Česko: blíže k Švédsku, nebo Slovensku?

05.03.2019

Které ekonomice je Česká republika bližší a kým by se měli její představitelé inspirovat?

V mnohých debatách o zapojení České republiky do jednotné měnové unie (eurozóny) je předkládán vzor řešení této otázky v severských zemích - Dánsku a Švédsku (Norsko není v Evropské unii a Finsko je v eurozóně od roku 2002). Dánsko se rozhodlo přistoupit k Evropské unii jen pod podmínkou, že nebude muset zavést euro, a Švédové odmítli vstup do eurozóny v referendu (která ale neznamená zrušení povinnosti euro jednou zavést). Na druhou stranu zastánci vstupu do eurozóny argumentují podobností ekonomiky ČR s ekonomikou Slovenskou, která si přijetím eura rozhodně polepšila (navíc tento krok považují Slováci také jako symbolické gesto vůči západu a i po deseti letech v eurozóně jsou s tímto krokem spokojení). Které ekonomice je tedy Česká republika bližší a kým by se měli její představitelé inspirovat?

Dánské království svůj statut v Evropské unii založilo na tzv. národním kompromisu Dánska v Evropě. Dánové nejprve v referendu roku 1992 úplně odmítli vstoupit do EU, nakonec se však rozhodli k unii připojit a vymínili si na ni čtyři výjimky (tzv. opt-out). V těchto čtyřech otázkách se Dánové mohou rozhodnout dobrovolně a mohou tyto výjimky kdykoliv odvolat. Jedná se o dobrovolný vstup do měnové unie, nadřazenost národního občanství (nesmí být nahrazeno občanstvím EU), výjimku ze společné evropské obrany (Dánsko nemusí posílat jednotky do společných reakčních sil EU) a specifickou spolupráci v oblasti justice a vnitra (soudní spolupráce pouze na mezivládní úrovni). Přestože Dánové euro přijímat nemusí, jsou však součástí Evropského mechanismu směnných kurzů II (ERM II). To znamená, že jejich kurz je pevně vázán na euro (fluktuační pásmo ± 2,25 %, povolena je pouze revalvace centrální parity) a ve své měnové politice jsou silně závislí na politice ECB. Kdyby se tedy rozhodli do eurozóny vstoupit, měla by tato změna na jejich ekonomiku pouze zanedbatelný vliv stejně jako na jejich měnovou politiku. Dánská koruna se tak stala pouze symbolem dánské národní hrdosti.

Švédský příklad je České republice, která si žádné výjimky nevyjednala, podstatně bližší. Švédové se pevně zavázali, že k jednotné měnové unii přistoupí (po splnění Maastrichtských konvergenčních kritérií). V roce 2003 uspořádali referendum, v němž 54 % zúčastněných hlasovalo proti přijetí eura. Aby dosáhli toho, že euro přijímat zatím nebudou, rozhodli se nepřistoupit k Evropskému mechanismu směnných kurzů (což je jedna z nutných podmínek pro přijetí eura), přičemž tento krok podložili argumentem dobrovolnosti přístupu k ERM. V průzkumu veřejného mínění z roku 2018 sice vykazují vzrůstající podporu Evropské unii, pro vstup do eurozóny by však hlasovalo stále přibližně jen 20 % obyvatel. Navíc Švédsko značně využívá nezávislé měnové politiky. Švédská centrální banka udržuje velmi nízké (i záporné) úrokové sazby, což tlačí na znehodnocení švédské koruny a zvyšuje relativní konkurenceschopnost švédského exportu a zároveň značně prodražuje import, což dopadá na výslednou bilanci zahraničního obchodu - ta vykazuje záporné hodnoty.

Slovensko představuje úplně odlišný případ. Již v roce 2004 si vláda odsouhlasila strategii přijetí eura a pro přechod stanovila rok 2009. Slovensko splnilo všechna potřebná konvergenční kritéria a veřejnost tento krok široce podporovala, proto k tomuto roku nakonec doopravdy přistoupilo, jako v pořadí šestnáctý stát, k měnové unii. Zásadním argumentem pro přijetí, krom politického gesta, byl vysoký odhadovaný přínos ekonomický - přibližně 0,2 - 0,7 % růst ročního HDP. Zpětná hodnocení vývoje posledních deseti let jsou podobně optimistická, přičemž odhad přínosu byl stanoven na přibližně 0,4 % růstu ročního HDP. Slovensko je malá, silně proexportně orientovaná ekonomika, geograficky spadající do přelomu střední a východní Evropy, tranzitní země, s vysokým potenciálem pro potenciální investory. Vykazuje stabilní právní prostředí, stejně jako podporu vědy a výzkumu. Slovenská politická reprezentace zdůrazňuje pevné svázání Slovenska se západem a podporuje západní investory na svém území. Kterou zemi bychom si tedy měli vybrat za svůj vzor?

Zásadním faktorem, který do značné míry určuje celkový ekonomický přínos vstupu do eurozóny, je otevřenost ekonomiky - a to zejména z pohledu zahraničního obchodu se zeměmi Evropské unie a hlavně eurozóny. Porovnáme-li data o zahraničním obchodu Slovenska, Švédska, Dánska, Norska (které není v EU, ale také jej politici využívají jako příklad státu, který je úspěšný i bez výrazné politické integrace v unii) a České republiky, vidíme, že tyto státy se od sebe výrazně liší. Slovenský export a import se pohybuje v hodnotách dvojnásobných co severské státy, přičemž Norsko je ze všech těchto zemí nejméně otevřené zahraničnímu obchodu. Česká republika je z jak z pohledu exportu, tak z pohledu importu výrazně podobnější Slovenské republice, a to jak z pohledu aktuálních hodnot, tak z pohledu vývoje těchto veličin. U České republiky je možné sledovat skok mezi lety 2013 a 2014 způsobený devizovými intervencemi ČNB. Jestliže víme, že Švédsko též tlačilo na kurz své měny (pomocí záporných úrokových měr), ale jeho export a import se pohybuje na úrovni zhruba poloviny českého, je možné říci, že se naše a švédská ekonomika výrazně liší. Dánsko jako zástupce státu s vlastní měnou, která defakto simuluje jeho členství v eurozóně, je sice nejblíže ze severských států hodnotám českým, ale stále podstatně méně otevřené (55 % HDP vs. 80 % HDP).

Zahraniční obchod: nahoře export, dole import, jako podíl na HDP dané země

Zdroj: OECD data

Dále je možné se podívat na vývoj čistého zahraničního obchodu, tedy hodnotu, jež reprezentuje fakt, jestli stát více vyváží, či dováží (v milionech amerických dolarů). Je zřejmé, že ačkoliv Norsko bylo z představených zemí nejméně otevřené, jeho přebytek obchodní bilance býval historicky podstatně vyšší - v posledních letech však výrazně poklesl (dokonce se Norsko dostalo v roce 2017 do deficitu). Norská ekonomika je silně závislá na těžbě ropy a zemního plynu a jako taková absolutně neodpovídá ekonomickému profilu České republiky a pro porovnání je naprosto nevhodná - my se Norsku nikdy podobat nebudeme. Vývoj ve Švédsku je poměrně stabilní, stejně tak v Dánsku. Vývoj obchodní bilance Slovenska trendově téměř kopíruje vývoj v České republice. Slovensko od svého vstupu do eurozóny vykazuje rostoucí přebytky, stejně jako růst exportů a importů. Lze tedy říci, že co se otevřenosti k zahraničnímu obchodu týče, Česká republika se výrazně podobá Slovensku, naopak se velmi liší od severských států.

Přebytek obchodní bilance vybraných států v milionech amerických dolarů v letech 2004 - 2016

Zdroj: OECD data

Přínos eura je logicky tím vyšší, čím více daná země obchoduje se státy eurozóny. Pokud se podíváme na data (v textu využíváme data z roku 2017), jež ukazují na otevřenost jednotlivých ekonomik ke státům Evropské unie, můžeme snáze rozpoznat, jak je která země závislá na obchodu se zeměmi EU a jak moc by z případného zapojení do eurozóny těžila. Pro správnou interpretaci výsledků je třeba alespoň přibližně znát strukturu zahraničního obchodu dané země a její největší obchodní partnery.

Nejméně otevřenou zemí ze čtyř porovnávaných je Švédsko: jeho export činí jen 45 % HDP, Dánsko se dostalo na hodnotu 54 % HDP. Zameření exportu těchto zemí jak však téměř totožné - zhruba 60 % z něj putuje do zemí Evropské unie. Švédsko vyváží primárně strojírenské výrobky a jeho největším obchodním partnerem je dlouhodobě Německo, následované Nizozemskem, Norskem, Dánskem a Finskem (severské země si jsou tradičně strategickými partnery). Dánsko vyváží zejména průmyslové výrobky (patří k nejvýznamnějším exportérům větrných elektráren) a jeho největšími odběrateli jsou (podobně jako u Švédska) Německo, Švédsko a Norsko, následované USA, Nizozemskem, Francií a Čínou. Lze tedy říci, že obě země výrazně diverzifikují svou produkci, a to jak mezi jednotlivé sektory, tak geografickým zaměřením. Dánsko importuje zboží v hodnotě přibližně 49 % HDP, Švédsko pouze na úrovni 40 % HDP, přičemž podíl importovaného zboží z EU u obou čítá totožných 71,6 %. Složení nejvýznamnějších obchodních partnerů - importérů do Dánska je téměř totožné s exportem, přičemž se dováží hlavně silniční vozidla, suroviny, primární výrobky a zařízení pro výrobu a rozvod elektrické energie. Do Švédska se dováží zboží zejména z Německa (19 % veškerého importu), dále z Nizozemska, Norska, Dánska, UK a Belgie (dováží hlavně průmyslová zařízení a komponenty pro výrobu vlastními silami vyvíjených a designovaných produktů, které pod vlastní značkou exportuje do třetích zemí).

Slovenská republika je od těchto států výrazně odlišná. Podíl exportu na HDP se pohybuje ve výši 95 % HDP, z toho je 85 % zobchodováno se zeměmi EU. Nejvýznamnějším partnerem je Slovensku Německo, dále tradičně ČR, Polsko, Francie, Itálie, Maďarsko a Rakousko, přičemž vývozu naprosto dominuje automobilový průmysl. Dovoz je ve výši 90 % slovenského HDP (z toho je 66,9 % ze zemí EU, primárně opět z Německa a ČR). Česká republika nedosáhla tak vysokého podílu zahraničního obchodu - export se pohybuje ve výši 80 % HDP, import 72 % HDP - česká ekonomika je tak více diverzifikovaná a mohla by být stabilnější v případě další krize. Dovoz a vývoz, respektive zahraniční obchod se státy EU, je na totožné úrovni, jako má Slovensko. Nejvíce se exportují stroje a přepravní zařízení, ty se také nejvíce dováží. Největším obchodním partnerem nám je taktéž Německo (33 % exportu, 25 % importu) a tradičně Slovensko. Lze tedy říci že v charakteru zahraničního obchodu si je česká ekonomika vysoce podobná se slovenskou, jediným rozdílem je relativně nižší otevřenost ČR. Na faktu, že Švédsko se od ČR v tomto výrazně liší, to však nic nemění.

Zahraniční obchod s EU za rok 2017

Země	podíl exportu na HDP	podíl exportu do EU	podíl importu na HDP	podíl importu z EU	export do EU jako podíl na HDP	import z EU jako podíl na HDP
Dánsko	54 %	60,7 %	49 %	71,6 %	32,8 %	35 %
Švédsko	45 %	59 %	40 %	71,6 %	26,6 %	28,6 %
ČR	80 %	84, 2 %	72 %	66 %	67,4 %	47,5 %
SR	95 %	85 %	90 %	66,9 %	80,8 %	60,2 %

Zdroj: OECD data, SCB, Eurostat, ČSÚ

Vstup do měnové unie nemá vliv jen na přeshraniční obchod, ale také na zahraniční investice. Díky jednotné měně dojde k eliminaci kurzového rizika a podpoří se důvěryhodnost a stabilita dané země. Čím více tedy přes hranice teče kapitálu, tím více se zemi vyplatí vstoupit do unie (pokud abstrahujeme od spekulací). Dobrým ukazatelem pro tuto problematiku jsou přímé zahraniční investice (PZI), tedy investice za účelem získání většího (standardně se uvádí nad 10 %) podílu ve společnosti včetně rozhodovacích pravomocí s trvalým zájmem investora nejen na vlastnictví společnosti, ale i na jejím řízení. Investice se provádí jak formou akvizice či fúze, tak formou investice na tzv. zelené louce, či do brownfieldu. Příliv přímých zahraničních investic je pro ekonomiku většinou velmi pozitivní zprávou - spolu s kapitálem přináší investor do krajiny často i své technologie a know-how a tvoří nová pracovní místa. Negativní dopady, jako tvorba “katedrály v poušti”, tedy osamocené výkonné jednotky, která nenavazuje obchodní vztahy s domácími společnostmi a bedlivě střeží své technologie, či repatriace zisku, je do určité míry možné ovlivnit správnou vládní politikou. Proto se státy snaží investory nalákat formou různých pobídek či dotací - vstup do měnové unie je však svým způsobem také určitou pobídkou, i kdyby jen politickou.

Dánské i Švédské království jsou si svým investičním profilem velmi podobná. Za posledních 15 let kapitál z obou zemí spíše odtékal do zahraničí, a to s různou intenzitou. Švédský kapitál je směřován hlavně do USA, Finska, Nizozemska, Norska, Velké Británie a samozřejmě do Dánska. Podobně zaměření jsou i dánští investoři, kteří před Nizozemskem preferují Německo a investují výrazně do Švédska. U obou zemí směřují investice primárně do průmyslu, hi-tech, vědy a výzkumu a finančnictví - tedy do oblastí s potenciálně velmi vysokou přidanou hodnotou. Naopak, do Dánska míří nejvíce kapitálu především z Lucemburska, Nizozemska, USA a Velké Británie, do Švédska navíc z Německa, Finska a Norska. Lze tedy zhodnotit, že ačkoliv pro tyto země jsou státy eurozóny významnými obchodními i investičními partnery, nejsou na nich tak výrazně závislé - jejich zaměření je teritoriálně poměrně diverzifikované a transakce v eurech nehrají dominantní roli.

Slovensko a Česká republika si byli a jsou (a pravděpodobně také dále budou) strategickými partnery - obchodními i investičními. Pro oba státy jsou však nejvýznamnějšími a nejdůležitějšími partnery Německo a Nizozemsko. Nizozemsko poslalo do obou států v posledních letech nejvíce kapitálu (je však třeba vzít v potaz fakt, že část z investic provádí americké firmy skrz své nizozemské zastoupení), Německo je dlouhodobě jedním z nejdůležitějších investorů (zejména pro své investice na přelomu tisíciletí). Vývoj v přílivu investic byl velmi podobný - po transformaci na tržní ekonomiku začaly zahraniční investoři do nových trhu pumpovat kapitál, největších hodnot bylo dosahováno na přelomu tisíciletí. Po vstupu obou států do Evropské unie se do té doby majoritní podíl evropských investorů (zejména německých) snížil ve prospěch investorů z třetích zemí, kteří tento krok vnímali jako znamení vyšší bonity obou států. Nyní hrají pro obě země dominantní roli státy Evropské unie - do České republiky přišlo za rok 2016 přes 80 % PZI ze zemí EU, nejvíce z Nizozemska, Německa, Lucemburska a Rakouska (viz graf níže). Na Slovensko v roce 2017 přišlo ze států EU dokonce téměř 92 % všech PZI, přičemž z Nizozemska se jednalo o 28 % , z Rakouska 14 %, 11 % zahraničních investic poslali investoři z ČR a 7 % z Lucemburska. V České republice se investuje primárně do zpracovatelského průmyslu a finančnictví, na Slovensku je to podobné - třetina investic směřuje do výroby, čtvrtina do finančnictví. Naopak odliv kapitálu z obou zemí se drží standardně na nízkých hodnotách. Lze tedy říci, že pro obě země je podobně důležité eliminovat náklady jakéhokoliv charakteru, které investorům, jež pochází z EU a chtějí v dané krajině investovat, mohou vzniknout. Obě země jsou silně napojené na eurozónu - PZI na Slovensko ve zmíněném roce 2017 ze 72 % přišly ze zemí eurozóny, v ČR se jedná o velmi podobnou hodnotu.

Zdroj: ČNB

Které z těchto zemí se tedy Česká republika více podobá a kým by se měla inspirovat? V předchozím textu byla porovnána otevřenost jednotlivých zemí zahraničnímu obchodu a investicím s důrazem na obchodní a investiční vztahy se státy Evropské unie a potažmo eurozóny. Švédsko a Dánsko si jsou do značné míry podobné a tvoří sehraný tandem co se obchodu a investic týče - podobně jako Česká republika a Slovensko. Pokud tedy připodobníme Českou republiku Slovensku, pro které mělo přijetí eura pozitivní dopad, logicky nám vychází, že i České republice by vstup do měnové unie více přinesl, než vzal.

Zdroje:

https://data.worldbank.org/

https://data.oecd.org/

https://ec.europa.eu/eurostat/data/database

http://casopisargument.cz/2017/04/26/euro-ano-nebo-ne-nektere-aspekty-prijeti-eura-v-ceske-republice/

https://europa.eu/european-union/about-eu/countries/member-countries/sweden_cs

https://ec.europa.eu/info/business-economy-euro/euro-area/euro/eu-countries-and-euro/sweden-and-euro_en

https://www.scb.se/hitta-statistik/statistik-efter-amne/demokrati/partisympatier/partisympatiundersokningen-psu/pong/statistiknyhet/partisympatiundersokningen-psu-i-november-2018---partisympatier/

https://www.thelocal.se/20180425/more-faith-in-the-eu-and-the-economy-six-changes-in-swedish-opinion

https://www.businessinfo.cz/cs/zahranicni-obchod-eu/statistiky-zahranicniho-obchodu.html

https://www.czso.cz/csu/czso/zahranicni-obchod-dle-pohybu-zbozi

https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/svedsko-zahranicni-obchod-a-investice-19250.html