Český ANO-jablečný sultanát
04.02.2019
1. Premiérovi nedochází, že i když je premiér, státní majetek toliko spravuje. Není jeho a disponovat s ním může jen tak, že dodržuje určená pravidla. Tedy pokud je premiérem demokratického, evropského právního státu.
To, aby se do budovy státu nastěhovala jím „pozvaná“ soukromá firma, je postup hodný sultanátu. Jsem moc zvědav, co by se stalo, kdyby šéf Applu řekl šéfovi ANO také své ano. A kdo a kdy by policii zakázku dohodnutou panem premiérem vysvětloval.
2. Nejsem fanoušek firmy Apple a dávám přednost věcem, které taky docela fungují a stojí zlomek ceny. Ale o to nejde. Mám pocit, že pokud bych chtěl koupit nový produkt této pozoruhodné firmy, mám k tomu spoustu možností. Skoro v každém obchodním centru některý prodejce sídlí a internetové obchody fungují. Možná, že to někdy trvá u novinek trochu déle, ale zato se finančně může „necesta do Apple storu“ docela dobře vyplatit. Ale jistě platí, že pokud chce Apple u nás otevřením storu svou pozici posílit, tak stejně jako v případě jiné firmy to sám, bez dohody, s premiérem učiní.
3. Pan premiér se profiluje jako politik, který dohlédne na to, aby každý platit správně daně (tedy pokud se to netýká jeho osobně – viz korunové dluhopisy). Jeho náklonost k Apple storu je pak podivuhodná, neb Apple je známý tím, že dokonce i při prodeji zákazníkovi s daněmi někdy čaruje, aby co nejvíce peněz končilo tam, kde bude daň minimální. Troufl bych si hádat, že pokud by náš finanční úřad dělal svou práci dobře, místní prodejci Applu by do naší státní pokladny odváděli více než Apple store.
4. Preference velkého Apple storu, který bude „nějak“ (daňově výhodně) součástí velké, mocné a bohaté firmy Apple, je však od pana premiéra pochopitelná. On totiž má za to, že ekonomika stojí na velkých firmách, jako je Apple či Agrofert. A asi si myslí, že existence malých a středních firem, které si navíc (probůh proč) konkurují, je dočasné historické nedorozumění, které je třeba napravit. Klidně i poněkud byzantskou cestou....