1. Aktuality
2. Bruselský „diktát“, který neexistuje: případ zabijačky

Bruselský „diktát“, který neexistuje: případ zabijačky

06.11.2017

V roce 2015 se českým internetovým prostorem začaly šířit poplašné zprávy o tom, že Evropská unie zakázala Čechům jejich tradiční zabijačky. Nejaktivnějším šiřitelem těchto zpráv byl deník Blesk a jeho přidružený internetový portál Blesk.cz. Webové i novinové stránky tohoto periodika zaplnily výstražné palcové titulky jako: „Za zabijačku můžete schytat pokutu až 300 tisíc! Víte, že tohle se podle EU nesmí?“, „Jitrnice vs. EU: Zabijačku zakázali, ale halal porážky mají zelenou“ nebo „K zabijačkám nás volají udavači! Kontroloři udělili pokuty už 200 tisíc!“. Obsah těchto článků byl vždy podobného rázu, redaktoři deníku Blesk poukazovali na diktát Bruselu, který Čechům zakazuje jejich tradiční zabijačku. Jako umocnění byly vybrány citace náhodných (zřejmě fiktivních) občanů, kteří tyto kroky EU razantně odsuzovali. Tak jako v případě citace paní Jany V.: „Za protektorátu byly zabijačky také zakázané. Že by podobnost čistě náhodná?“

Hlasy redaktorů deníku Blesk v článcích sdělovaly např. „Evropská unie nám zakázala rozdávat laskominy ze zabijačky“ a dále že „…je Unií zakázáno pořádat vepřové hody jako společenskou akci. Evropská unie a její instituce jsou tak v těchto a podobných článcích popisovány jako vykonavatelé autoritářského vládnutí a v některých článcích dokonce připodobněny k totalitárnímu nacistickému či stalinistickému režimu. Diktát Moskvy z dob SSSR jako by se pro některé redaktory deníku Blesk implicitně a čtenáře explicitně rovnal současnému diktátu Bruselu.

Je zřejmé, že v dnešní „postfaktické“ době je hledání pravdy velmi komplikované a pojem pravdy jako takový jen těžce obhajitelný. Pravda může mít zajisté mnoho podob a pro každého jedince může být její náplň odlišná a její nalezení, či obhájení může skýtat často až nemožný úkol. Přesto v některých případech pravdu nalézt skutečně stále možné je, stejně tak jako definovat holou lež. Právě tímto jednoduchým případem odlišení pravdy od lži jsou zmiňované články deníku Blesk. Deník Blesk poskytoval svým čtenářům „prachsprostou“ lež, žádné z nosných sdělení těchto článků se neslučuje s realitou a záměrem redaktorů je pouhé vykreslení Evropské unie v tom nejhorším možném světle na základě lživých informací. Evropská unie Čechům zabijačky totiž nezakázala, podobně jako nezakazuje žádné jiné zvyklosti národního folkloru.

Kauza zabijačky

Deník Blesk na svých stránkách sděloval, že směrnice EU zakazuje zabijačky. Pravdou ovšem je, že žádná taková směrnice neexistuje. Pořádání domácích zabijaček upravují domácí zákony jednotlivých členských států, záleží tedy pouze na vnitrostátním právu, zdali zabijačky umožňuje a jakým způsobem je reguluje. V případě ČR tedy pravidla pro zabijačky stanovuje česká vláda společně s Parlamentem ČR, konkrétně se jedná o veterinární zákon. Od roku 2004, kdy ČR vstoupila do Evropské unie, nedošlo ze strany EU k žádnému omezení či regulaci pořádání domácích zabijaček.[1] Popisované sdělení „Za zabijačku můžete schytat pokutu až 300 tisicí! Víte, že todle podle EU nesmí?“ není tedy ničím jiným než absolutním opakem pravdy.

Stejně tak jako EU neomezuje pořádání domácích zabijaček jako takových, neomezuje ani pořádání zabijaček jako společenských akcí. Pravidla, která určují, jestli je pokrm získaný ze zabijaček určen pouze ke spotřebě v domácnosti chovatele, a není ho tak možné dále distribuovat, stanovují také pouze české vnitrostátní veterinární zákony. Ze strany legislativy EU nedošlo ani v tomto případě k žádnému omezení. Takovýto zákon však v ČR platí již přes padesát let. Deník Blesk uvádí, že Evropská unie nám zakázala rozdávat laskominy ze zabijačky“ a dále že „…je Unií zakázáno pořádat vepřové hody jako společenskou akci. Tato tvrzení redaktorů zmiňovaného periodika lze tedy označit za další stoprocentní lež. [2]

Navíc je vhodné zmínit, že novela českého veterinárního zákona o pořádání zabijaček zmírnila výše popsaná omezení a od listopadu roku 2017 mohou pořadatelé zabijačky předávat pokrmy získané při zabijačce také dalším osobám mimo kruh rodiny či domácnost chovatele. Dle slov ministra zemědělství Mariána Jurečky (KDU-ČSL) mohou dát chovatelé pokrmy ze zabijačky skoro komukoliv. Jurečka sdělil, že „Lidé mohou darovat bez hrozby sankce produkty ze zabijačky, tak jak to ostatně celé generace dělají. Veterinární zákon umožní darovat výslužku ze zabijačky nejen rodině, ale i osobě blízké. A osobou blízkou je každý, kdo by újmu druhého považoval za újmu vlastní. A to může být na vesnici prakticky každý.“[3]

V úvodu textu byla zmíněna další citace z článků deníku Blesk: „Jitrnice vs. EU: Zabijačku zakázali, ale halal porážky mají zelenou.“ Skutečnost, jak jsme si ukázali výše, je znovu někde úplně jinde. Evropská unie žádným způsobem nereguluje pořádání domácích zabijaček ani rituální porážky různých kultur. Domácí zabijačky a rituální porážky, kterými halal porážky jsou, jsou upravovány pouze vnitrostátními zákoníky. V případě ČR tedy znovu českým zákoníkem, který povoluje jak domácí zabijačky, tak halal a další rituální porážky. [4] Tedy další usvědčení ze lži periodika Blesk.

Diktát?

Jak je to tedy s tím diktátem Bruselu? Není pravda spíše taková, že některá „mainstreamová“ média diktují svým čtenářům svou pravdu (lež) o Evropské unii, čímž je onen bruselský diktát vytvářen (konstruován)? Domnívám se, že ano. Neděje se tak tedy reálně v Bruselu, ale fiktivně a lživě na stránkách těchto periodik. Fenomén „diktátu Bruselu“ je tak živen a žije v imaginárním prostoru těchto senzacechtivých sdělovacích médií, jejichž úlohou je pouhé zvyšování čtenosti na úkor pravdivých informací. Paradoxně se tak občan s tímto diktátem setká ve vykreslené a vylhané podobě všude možně, jenom ne reálně na půdě institucí EU v Bruselu a dalších městech, kde jsou veškerá rozhodnutí prováděna demokraticky a transparentně.

Přirovnání rozhodování Evropské unie k diktátu Moskvy či nacistickému totalitarismu, tak jak je o něm z úst některých kritiků slyšet, je naprosto nesmyslné. Jako argumentaci k popření této podobnosti lze uvést několik základních faktů. V případě sovětského komunismu a německého nacismu byly pokyny pro satelitní státy vytvářeny autoritativně z moskevského či berlínského centra přímo komunistickou nebo nacistickou stranou bez možné účasti podřízených států na tvorbě rozhodnutí. Podřízený stát tak dostal přímé pokyny vytvořené stranou, který byl nucen přijmout a provést pod podmínkou trestu. Češi se tak na tvorbě těchto direktiv nijak neúčastnili, pouze je přímo aplikovali. V případě Evropské unie a jejího rozhodování se jedná o naprosto odlišný příběh, všechny členské státy se podílí na demokratickém a transparentním rozhodování, které má za úkol zvyšování kvality života Evropanů při udržení míru.

Malé a středně velké státy, mezi které ČR patří, jsou v institucích EU zastoupeny ve zvýhodněném poměru oproti státům velkým. Pokud hovoříme o „Bruselu“, musíme si uvědomit, že také ČR je v tomto případě Bruselem, nejedná se o odloučené mocenské centrum jako v případě sovětské Moskvy, ale o společný a demokratický rozhodovací aparát všech členských států.

Konkrétně do Evropského parlamentu jsou čeští a další europoslanci voleni ve volbách do Evropského parlamentu občany státu, ze kterého pocházejí, podobně jako do parlamentů národních. ČR s cca 10 miliony obyvateli v Evropském parlamentu zastupuje 21 poslanců, zatímco například osmdesáti dvou milionové Německo zastupuje europoslanců 96. Z toho je zřejmé, že ČR je v počtu europoslanců na jednoho obyvatele ve zvýhodněné pozici oproti Německu skoro dvojnásobně.

Evropská rada je složena z předsedů vlád členských států, které domácí lid zvolil ve volbách do národních parlamentů. Pokud se Andrej Babiš stane premiérem, zasedne jako vítěz voleb a předseda vlády ČR v Evropské radě on. Přitom každý členský stát má shodně po jednom členovi Evropské rady. Další instituce Evropské unie, tedy Rada EU (neboli Rada ministrů), je složena z ministrů jednotlivých rezortů vlád členských států, kteří byli do této pozice zvoleni a dosazeni demokratickými volbami do národních parlamentů. Například tedy, pokud se Martin Stropnický stane ministrem zahraničních věcí, bude při jednání Rady EU v oblasti zahraniční politiky zastupovat Českou republiku právě Stropnický. V Evropské komisi jsou všechny členské státy zastoupeny jedním komisařem. Komisař zastupující jednotlivý členský stát je navrhován národní vládou svého členského státu, která opět vznikla na základě demokratických voleb do národního parlamentu. Navíc každého nového člena komise musejí jednomyslně schválit představitelé států v Evropské radě a následně složení Komise schvaluje také Evropský parlament a jeho výbory. Vůle občanů je tak zastoupena v každé volbě do instituce EU.

Na výše uvedených příkladech je zřejmé, že argumentace říkající, „že v Bruselu sedí nikým nevolení politici“, je naprosto mylná a nestřetává se s realitou. Naopak jsme si představili, že zástupci členských států v evropských institucích jsou dosazovány na své posty na základě vůle lidu v podobě demokratických voleb. Všichni tito demokraticky zvolení zástupci se podílí na utváření evropské politiky společně. Česká republika má prostřednictvím svých zástupců stejný vliv na chod Evropské unie jako ostatní státy její velikosti, navíc je její pozice oproti velkým státům značně zvýhodněna díky poměru zastoupení poslanců Evropského parlamentu.

Na otázku paní V. z úvodu textu: „Za protektorátu byly zabijačky také zakázané. Že by podobnost čistě náhodná?“ můžeme na základě informací popsaných v tomto text podat jednoznačnou odpověď. Zabijačky dnes zakázané nejsou a podobnost mezi EU a protektorátem Čech a Moravy čistě náhodná není. Mezi těmito dvěma subjekty se totiž nenachází podobnost žádná. Stejně tak jako stěžování si na diktát Bruselu je nesmyslné, protože z textu vyplývá, že nic takového jako „bruselský diktát“ v reálném Bruselu neexistuje. Pokud si chce český občan stěžovat na Evropskou unii, měl by si stěžovat spíše na české politiky, kteří ho v evropských institucích zastupují za to, že neprosazují jeho zájem. Podobně jako si může stěžovat na politiky vnitrostátní, jelikož si je zvolil podobně demokraticky jako politiky evropské. Při odmítnutí této hypotézy bychom mohli českou vládu nazývat „pražským diktátem“. To se nám však jeví jako nesmyslné, ale fakticky je to stejně nesmyslný pojem jako „diktát Bruselu“.

Pokud by však čtenář po přečtení tohoto článku hodnotil liberálně demokratický sytém EU nadále jako autoritářský, totalitární či diktátorský, zbývá mu již pouze možnost v podobě úplné změny systému vládnutí na všech úrovních. Tato změna by kvůli jeho požadavku na více demokracie a přiblížení vládnutí k lidu zřejmě znamenala přechod k určité formě anarchismu. Jestli je však některá podoba anarchismu vhodným systémem vládnutí v globalizovaném světě 21. století, je tématem pro rozsáhlou filozofickou diskuzi. Domnívám se však, že takovýto čtenář by slovo anarchismus „a priori“ považoval za sprosté. Proto zůstává faktem, že hledání pravdivých a koherentních informací by mělo předcházet unáhleným názorům a soudům zakládajících se na lži, a to v době „faktické“ a zejména „postfaktické“.

Zdroje:

Blesk (2015) Za zabijačku můžete schytat pokutu až 300 tisíc! Víte, že tohle se podle EU nesmí?(link is external) dostupný na: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/297360/za-zabijacku-muzete-schytat-pokutu-az-300-tisic-vite-ze-tohle-se-podle-eu-nesmi.html

Blesk (2015) Jitrnice vs. EU: Zabijačku zakázali, ale halal porážky mají zelenou. Dostupný na: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/297507/jitrnice-vs-eu-zabijacku-zakazali-ale-halal-porazky-maji-zelenou.html

Blesk (2015)K zabijačkám nás volají udavači! Kontroloři udělili pokuty už za 120 tisíc. Dostupný na: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/297598/k-zabijackam-nas-volaji-udavaci-kontrolori-udelili-pokuty-uz-za-120-tisic.html

Idnes (2017) Veterináři otočili. Výslužku ze zabijačky může dostat skoro každý. Dostupný na: https://ekonomika.idnes.cz/zabijacka-prase-veterinarni-zakon-jitrnice-jelita-statni-veterinarni-sprava-svs-petr-majer-g9q-/ekonomika.aspx?c=A171102_154043_ekonomika_elka

EK (online) Na pravou míru. Dostupný na: https://ec.europa.eu/czech-republic/news/rebuttal_cs

EK (online) Organizační struktura. Dostupné na: https://ec.europa.eu/info/about-european-union/organisational-structure/how-commission-organised_cs

EP (online) seznam poslanců EP.  Dostupný na: http://www.europarl.europa.eu/meps/cs/map.html

ER (online) Evropká rada. Dostupný na: http://www.consilium.europa.eu/cs/european-council/

Rada (online) Rada EU. Dostupný na: http://www.consilium.europa.eu/cs/council-eu/

Autor článku : František Paďour, stážista v kanceláři Luďka Niedermayera