Zatímco většina začátků na novém místě má pomalý rozjezd, stáž u pana poslance Niedermayera měla hned od začátku pořádný spád. Zatímco já jsem se zoufale snažila zorientovat ve spleti parlamentních budov a chodeb, pan poslanec mne ihned vyzpovídal ohledně toho, o co z evropské politiky se zajímám, a čemu bych se chtěla v průběhu stáže věnovat. Moje právnické vzdělání se však poněkud míjelo s ekonomickým zaměřením aktivit pana poslance a činností v jeho výborech, takže jse se ze začátku přihlásila především o úkoly související s děním kolem transatlantické dohody TTIP, o níž se vedly v Parlamentu četné debaty. Bylo nesmírně zajímavé trochu proniknout pod občas poněkud povrchní zkratkovité podání možných důsledků dohody médii i některými politickými představiteli, a získat přehled o jednotlivých kolech jednání a pokrocích, kterých se na nich dosahuje , či naopak zádrhelů, které schválení zdržují. Na jednání a schůzích ohledně TTIP to emocemi jen jiskřilo, a rozhodně jsem tak mohla být svědkem toho, že exaltované debaty nejsou v Parlamentu nikterak výjimečné.
Na daňovou problematiku týkající se také aféry LuxLeaks jsem si ze začátku netroufala, neboť jsem o daních nevěděla zhola nic (a pro jistotu jsem se tím od začátku ani netajila, spíše naopak). Pan poslanec se ovšem ujišťováním o mé absolutní neodbornosti nenechal zastrašit, a trpělivě mne bral na všechna jednání výborů a schůze s problematikou související. Jeho vytrvalost začala po nějaké době přinášet ovoce, a já jsem se konečně začala orientovat v jednotlivých legislativních aktech EU a OECD, které se daňových úniků velkých nadnárodních společností týkají. Kromě pochopení odborné terminologie a fungování akčních plánů, doporučení a nařízení upravujících danou oblast jsem měla možnost sledovat vystoupení whistleblowerů v Parlamentu, stejně tak jako debaty ohledně nové legislativy týkající se jejich možné ochrany do budoucna. Plnění úkolů souvisejících s tímto tématem představovalo výzvu, jejíž zvládnutí mi však přinášelo pokaždé velkou radost. Na případu daňové problematiky jsem také mohla vidět, že i přes mnohdy odlišný pohled na fungování jednotlivých ekonomik se europoslanci často snaží najít konsenzus, z nějž by mohli v konečném důsledku profitovat občané všech členských států.
Další výhodou této zkušenosti je také možnost navštívit jednání jakéhokoliv výboru, jehož pořad jednání stážisty zajímá. V Parlamentu je kromě odborných seminářů také pořádáno mnoho akcí přibližujících rozličné současné události v Evropě, a výběr je skutečně široký – možnostem se vzdělávat a dále informovat se tak meze nekladou.
V rámci stáže jsem se také podívala do Štrasburku u příležitosti zasedání Parlamentu. Kromě možnosti vidět plenární zasedání (které vizuálně vypadá velmi působivě) a hlasování bych zde především podokla také to, že Štrasburk je velice příjemné a krásné místo. Já jsem měla možnost jej takto navšívit poprvé a od té doby jej vřele doporučuji každému k návštěvě.
Konečně bych však chtěla říct, že je to také vřelý a lidský přístup pana poslance Niedermayera, který skutečně stážistům věnuje čas a snaží se jim ukázat veškerý záběr jeho práce (který je skutečně impozantní), co činí tuto stáž naprosto výjimečným zážitkem. Za jeho úsilí mu patří mé velké poděkování, které bych ráda adresovala i milému a pohotovému personálu, který pan poslanec zaměstnává, a který mi tuto zkušenost velice zpříjemnil.