1. Aktuality
2. Evropa na cestě k citlivému řešení Fake News?

Evropa na cestě k citlivému řešení Fake News?

01.02.2018

Pojem Fake News je v Cambridgském slovníku definován jako falešné zprávy, vypadající skutečně, které se šíří přes internet nebo jinými médii, obvykle vytvořené za účelem ovlivnění politického mínění nebo jako vtip[1]. Definice je to však neuznávána mezinárodně, speciálně čeští odborníci často hovoří o „nedefinovatelnosti tohoto pojmu“. Na tom, že je s dezinformacemi potřeba v dnešní době plné rychlých zpráv na sociálních sítích, mnohdy okamžitě přesdílenými, bojovat, se shoduje odborná veřejnost po celém světě.

Žijeme v době tzv. sociálních bublin, které nás izolují od ostatních názorových proudů a často nám jednoduše neumožňují dívat se na problémy dnešního světa s otevřenou myslí. Proti ovlivňování na internetu (zejména přes sociální sítě) musíme bránit zejména mladé, kteří jsou k ovlivňování náchylní a které musíme učit kritickému myšlení. To je však především úkolem našeho vzdělávacího systému.[2]

Je jasné, že k celému problému je potřeba zvolit citlivý přístup. Nelze stanovit „univerzální pravdu“, je potřeba rozlišovat tvrzení od názoru a někdy je potřeba jít po zdroji poplašných zpráv, které poškozují dobré jméno osoby či společnosti.  Jak tedy s výše uvedeným bojovat citlivě a řešit pravou podstatu problému?

Francouzská cesta

Ve Francii byly v roce 2017 prezidentské volby. Jejich vítěz, prezident Macron uvedl, že představí nový zákon umožňující Fake News z internetu mazat a dokonce blokovat patřičné weby. Společně s tím je bude nutit zveřejnit, odkud získávají peníze. Představená pravidla nebudou platná po celý rok, ale pouze v období voleb, kdy se falešné zprávy rojí nejčastěji a mohou nejvíce ovlivnit. Nový zákon tak bude nařizovat webům zveřejnit, kdo je financuje a dojde k zastropování výše peněz, které mohou získat za sponzorovaný obsah. Společně s tím budou moci úřady zasáhnout proti jednotlivým zprávám a webům, které je šíří a požadovat odstranění, případně zablokování celého webu. Rozšíří se také i pravomoci regulátora CSA (Conseil supérieur de l'audiovisuel), který dohlíží nad televizním a rozhlasovým vysíláním. Pro další podrobnosti si ale budeme muset počkat na návrh konkrétního zákona.[3]

Řešení na Evropské úrovni

Evropská komise také podniká kroky proti Fake News. Již od března 2015 se pracuje na několika úrovních na tom, aby se informace, zkušenosti a debata o dezinformacích a Fake News na evropské úrovni strukturovaně vedly. Vše vyústilo v zahájení veřejné konzultace týkající se problematiky falešných zpráv a šíření dezinformací na internetu. Komise vytvořila také expertní skupinu, ve které jsou zastoupeny akademici, zástupci online platforem, zpravodajská média a zástupci organizací občanské společnosti. Do této skupiny bylo možné se do prosince 2017 hlásit.

Výstupem této skupiny bude strategie EU proti šíření falešných zpráv, která bude představena na jaře 2018. „Svoboda přijímat a rozšiřovat informace, stejně tak jako pluralita sdělovacích prostředků jsou zakotveny v Listině základních práv EU,“ uvedl první místopředseda Komise Frans Timmermans. „Žijeme v době, kdy jsme doslova zaplaveni informacemi, a to pravdivými i klamavými. Proto musíme dát občanům k dispozici nástroje, aby dokázali rozpoznat falešné zprávy a nakládat s informacemi, které získávají, a aby se celkově zvýšila důvěra na internetu.“[4]

Zapojte se do Public Consultation Evropské komise i vy, máte tak možnost vyjádřit svůj názor na problematiku Fake News!

https://ec.europa.eu/info/consultations/public-consultation-fake-news-and-online-disinformation_en

Mimochodem, jeden z nejstarších českých tzv. hoaxů má kořeny až v 15. století. Mladý, sedmnáctiletý habsburský král Ladislav (zvaný Pohrobek) tehdy přijel do Českých zemí, náhle však onemocněl a po pouhých třech dnech zemřel. Náhlost jeho úmrtí zavdala příčinu klepům (jak bychom to možná označili), že za jeho smrt nemůže nikdo jiný než budoucí český král, Jiří z Poděbrad. Ani tyto „nepotvrzené zprávy“ však nezastavili nevyhnutnelné a jak víme, Jiří se českým králem skutečně stal.[5]

Autor článku : Barbora Urbanová, stážistka v kanceláři Luďka Niedermayera