Brusel – hlavní strážce soukromí a konkurence?
17.04.2019
Vše odstartovalo Německo v roce 2010, když požadovalo po Googlu rozmazání domovů osob, které namítaly, že se poznaly na fotkách pořízených do služby Google Street View. Na evropské úrovni došlo k průlomu o čtyři roky později prosazením „práva na to být zapomenut“, možnosti žádat o odstranění některých výsledků vyhledávání na internetu. Pak následovala směrnice o ochraně osobních údajů (GDPR) platící od loňského května a čerstvě EU schválila také směrnici o copyrightu, která vyvolala velké emoce a za viditelné kampaně obou stran prošla o více než 70 hlasů Evropským parlamentem. Ve Štrasburku byl cítit převážně tlak na její přijetí, zatímco v České republice ovládla veřejnou debatu vyhrocená kampaň o konci svobody internetu a jeho cenzuře. Jak to ale bývá, na skutečný dopad směrnice si budeme ještě muset pár let počkat. Nejprve bude na členských státech, jaké znění transponují do svých předpisů a poté i na první případné verdikty evropských soudů. EU dále pro uživatele chystá umožnění snadné změny poskytovatele služeb a přecházení ke společnostem, které nabízejí výhodnější podmínky nebo přistupují vstřícněji k zákazníkům. Pionýrem takovéto prostupnosti a flexibilního přístupu je britský model Open Bankingu, který umožňuje třetím stranám komunikovat přímo s bankou prostřednictvím zabezpečeného kanálu, a propojit tak své aplikace s bankovními daty. Klientům to přináší řadu nových služeb pro správu svých bankovních účtů, řízení osobních financí či pro účely práce s finančními a účetními transakcemi. Podle britské vlády se podobné zpřístupnění bude v další fázi týkat i technologických firem.
Ze zákonodárné činnosti Evropské unie můžeme vyčíst snahu pustit se do boje za ochranu soukromí svých občanů. V současné době se uživatelé internetu mohou rozhodovat, jak naložit s digitálními informacemi o své osobě a účinněji se bránit proti jejich nevyžádanému použití či schraňování. Tato oblast může být pro spotřebitele těžko představitelná, jako příklad lze uvést personalizovanou reklamu, která je šitá na míru podle profilu uživatele vytvořeného z rozličných aktivit na sociálních sítích, uvedených dat v aplikacích a cookies v internetových vyhledávačích. Tyto služby jsou od počátku pro běžné uživatele bezplatné, což by normálně přišlo leckomu zvláštní, avšak za využívání těchto sítí platí uživatelé možná i větší cenu, než by byl pravidelný měsíční příspěvek, a tou je, přehnaně řečeno, holý život, přesněji tedy detailní údaje o něm. Americká společnost Facebook se na začátku dubna po diskuzi s Evropskou komisí a úřady na ochranu spotřebitelů rozhodla upravit podmínky používání své internetové sociální sítě a jasně vysvětlit, jakým způsobem nakládá s údaji o uživatelích. Nově v podmínkách používání bude stát, že “poskytuje uživatelům své služby zdarma výměnou za souhlas se sdílením jejich dat a s tím, že budou vystaveni reklamě”.
Dalším záměrem EU je snaha o vyváženost tržního prostředí z ekonomického hlediska a odstranění nežádoucích jevů, jako jsou překážky vstupu do odvětví vyplývající z dominantního postavení gigantů. Ti mají díky své po léta uchovávané enormní zásobě dat téměř dokonalý přehled o chování uživatelů na internetu a ve spolupráci s inzerenty, kteří od nich personalizovaný reklamní prostor s radostí kupují, tvoří oboustranně výhodný koloběh. Do nákladů svého podnikání už si techničtí giganti zvykli občas započítat nějakou tu pokutu udělenou za porušení předpisů hospodářské soutěže, například Google byl od roku 2017 sankcionován třikrát a celková zaplacená suma činila 8,2 miliard eur. Zatím poslední pokutu ze dne 20. března ve výši 1,5 miliardy eur udělila Evropská komise za zneužití svého vlivu v online reklamních službách. V Německu, jejichž Bundeskartellamt (Federální úřad pro ochranu soutěže) se stal hlavním iniciátorem vynucování soutěžního práva v digitálním prostředí, se projednává zákon, který mimo jiné navrhuje, aby společnost s dominantním postavení musela sdílet svá data v anonymizované podobě s ostatními soutěžiteli, čímž by se omezila nadvláda několika gigantů kumulující informace. V praxi by tak třeba všechny přepravní společnosti měly mít přístup k informacím alternativní taxislužby Uber o silničním provozu. Tato dvě témata se prolnula ve společný postup, který by měl vyústit ve stav směřující k dokonale konkurenčnímu prostředí, kdy spotřebitel bude mít na výběr z mnoha poskytovatelů a informace a tržní vliv budou rozptýleny.
Unie každopádně odvážně vsadila na dosud nemyslitelné regulace, které mohly společnosti od působení na jejím trhu částečně odradit, nakonec ale vypadá, že i severní Amerika se vydá podobnou cestou, stát Kalifornie například přijal zákon inspirující se nařízením GDPR. Veřejný zájem v tomto případě převažuje nad minimálními zásahy do fungování volného trhu, protože ve hře je mnoho. Zejména sociální sítě nijak neregulovaly obsah, který je skrze ně sdílen a došlo k zahlcení dezinformacemi ústící v ovlivnění uvažování lidí před volbami, za něž byl zejména Facebook masivně kritizován. V návaznosti na to přijal na konci března sám opatření, která by měla zamezit jakýmkoli dalším pokusům o ovlivňování voleb ze zahraničí. V oblastech Evropy, Indie a USA se nyní bude muset inzerent při zadání politické reklamy identifikovat, čímž prokáže, že opravdu žije v zemi, na kterou je reklama cílená a v případě podezření na nekalou činnost bude mít policie přístup k jeho údajům. Nadále tedy nebude možné pro cizince pomocí politické reklamy ovlivňovat volby, dodržování tohoto pravidla bude Facebook kontrolovat kombinací automatického softwaru a nahlašování od uživatelů. Tento postup zkritizoval Guy Verhofstad, předseda Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), podle nějž může takové opatření nepřípustně ztížit vedení politické kampaně před před květnovými evropskými volbami. Richard Allan, viceprezident Facebooku, s takovou kritikou nesouhlasí a rozhodl se proto nevyhovět žádosti vyjmout volby do Evropského parlamentu z nově zaváděných pravidel. Není podle něj technicky možné tak učinit, aniž by se otevřela cesta k inzerci i lidem mimo Evropskou unii.
V USA byla antitrustová politika dlouho určovaná zastánci volného trhu z tzv. chicagské ekonomické školy, kteří věřili, že vidina tučných zisků bude korporace motivovat k nezbytným inovacím. Americké soudy pak shledávaly problém u monopolních společností pouze v případech, kdy ze své pozice přímo způsobovaly újmu spotřebitelům. Evropa je naopak skeptičtější ke společnostem s tržní silou, regulátoři se snaží méně úspěšné soutěžitele udržet na trhu, protože konkurence je vnímána jako důležitá v zajištění toho, že o inovace se budou pokoušet i jiní hráči než jen subjekt ovládající trh. Jedním z příkladů může být francouzský vyhledávač Qwant, který si zakládá na tom, že uživatele nesleduje způsobem známým u svých větších rivalů; ani ve své domovské zemi nicméně jeho podíl na trhu nepřesahuje jedno procento. Američané se do takové míry o používání osobních dat soukromými společnostmi nezajímají, což potvrdil i průzkum, ze kterého Evropané, a zejména Němci, vyšli zodpovědněji. Další výhodou poskytující Evropě větší flexibilitu a pravomoc je role Evropské komise, která může sama, bez souhlasu národních parlamentů, ukládat sankce, které jsou až následně případně předmětem soudního přezkumu na základě odvolání, zatímco v USA se začíná projednáním antitrustového případu před soudem. Jak říká i bývalý ředitel Federální obchodní komise, William Kovacic, ne nadarmo se Bruselu přezdívá hlavní město antitrustu, které zanechává ve stínu své americké protějšky.
Zdroje:
The Economist (Edition Mar 23rd 2019 - Why big tech should fear Europe)
https://www.csob.cz/portal/csob/otevrene-bankovnictvi-csob
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/technologie/facebook-evropska-komise-ochrana-spotrebitel-jourova-data-socialni-sit_1904091730_lac
https://digital.freshfields.com/post/102f4xm/germany-to-step-up-digital-competition-regulation-again
https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/facebook-politicka-reklama-nova-pravidla-volby.A190329_153742_eko-zahranicni_svob