Na stáž jsem nastoupila týden po splnění státní závěrečné zkoušky z veřejného práva na PF UK, začátek mého pobytu v Bruselu tak byl maličko hektický. Hlava plná správního, ústavního a trestního práva, plánování cest z unijních měst, hledání ubytování, posouvání rodinných oslav a dohánění restů z předstátnicové doby. Všechno se vyplatilo, některým příležitostem se neříká ne.
Během stáže jsem sledovala témata, která mne zajímaly, tedy zejména téma mojí diplomové práce – lobbing v legislativním procesu Evropské unie, ale také genderovou problematiku nebo eventy věnující se aktuálním otázkám psychického zdraví lidí. Mohla jsem navštěvovat nejen veřejně dostupné akce a pozorovat jednotlivé procesy v rámci Parlamentu, čas od času jsem také mohla být na schůzce s lobbisty nebo se dostat na trialog – vyjednání Parlamentu, Komise i Rady.
Mimo to jsem zpracovávala mnoho dalších témat, která mi ne vždy na první pohled padla do oka. Mnohdy ani na druhý. Vždycky jsem se s nimi zvládla poprat, a o to zajímavější zkušeností se pro mě staly (ahoj systéme emisních povolenek). Často jsem nějakým způsobem pracovala se správním právem, které jsem do té doby z duše nesnášela. Překvapením mi tedy bylo, když jsem během stáže v Bruselu přicházela na to, jak moc mu vlastně rozumím a poté i to, kdy a jak jsem správnímu právu tak propadla?
Jistě, stáž zahrnovala spoustu zajímavých úkolů, akcí, zkušeností, naučila jsem se mnoho nového. Pro mě největším plusem byli lidé a prostředí. Milí, chytří, pracovití lidé v týmu europoslance byli vždycky nápomocní a vytvářeli perfektní prostředí pro nabývání nových zkušeností, dovedností a celkově rozvoj. Bylo osvěžující setkat se s typem lidí, který nahlíží na mnoho otázek trochu jiným způsobem, než někteří z nás mohou být zvyklí z Prahy. Ohromná lidskost, nadhled, vzdělanost a podpora mi byly a snad i zůstanou velkou inspirací.