Znáte ten pocit, když dlouho dokola posloucháte vaši oblíbenou hudební skupinu, až se nakonec vydáte poprvé na její živý koncert, který vás naprosto nadchne a vy se tak stanete ještě větším fanouškem této skupiny, nebo ji pro nenaplnění očekávání úplně zavrhnete? Pokud ano, tak chápete, jaké pocity jsem zažíval při mé stáži v Evropském parlamentu v kanceláři europoslance Luďka Niedermayera. Dlouho jsem o institucích EU četl, studoval, představoval si je, až na jednou sedím v letadle do Bruselu, abych se po letech „poslouchání“ teorie následující den s akreditační kartou ke vstupu do EP na krku vydal na „živý koncert“ se jménem Evropský parlament. Měl jsem tedy zažít fungování Evropského parlamentu v praxi. Před prvním vstupem jsem si však pokládal otázku, jestli po této živé zkušenosti budu i dále přívržencem plného optimismu a důvěry v projekt Evropské unie, nebo jestli mé iluze a ideály budou zklamány tvrdou realitou.
Studium teorie jistě poskytne člověku mnoho důležitých a relevantních informací o chodu a rozhodování v EP a dalších institucích EU, stejně tak jako je z teorie možné nastudovat podrobné fungování mechanismů či strukturu této důležité evropské instituce. Co však studium teorie neposkytne a poskytnout nemůže je nálada a atmosféra tohoto místa. Evropský parlament je institucí zastupující v Evropské unii evropský lid, proto mne vedle veškerého pozorování objektivního fungování a procesů či mechanismů Evropského parlamentu zajímali právě lidé, kteří EP tvoří a pracují v něm. Již při prvním setkání se spolupracovníky pana europoslance, následně panem poslancem samotným a postupným poznáváním dalších zaměstnanců Evropského parlamentu, se kterými jsem se setkával díky úkolům pana poslance, jsem pochopil věc, která mne zajímala. Poznal jsem na vlastní kůži, že „Brusel“ není žádné odloučené mocenské centrum, ve kterém vládnou odosobnění technokratičtí jedinci neznající problémy světa mimo bruselskou evropskou čtvrť (bublinu). Pozoroval jsem vlastně opak, tedy že Evropský parlament je tvořen lidmi s lidskou tváří, plnými každodenní lidskosti, které by člověk na ulici od ostatních Evropanů nerozeznal. Je tvořen Čechy, Slováky, Francouzi, Italy, Dány a dalšími zástupci členských států, jedním a postačujícím slovem je tvořen Evropany. V prostorách Evropského parlamentu jsem nabyl dojmu, že přes různé rozdíly či pluralitu názorů, jsme v tom „tak nějak“ společně. Tato praxe mne utvrdila v přesvědčení, že jako Evropané máme (skutečně) společné fundamentální hodnoty, kterých je třeba se držet a využívat je jako konsenzuální průsečík rozdílných zájmů, abychom nadále mohli žít v prostoru svobody, práva, demokracie a solidarity, tedy v Evropské unii. Popisuji zde kulturu na institucionální úrovni ze života a práce v Evropském parlamentu. Z reality běžného života je však zřejmé, že toto „evropanství“ v běžných životech občanů členských států (zejména států V4) často chybí a je naopak převažováno nacionalismem, mnohdy až silným nacionalismem. Čím však končí silné nacionalistické tendence nás historie naučila již mnohokrát, v Bruselu je tato problematika evropské historie výstižně demonstrována v budově evropské historie, jejíž audiovizuální expozice o blahodárném vlivu EU na evropský mírový rozvoj jistě přesvědčí mnoho kritiků.
„Jednotná v rozmanitosti“ – motto Evropské unie, které mnou pozorována realita Evropského parlamentu během stáže potvrdila. Tato stáž podpořila můj optimismus ohledně evropské myšlenky. Pokud je možné, aby se zmiňované motto EU uplatnilo a „zažilo“ v tak rozsáhlé, rozmanité, složité a jistě velmi byrokratické instituci jako je Evropský parlament, pak se domnívám, že je možné, aby byla jeho kultura a hodnoty Evropské unie přijaty také evropskou společností. Aby se evropanství stalo společným fundamentem evropských občanů a poskytlo jim tak oporu v moderním, složitém a globalizovaném světě. Během stáže v Evropském parlamentu jsem vedle vrcholných politiků a odborníků potkával mnoho mladých lidí chápajících blahodárný vliv Evropské unie na životy jejích občanů. Uvědomil jsem si proto, jak zásadní vliv mohou mít právě tito mladí lidé na budoucnost Evropy a každý z nás by tak měl přijmout svůj díl zodpovědnosti a různými způsoby tlumočit svému okolí i veřejnosti, proč je pro nás Evropská unie tak důležitá.
„Živý koncert“ Evropského parlamentu mé představy o EU v žádném případě nezklamal. Evropskou teorii proto budu „poslouchat“ dál, ale nyní ji budu mít propojenou také s výjimečným zážitkem z evropské praxe. Má stáž v kanceláři europoslance Luďka Niedermayera mne svou fungující realitou a zažívanou atmosférou přesvědčila o tom, že Evropská unie má budoucnost, její podoba však záleží na každém z nás, protože je spoluvytvářena stejnými lidmi „z masa a kostí“ tak jako Evropský parlament.
Originální shrnutí stáže ke vzhlédnutí zde.