Stáž v Evropském parlamentu u pana europoslance Luďka Niedermayera pro mě byla výlet do světa, který jsem do té doby znala hlavně z titulků v novinách. Najednou jsem mohla být u toho – sledovat, jak se tvoří evropská politika, jak vznikají stanoviska, jak se ladí texty, které ovlivňují stovky milionů lidí. A jak se mezi tím vším řeší, co bude k obědu.
Hned od začátku mě překvapilo, jak přátelská a lidská atmosféra v kanceláři panuje. I když se řeší složitá témata, obědvá se doslova na koleni nebo během desetiminutové pauzy, kdy se jen tak mimochodem odejde o chvilku dřív, a přesto (nebo právě proto) to všechno jde dělat s úsměvem na tváři. O to víc mě potěšilo, že jsme jako stážisté nebyli jen „pozorovatelé“, ale dostali jsme prostor se opravdu zapojit.
Témata, kterým jsme se během stáže věnovali, byla opravdu pestrá a samozřejmě úzce navázaná na aktuální dění ve světě. Měli jsme to „štěstí“, že zrovna během našeho pobytu v Bruselu probíhala inaugurace Donalda Trumpa, se kterou do parlamentu přišla vlna nových témat a otázek – od amerických cel, přes odstoupení od Pařížské dohody, až po obecnou nejistotu ohledně budoucnosti transatlantických vztahů. Kromě toho jsme zažili nástup polského předsednictví, debatu o Kompasu konkurenceschopnosti a Draghiho zprávě, a taky se například věnovali směrnicím DMA a DSA, které mění pravidla hry v digitálním světě. A protože mě dlouhodobě zajímá klimatická politika, pustila jsem se během stáže i do psaní textu o tom, jak česká veřejnost vnímá klimatická opatření.
A když už jsem si začala myslet, že se v bruselském parlamentu orientuju (a najdu místnost na první pokus), přišel výjezd na plenární zasedání do Štrasburku. Budova je sice nádherná, ale taky o dost zmatenější, ztratila jsem se tam víckrát než jednou. I přesto to byl jeden z vrcholů celé stáže. Nejen kvůli vyhroceným debatám na plénu, ale hlavně díky tomu, že jsme mohli nahlédnout do zákulisí evropské politiky, zúčastnit se tiskové konference českých poslanců z frakce EPP, vidět na vlastní oči natáčení politických debat, pochopit, jak vlastně probíhá hlasování v parlamentu, a hlavně si popovídat s lidmi, kteří evropskou politiku tvoří každý den.
A čeho si vážím úplně nejvíc? Že si pan poslanec, i přes svůj nabitý program, udělal čas na společné debaty. Mluvil s námi o tom, co ho na jeho práci baví, co ho trápí, a proč podle něj Evropská Unie opravdu stojí za to. Těch pár rozhovorů si budu pamatovat asi nejdéle.
Na závěr jen jedno velké děkuju – celému týmu pana poslance za jejich podporu, trpělivost a pohodu, mojí spolustážistce za skvělou spolupráci, a samozřejmě panu europoslanci za příležitost nahlédnout do světa, který mě inspiroval víc, než jsem čekala.