Kdybych tušila, že porouchaný autobus po cestě na stáž bude vlastně jediný víc negativní zážitek z celého pobytu, tak bych si to desetihodinové čekání na příjezd nového autobusu i užívala. Stáž byla až do konce opravdu skvělá a kdo stále váhá, jestli se přihlásit – neváhejte!
Nejčastější náplní mé práce byla účast na zasedáních výborů – zejména ECON, ITRE a ENVI. Kromě pořizování zápisů z těchto výborů jsem se zajímala o aktuálně řešená témata týkající se životního prostředí. Velmi zajímavé bylo například sledovat vývoj jednání o tzv. Winterpackage (což je balíček návrhů, které mají za cíl reformovat energetiku v Evropě), a to na půdě Evropského parlamentu, ale také na půdě českého velvyslanectví. Bude potřeba ještě mnoho úsilí, aby došlo ke konsenzu, který by vyhovoval všem členským státům. Pokud se to však povede, balíček má vysoký potenciál zahájit energetickou revoluci, která je v 21. století více než žádaná. Se zaujetím jsem sledovala i jednání o pokračujících důsledcích aféry Dieselgate, které bylo provázeno i poměrně ostrou výměnou názorů mezi některými europoslanci. Kritika mířila na státy, které doposud automobilky nijak za jejich nelegální činnost nesankcionovaly.
Kromě standardní agendy se v prostorách Evropského parlamentu běžně konají i různé přednášky a vzdělávací akce. Měla jsem možnost se účastnit promítání dokumentu o žirafách, kteří natočili manželé žijící v Africe. Dokument byl o jejich záslužné práci na záchraně žiraf, jejichž populace bohužel rok od roku klesá. Jako reakce na alarmující situaci ve společnosti se konala přednáška o době postfaktické a vůbec o tom, jakou roli hrají ve společnosti média a jak se bránit proti „fake news“. Osobně jsem velmi ocenila také uspořádání setkání disidentů z České republiky, Polska, Slovinska a Estonska, kteří si společně připomněli hrůzy komunistického režimu. Poselství bylo jasné – nesmíme zapomenout.
Abych byla objektivní, na jedno negativum jsem při fungování evropských orgánů ale narazila, a to na pro mě zcela nepochopitelné přemísťování europoslanců z Bruselu do Štrasburku za účelem hlasování o jednotlivých návrzích zákonů. Marně jsem se snažila dopátrat logický důvod přesunu, ale jediné vysvětlení je, že jde o zavedený zvyk, který si v historii prosadili Francouzi. Na druhou stranu jsem byla ráda, že si i já můžu do Štrasburku s europoslanci vycestovat, protože u stážistů u jiných europoslanců to není samozřejmostí.
Pokud jsem zrovna nebyla v Evropském parlamentu, nezahálela jsem a poznávala zemi. Brusel jsem si zamilovala téměř okamžitě pro jeho pestrost, různorodost a živost. Zažila jsem čtyři úplně jiné víkendy, ale vždy naprosto skvělé – víkend u pobřeží, cyklovíkend ve Valonsku, akci víkend bez aut a víkend mimo Belgii – v Maastrichtu, který s Belgií de facto sousedí.
Protože se pohybuji i v okruhu přátel a známých „euroskeptiků“, chtěla jsem se o mé zážitky a zkušenosti ze stáže především podělit, a proto jsem každý týden napsala jeden článek o mé aktuální práci v Evropském parlamentu, i díky tomu jsem si svůj pohled na EU více ujednotila: u nás často používané a nelichotivé spojení „diktát z Bruselu“ bych nahradila naopak spojením „kompromisy z Bruselu“, jejichž vznik závisí na schopnosti vyjednávání jednotlivých europoslanců, jejich angažovanosti v dané problematice a smyslu pro zodpovědnost. Pokud uvážím všechny tyto tři aspekty, na pozici europoslance si momentálně nedokážu představit vhodnější osobu než je pan Niedermayer. Tímto bych mu chtěla vyjádřit velký dík nejen za to, jak se nám stážistům po celou dobu věnoval, ale také za to, co pro Českou republiku dělá.
Někdo může namítnout, že zažít fungování Evropské unie a následně se vrátit do Česka, kde je nálada prozatím spíše protievropská, může být do jisté míry frustrující, ale pro mě je to naopak výzva. Většinu svého volného času věnuju politice a tato jedinečná stáž pod vedením pana Niedermayera mi dala naději, že politiku lze dělat férově a spravedlivě.