Konec září 2014, kampaň do komunálních voleb na které jsem pracovala, byla v plném proudu... Na jedné z „válečných porad“ mě oslovil bývalý krajský manažer jihočeské TOPky: „Jano, Vy studujete tu ekonomku, nechtěla byste se zkusit přihlásit na stáž k našem europoslanci Niedermayerovi?“ Samozřejmě jsem s nadšením přitakala, a proto mě za několik dní potěšil email od onoho krajského manažera, který obecně směřoval k mladým, kteří pomáhali TOP 09 v kampaních. Pro zařazení do výběrového řízení jsem sepsala CV a motivační dopis. Najít motivaci nebylo těžké, pracovat pro mého oblíbeného europoslance, to byla zkrátka skvělá příležitost. Následně mi byl dán termín pohovoru.
V tento očekávaný den se na mě ošklivě podepsala doznívající chřipka a na místo konání jsem přišla jako po noci strávené na drum&bassovém koncertu. Zatímco já dorazila jako opuchlý nervák, on na mně působil jako stoupenec zenu. V průběhu pohovoru jsme probrali můj životopis. Studuji mix ekonomie a politologie, nedá se tedy říci, že jsem 100% ekonom a agenda pana poslance je hlavně ekonomická. Když jsme se tedy bavili o zaměření mé stáže, otázka: „Vy byste si tedy vzala spíše nějaké politologické soft topic?“ mě trochu vyhecovala k mé náhlé odpovědi: Ne ne, soft topic, beru lucemburské daňové úniky (Lux Leaks).“ Toto téma jsem již nějakou dobu sledovala v médiích a otázka korporátních daní mi přišla více než zajímavá. Nějaký čas po pohovoru se mi opět ozvala bruselská kancelář s tím, že bychom měli domluvit termínu stáže. Hlavně kvůli škole připadal v úvahu listopad a prosinec 2015 – a takto jsme se domlivili.
Obecně se dá říci – Evropský parlament je skvělé místo pro život. Je zde vše co člověk potřebuje: jídelny, kavárny, holič, obchod v 2. patře, cvičení, relaxační místnosti.... Nástup do nové práce byl velice akční. Začala jsem se seznamovat s projednávanou agendou a prostředím Evropského parlamentu. Byla jsem vyslána na mé první zasedání ECONu (Hospodářský a měnový výbor). Když mě pan poslanec poslal na tento výbor, poznamenal, že se bude projednávat jistý „MIFID“ a že si to mám náležitě užít. Usedla jsem tedy do velké zasedací místnosti a začala nasávat informace. Je pravdou, že regulace finančních trhů v EU a regulační technické standardy nejsou úplně mým „cup of tea“. Pojala jsem tedy toto téma jako bojový úkol a snažila se problematiku pochopit a sepsat z jednání smysluplný výstup. Doufám, že se mi to víceméně povedlo. Kancelář pana poslance žila několik měsíců zprávou Zvláštního výboru pro daňová rozhodnutí (TAXE). Mohla jsme být u několika jednání, která se zabývala touto zprávou a musím podotknout, že najít kompromis v EP není vůbec jednoduché. Pro názornou ukázku, k této zprávě bylo navrženo přes 400 pozměňovacích návrhů ze všech částí politického spektra a výborů parlamentu. Velmi zajímavým zážitkem bylo také další zasedáni ECONu, kde poslanci grilovali „účetní“ firem Google, McDonalds, Ikea, CocaCola, Disney a dalších za jejich agresivní daňové plánování. Na dalším jednání ECONu na mne hodně zapůsobil výstup prezidenta Evropské centrální banky na téma budoucnost finančního systému EU. Obecně jsme se dosti zabývali ekonomickou výkonností EU. Po pařížském teroristickém útoku se do naší agendy přidalo i téma bezpečnost...
Sledovala jsem z Bruselu česká média, online vysílání bylo pro mně každodenní dávkou hrůzy a bázně...
Informace z Bruselu (sobota 21.11.2015): je vyhlášen nejvyšší stupeň pohotovosti 4, většina linek MHD nejezdí – metro kompletně, obchody jsou zavřené, ruší se kulturní akce na ulicích je více vojáků než civilního obyvatelstva...Stupeň paniky tady i doma 5.
Následující dny mě čekalo pro nejistou bezpečnostní situaci převelení do Štrasburku. V sesterském domově Evropského parlamentu jsem byla svědkem Trialogu (jednání mezi Radou EU, Evropskou komisí a Evropským parlamentem), při kterém se řešila otázka regulace poskytování finančních indexů, tzv. benchmarků. Pan poslanec byl „šedým zpravodajem“ této zprávy a opět se potvrdila jeho renesanční šíře profesního záběru. Bylo zajímavé vidět, jak se tvoří kompromis na té nejvyšší evropské úrovni... a plenární zasedání po událostech v Paříži bylo jak jinak, než ve znamení boje s terorismem.
Po návratu do Bruselu se zčeřené vody částečně uklidnily. „Na stůl“ jsem dostala další napínavou agendu, připsání statusu tržní ekonomiky Číně. Čína by měla teoreticky tento status získat, dle přístupových smluv WTO, na konci roku 2016. Otázkou však zůstává, zda-li je evropský trh připraven na nová antidumpingová pravidla pro Čínu. Další téma, které jsme otevřeli byla tzv. „uhlíková bublina“ – neboli rizika spojená s investováním do fosilních paliv. S tím související Mezinárodní klimatická konference v Paříži COP21 roztočila v Evropském parlamentu nový kolotoč jednání. Na své jsem si také přišla při konferenci: Trollové 21. století – Kreml uvnitř západních médií (viz. článek).
Poslední týden stáže se konal opět ve Štrasburku. 16.12. 2015 byl pro celou kancelář velký den, hlasovalo se o daňové zprávě, na které pan poslanec pracoval přes rok. Všichni jsme si oddechli, když zpráva, jasnou většinou 500 hlasů, prošla.
Říká se, že Štrasburk je jedno z nejkrásnějších vánočních měst a já to mohu stoprocentně potvrdit. Vánoční plenární atmosféru završila společná oslava Vánoc českých a slovenských poslanců. Adventní čas umocnilo bilancování úspěchů uplynulého roku. I já jsem měla možnost sdílet svá malá osobní vítězství. Nejenže jsem měla příležitost na dva měsíce doplnit tým pana poslance Niedermayera, ale onen sváteční den byl prvním, kdy jsem se v labyrintu Evropského parlamentu neztratila (malý krok pro lidstvo, velký krok pro mne).
Jsem vděčna za tuto jedinečnou zkušenost a moc děkuji panu poslanci Niedermayerovi i všem spolupracovníkům z kanceláře.