Společná dohoda o dluhové úlevě znamená významný krok k zotavení řecké ekonomiky
21.06.2018
Čtvrteční schůzka ministrů financí eurozóny však pravděpodobně znamená velký krok ke zlepšení pro Řecko, jehož ekonomika se po letech ekonomické deprese a náročných reforem začíná opět vracet do tempa. Pozitivní vývoj v celé eurozóně (potažmo EU) se odráží i na Peloponésu. Řecká ekonomika opět roste a v předpovědích ani nezaostává za průměrem ostatních zemí platících eurem. Nezaměstnanost klesá, byť je v absolutních číslech stále ještě velmi vysoká – i zde ale předpovědi Mezinárodního měnového fondu ukazují k světlejším zítřkům. Velmi pozitivní zprávou je pak postupný růst zaměstnanosti – více Řeků se nyní vrací na vznikající pracovní místa, což v důsledku povede i k vyšším daňovým výnosům.
Source: Mezinárodní měnový fond
Source: Mezinárodní měnový fond
Source: Mezinárodní měnový fond
Úroky na řeckých dluhopisech značně klesly a postupně konvergují s bezpečnějšími zeměmi, nicméně riziková přirážka (řecký dluh je oproti např. německému dluhu pro investory rizikovější, neboť hrozí větší statistická pravděpodobnost nedodržení závazku – Řecko tedy musí investory kompenzovat vyšším úrokem) je stále ještě markantní. Dokud navíc trvá záchranný program půjček od eurozóny namísto finančních trhů, není tento ukazatel zcela relevantní. Dohoda o posunutí doby splatnosti řeckých půjček je však významným krokem kupředu, který by měl zásadně přispět k už tak probíhajícímu zotavení řecké ekonomiky.
Pierre Moscovici, evropský komisař pro hospodářské a finanční záležitosti, se dokonce po dosažení dohody na jednání ministrů nechal slyšet, že „řecká krize končí dnes večer v Lucemburku“.
Source: OECD
Dohoda mezi ministry po jednání v Lucemburku rozhodla o posunutí doby splatnosti téměř 96 miliard eur záchranných půjček od eurozóny od 10 let – nejbližší datum splatnosti nyní tedy připadá na rok 2033. Nejedná se tedy o odpis dluhu, ale o rozložení splátek takovým způsobem, aby jejich splácení připadalo na období lepší hospodářské výkonnosti a splátky Řecko méně zatíží. Řecký ministr financí Euclid Tsakalotos po schůzce prohlásil, že Řecko nyní obrací list a položilo všechny základní kameny k tomu, aby opustilo program záchranných půjček s jistotou. Současný podpůrný program končí 20. srpna a následně bude muset Řecko na financování opět spoléhat na mezinárodní finanční trhy. Eurozóna tedy stála před náročnou výzvou přesvědčení trhů, že současná výše řeckých dluhů je udržitelná.
Source: Evropská komise & Eurostat
Po náročných vyjednáváních, které musely uspokojit i tvrdé německé požadavky, a před finálním schválením dostaly souhlas i od hlav jednotlivých členských států, je tedy ekonomická budoucnost Řecka opět o něco světlejší. Německý ministr financí Olaf Scholz nejdřív vyjádřil výhrady zejména k dalšímu bodu dohody, a sice zvýšení poslední půjčky pro Řecko z 11.7 na 15 miliard eur. Tato poslední splátka navýší řecké hotovostní rezervy natolik, že by měly pokrýt závazky až po téměř dva roky bez nutnosti obracet se na finanční trhy. Německo však nakonec s navýšením souhlasilo. Další podstatnou součástí dohody je vracení části zisků (zhruba 1 miliarda eur) centrálních bank eurozóny z držení řeckých dluhopisů.
Prodloužením doby splatnosti na existující dluhopisy tak Řecku zbývá relativně malý dluh ke splacení do roku 2030, v což eurozóna vkládá velké naděje jakožto pobídku pro investory pro koupi řeckých dluhopisů. Podmínkou dluhové úlevy je pro Řecko udržování primárního rozpočtového přebytku (který nezahrnuje splácení dluhu) ve výši 3.5 % do roku 2022 s cílem udržet přebytek na průměru 2.2 % až do roku 2060. Ministři financí eurozóny si zároveň ve svém finálním prohlášení ponechali otevřené dveře možnosti přiznat Řecku další dluhovou úlevu v dlouhodobém horizontu.
Řecký dluh zároveň není nesplatitelný, jak se někteří komentátoři pokoušejí tvrdit. V současné době je sice v poměru k HDP velmi vysoký (kolem 180 %), nicméně dokud roste ekonomika (a tedy nominální HDP) a inflace, která snižuje reálnou dluhovou zátěž, tak se při dodržování fiskální zodpovědnosti poměr dluhu a hrubého domácího produktu bude značně snižovat.
Tvrzení, že euro je „mrtvý projekt“, který se sám pod svou vlastní tíhou rozpadne kupříkladu skrz „nevyhnutelný“ řecký bankrot, jsou silně zavádějící a v nesouladu s realitou. Současný vývoj naopak spíše ukazuje, že eurozóna se umí poučit ze svých chyb a svoje problémy řešit, byť možná pomaleji, než by bylo záhodno, neboť musí hledat shodu mezi 19 členskými zeměmi.
Kompletní znění závěru schůzky ministrů eurozóny a dokumenty ohledně dalšího postupu zde.