Brusel očima stážisty – čtvrtý týden (18. - 22.9.)
25.09.2017
Maastricht
První polovinu týdne jsem strávila v Maastrichtu. Věděla jsem, že Nizozemí je ráj cyklistů, ale nečekala jsem, že až v takové míře. Automobilů tu skutečně moc neuvidíte, a když už ano, překvapí vás, jak jsou řidiči vůči cyklistům ohleduplní. Na křižovatkách je privilegovanou osobou cyklista, vozidla ho bez problémů téměř vždy pouští. Pro Čecha něco neuvěřitelného. Povinnou výbavou každého obyvatele je proto kolo, bezpečnostní zámek a pláštěnka včetně kalhot, protože kolo se využívá za každého počasí.
Když se řekne Maastricht, vybavím si Maastrichtskou smlouvu. Navštívila jsem proto nejen místo jejího podpisu, ale také Chateau Neercanne, kam se delegace po podpisu smlouvy odebrala na oběd. Na kolo ideální výlet. Zámek se totiž nachází pár kilometrů za městem. V dnešní době tam mj. sídlí Michelinská restaurace. Další zajímavostí, co stojí za to navštívit a nachází se také jen pár kilometrů od Maastrichtu, je americký hřbitov zřízený jako vzpomínka na padlé vojáky (přes 8 tis.) při operaci Market Garden za II. světové války. V centru zase můžete najít velmi neobvyklé knihkupectví, která se nachází ve starém dominikánském kostele (Dominicanenkerk), místo má jedinečnou atmosféru. Ne nadarmo ho britské noviny The Guardian označily za nejhezčí knihkupectví světa. A přidávám jeden nizozemský gastro tip oblíbený hlavně u studentů. Za 5 eur si můžete koupit kapsalon (kapsalon znamená nizozemsky holičství, jelikož jídlo údajně vynalezl jeden holič). Jde o hranolky s kebabem, zapečené se sýrem, přelité česnekovou omáčkou a pokryté vrstvou salátu.
Valonsko
Druhou část týdne jsem strávila opět hlavně na kole, ale už v Belgii. Můj belgický spolubydlící naplánoval výlet po Valonsku. Poměrně zajímavé je všímat si regionálních rozdílů v Belgii. Belgie je totiž rozdělená na tři základní části – Flandry (neboli Vlámsko), Valonsko a Brusel. Flandry jsou na severu a reprezentují spíše bohatší region, ve kterém se převážně mluví nizozemsky. Naopak Valonsko je na jihu a jde o zemědělskou oblast, kdy se tu hovoří hlavně francouzsky. Brusel je specifickou částí zejména proto, že jen v tomto městě (spolu s obcemi spadajícími do tohoto regionu) se oficiálně hovoří oběma jazyky. Regiony se tedy od sebe částečně vzdalují, ať už z důvodů kulturních či ekonomických.
Výlet začal v městě Ath. Toto město je proslavené hlavně festivalem „Giants of Ath“ a vyloženě tím žije. Navštívili jsme muzeum, kde nám o „Giants“ řekli víc. Festival má tradici už od středověku a typickým znakem festivalu je průvod obřích postav, které mohou symbolizovat prakticky cokoliv a kohokoliv. Vyrobené postavy mohou mít až okolo 40 kg. Naše cesta pak pokračovala na kole do vesničky Silly, kde jsme navštívili místní pivovar. Měli jsme domluvenou soukromou prohlídku s ochutnávkou piv. Dále jsme jeli směrem k Chateau de Thoricourt, kde jsme měli občerstvovací zastávku s ochutnávkou šampaňského a pokračovali dál do hotelu. Další den jsme se opět na kole vydali do Pairi Daiza, vyhlášené zoologické zahrady, na kterou nám nestačilo ani sedm hodin. Zoologická zahrada mi přišla sympatická v tom, že zvířata tu mají skutečně velké výběhy a že jde částečně i o zahradu botanickou. Přistihla jsem se, že více než zvířata obdivuji rozmanité druhy rostlin. Z Pairi Daiza nás pak ještě čekala cesta zpět do Ath, kde jsme vrátili kola, a vlakem odjeli zpátky do Bruselu.
I když je Valonsko často označováno za „ten chudší“ region v porovnání s Flandry, rozhodně není chudší na přírodu, naopak. Tato část Belgie je na cyklovýlet ideální a mile mě překvapilo, jak kvalitní značení cyklotras tu mají. Jen si dejte pozor na hlídací psy u statků podél cyklotras. Jeden na nás vystartoval takovým stylem, že nás dokonce i na kole málem pokousal. Divočejší kraj se nezapře, ale přesto má svoje kouzlo.
Čas bohužel nezadržitelně letí a pobyt na stáži se mi krátí, příští týden poslední zápisky z EP.