z Rakouska
08.01.2025
Jak píše přehledná analýza na webu Seznam zpráv, to, co k rozkladu potenciální troj (či dvoj) koalice vedlo, byl problém potřeby řešit neudržitelné fungování části rakouského státu – pro nás velmi srozumitelný.
Rakousko se těší jednou z nejvyšších kvalit života na světě a poměrně stabilní – i když ne zrovna vysoce výkonnou – ekonomikou. To je pro voliče samozřejmě populární. Tak jako je dnes bohužel v západních demokraciích populární, že tam, kde ekonomika nefunguje na plné obrátky, nastupuje život na státní dluh.
To chtěl zejména nejmenší ze tří potenciálních partnerů aspoň částečně omezit korekcí nastavení penzijního systému (mimochodem podobnou, jakou prosadila dnešní vláda u nás). To by otevřelo prostor pro snížení tlaku na růst státního deficitu, který se dostane za hranice nových, více střednědobě zaměřených unijních pravidel (další citelný problém v Rakousku je deficitní zdravotnictví, které tlačí na státní kasu, což je též problém, se kterým se naše země aspoň částečně díky úpravám pravidel vyrovnala).
Dle informací médií socialisté odmítli korekci nastavení penzijního systému tak razantně, že nejprve jednání opustili liberálové, poté další rozhovory odmítl šéf lidovců a ohlásil, že se z politiky stahuje.
Nalézt v tom lze několik podnětů k zamyšlení:
1. Stojí požadavek na poměrně mírnou reformu penzí za riziko, že zemi bude vládnout strana, která například chtěla covid léčit veterinárními přípravky, nepodporuje boj Ukrajinců proti ruské agresi a do jejíhož instrumentária patří populismus a vyvolávání strachu? Připomeňme si, jak vypadala jejich kampaň do eurovoleb.
Odpověď za mě je, že to za to stojí. Odkládání problémů, které je třeba řešit „na zítra“, je esencí neodpovědného populismu. Problém s penzemi je natolik zjevný, že vládnout s partnery, kteří ho popírají, je cesta jen k dalším problémům a mizernému vládnutí.
2. Mají socialisté pravdu, že řešení „rakouského problému“ lze hledat v jiných oblastech?
Skoro jistě ne. Jistou analogii nabízí v Česku zaznívající přísliby, že problém snížení příjmů státního rozpočtu, způsobený snížením daně z příjmu (tzv. zrušení superhrubé mzdy), lze vyřešit na straně výdajů. To se však ukázalo jako silně vzdálené realitě. Neudržitelně nastavený penzijní systém (v zemi, která se pyšní dlouhou dobou dožití) a „díra“ ve zdravotním systému jsou jednak velké a jednak v čase jen rostou. Některá alternativní opatření jdou navíc více (než jiné cesty snížení deficitu) proti růstu, což by problém dále zhoršilo.
3. Žijeme ve světě, kdy stále větší část politiky odmítá provést věci zcela nutné? A co to znamená?
Ano, dnešní realita politiky ukazuje, že cílem stále více politiků je udržení moci, nikoliv odpovědná správa země, ke které jim výsledek voleb dává právo. Neřešení zjevných problémů vede k jejich prohloubení do stavu, který je natolik vážný, že najít odvahu k jeho zvrácení je stále těžší. A potenciální odpovědný „opravář“ pak čelí riziku, že s velkým politickým nákladem dosáhne jen malého zlepšení (což sníží jeho šance na budoucí úspěch v politice).
Rakouský příklad ukazuje, jak složité a odvahu vyžadující je udělat aspoň určité změny nastavení fungování států, které sníží riziko postupného vzniku krizové či neudržitelné situace. O to větší respekt je třeba mít k vládám, které aspoň částečně jdou „proti dnešnímu proudu“.
Ač to možná leckoho překvapí, jednou z nemnoha je naše dnešní vláda, což právě aktuální zkušenost od našich sousedů jasně ukazuje.
Odkaz na celý článek zde.