Není tajemstvím, že od pětitýdenní stáže asi člověk nečeká zázraky, ale po dokončení této dlouhé exkurze musím zkonstatovat, že aspoň ty malé se podle mě dějí! Při příchodu do Bruselského aqua-parku, (tak jsme totiž s moji spolu stážistkou začali hlavní bruselské budově přezdívat kvůli prosklenému kulatému mostu připomínajícím tobogán, za který by se nemusel stydět kdejaký vodní svět), nejste hozeni do vody, jak by se mohlo mylně očekávat. Právě naopak, byli jsme příjemně přivítáni Bruselskou částí kanceláře společně s merchem největší politické frakce EPP, do které pan poslanec, (nebo také šéf, jak se mu tady říká), patří. Druhá část tedy pražská kancelář se s námi v brzkých odpoledních hodinách spojila a dostali jsme instrukce jak na socky, videa a fotky, které nás následně provázely po celý zbytek pobytu. Musím se přiznat, doopravdy jsem byl příjemně překvapen tím, jak pozitivní prostředí je kancelář pana poslance, i když politická práce není vždy jen plná úspěchů. Naopak zklamání a frustrace je zde plno, na fungování týmu to ale nebylo znát a byl jsem motivovaný celou dobu stáže. Opravdu za každou práci, co jsem odvedl (a nebudu si nalhávat, že ta zejména z prvního týdne k něčemu byla), mě bylo poděkováno nebo byla skutečně použita pro další činnost, ať už pana poslance nebo jeho týmu.
A tedy už se dostáváme k panu poslanci. I když jsem byl už asi stopadesátý osmý svého druhu (= tedy počet stážistů co mě předcházeli na této pozici), byl jsem přivítán příjemnou poznámkou na podobnost mého jména se známým politickým komentátorem Jindřichem Šídlem. Za což jsem byl moc rád, protože moje jméno pak nebude zapomenuto, když pana poslance zaplní nabitý program, který trojdenní pracovní týden v Bruselu obsahuje. Jako student ekonomie a financí jsem se zejména těšil na výbor hospodářský a měnový (ECON) a jeho mladšího brášku, podvýbor fiskální (FISC). Ten druhý zmíněný totiž zasedal hned další den a my jsme tedy rychlým krokem, přes požární schodiště a všechny tajné dveře dorazili do zasedačky. (To požární schodiště asi stojí za vysvětlení ono je to totiž asi normální schodiště, ale nikdo ho nepoužívá, protože budova je tak veliká a vysoká že by se člověk jednoduše uchodil, ale na cesty dolů je zpravidla rychlejší než čekání na výtah a zároveň přináší určité sportovní vyžití, kterého je jinak na pracovišti poskromnu).
Mentální činnost zde hraje prim, většina zasedaní se totiž odehrávají v angličtině nebo spíše EP-štině, pochopit co všechny zkratky a pojmy znamenají, např.:
frakce - skupiny,
shadows - stínoví zpravodajové,
plenárka - plenární zasedání ve Štrasburku
Je toho jednoduše mnoho, a to jsem jenom dvakrát zopakoval to stejné, protože všechno má alespoň dva názvy. Možná i proto může zvenku působit práce parlamentu složitá či snad až zbytečně komplikovaná.
Mluvit o zážitcích a zkušenostech, které jsem zde nabral, by se dalo dlouho, a tak se pouze pokusím vypíchnout to nejzajímavější. Moc mě bavil CMDI shadows meeting – tedy mítink poslanců ze všech politických skupin kteří se podíleli na legislativě zabývající krizovým managementem středně velkých bank a ochranou vkladů. Tento file, jak se obecně právním nařízením v EP říká, nebyl vůbec jednoduchý a provázel mě tedy celou stáží. Sledoval jsem, že jako poslanec se člověk musí naučit balancovat mezi tím, co od něj čeká politická frakce, kolegové z jiných stran, se kterými se snažíte nalézt kompromis pro většinu na plénu a tím, co od toho vlastně chcete vy. Naštěstí na tuto práci nejste sami. Pomáhá vám odborný asistent, koordinátor z vaší strany a také nestranný legislativní dohled, který se snaží o právní hledisko a posouvání filu dál.
Highlightem stáže je vždy plenární zasedaní. To jsme měli štěstí zažít dvakrát, díky tomu, že se mandát tohoto parlamentu blížil ke konci a bylo potřeba napasovat dva do jednoho měsíce. Pro nás to byla šance navíc poznat kouzlo Štrasburku. V době mé stáže vyšla smutná zpráva, že v Rusku byl zabit opoziční politik Alexej Navalnyj, a na plénu jen několik dní po jeho smrti jsem měl možnost sledovat projev Julie Navalné – jeho ženy, jenž mluvila o svém zesnulém manželovi a o opozici v Rusku, která zejména v době agrese na Ukrajině a ruských prezidentských voleb zažívá těžké časy. Byl to velmi silný zážitek, a také důkaz toho, jak moc je EP důležitý jako místo, kde lidé utlačování mohou dostat hlas.
Ve Štrasburku je také prostor na debaty s Komisí a Radou na různá témata. Měl jsem možnost sledovat například debatu o obraně nebo otázky na eurokomisařku Věrou Jourovou o právním státě a ochraně médií v kontextu první regulace AI na světě. Nemohl jsem také minout snídani pořádanou poslankyní Michaelou Šojdrovou s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou. Na ní se mluvilo zejména o integraci Ukrajinských uprchlíků a Migračním paktu, který se na konci období europoslanci projednávali a který byl častým místem neshod.
Ostatní zážitky bych aspoň rád jmenoval, jsem velmi vděčný, že jsem měl tu příležitost být u toho. Rozhovor s Ondřejem Houskou, což je jeden z nejlepších novinářů na EU v Česku, kterého jsme náhodou potkali v kantýně, návštěva influencerky Jitky Nováčkové, která se zabývá životním prostředím, návštěva slovenské političky Magdy Vašáryové. Guvernérka evropské centrální banky Christina Lagarde na meetingu ECONu, předsedkyně evropské komise Ursula Von der Leyen při potvrzení kandidatury na druhé volební období komise a mnoho dalšího.
Nakonec mi nezbývá než poděkovat všem z týmu pana poslance, kteří pracují na tom abychom toho na stáži nažili co nejvíc a za jejich milý přístup k nám. Také děkuji mojí spolustážistce, se kterou nás výborně vybrali, abychom se doplňovali, ale to že jsme si parádně sedli lidsky byla už jenom šťastná náhoda. V neposlední řadě panu poslanci, který bere Evropu jako úkol, stejně tak jako práci s mladými, kterým rád předává dál to, co se naučil.