1. Aktuality
2. CETA, obchodní dohoda mezi EU a Japonskem a neklidné obchodní příměří s Čínou

CETA, obchodní dohoda mezi EU a Japonskem a neklidné obchodní příměří s Čínou

29.09.2017

CETA

Komplexní hospodářskou a obchodní dohodu s Kanadou (CETA) ratifikoval Evropský parlament již 15. února 2017.[1] Cílem dohody je zintenzivnit výměnu zboží, služeb a investic napříč Atlantickým oceánem. CETA mimo jiné odstraňuje cla na většinu obchodovaného zboží, zajišťuje vzájemné uznání certifikací široké škály produktů a umožňuje evropským podnikům jednodušeji se ucházet o kanadské veřejné zakázky a zajistit si vyšší konkurenceschopnost. Dohoda zároveň cílí na posílení ochrany autorských práv, životního prostředí a udržitelného rozvoje. CETA se však netýká veřejných služeb, a tak neomezuje možnosti národních států regulovat vnitrostátní záležitosti ve veřejném zájmu. CETA také neodstraní celní překážky v oblasti veřejných, audiovizuálních a dopravních služeb. Odstranění celních překážek se také netýká citlivých zemědělských produktů, například hovězí maso, vepřové maso a kukuřice budou podrobeny kvótám a některé produkty, například drůbež, mléčné výrobky a vejce nejsou do liberalizace trhu zahrnuty.[2] Podpora vzájemných investic je zajištěna skrze mechanismus urovnávání sporů, který stojí na systému investičních soudů. Státy by tak měly mít větší kontrolu nad výběrem rozhodčích soudů a celý proces by měl být transparentnější.[3]

Ratifikace dohody Evropským parlamentem otevřela cestu k režimu předběžnému provádění dohody. 8. července zástupci EU a Kanady, J. C. Juncker a Justin Trudeau, stanovili datum pro zahájení přeběžného provádění dohody na 21. září 2017.[4] Některé nezemědělské produkty (vyjma aut a náhradních dílů do aut) dovážené z Kanady jsou vyňaty z celní povinnosti okamžitě, ostatní kanadské produkty se této povinnosti zbaví při zahájení režimu předběžného provádění.[5] Z předběžného provádění jsou vyňaty články z kapitoly o investicích (ustanovení týkajících se finančních služeb vyjma finančních služeb týkajících se portfoliových investic a daní jsou součástí předběžného provádění), neboť články týkající se ochrany investic a nepřímých zahraničních investic nespadají dle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie do výlučné kompetence EU, a musí tedy být pro svou aplikaci navázány na ratifikaci legislativními shromážděními členských států.[6]

CETA byla dosud ratifikována Lotyšskem, Dánskem, Maltou, Chorvatskem a Španělskem. Francouzský ústavní soud označil dohodu CETA za kompatibilní s francouzskou ústavou, otevíraje tímto rozhodnutím dveře brzké ratifikaci dohody francouzským parlamentem.[7] Ratifikace však může trvat několik let a bude v případě Belgie vyžadovat i souhlas regionálních zákonodárných shromáždění. Ta však nemusí být na stejné straně jako Komise a většina národních parlamentů. Již minulý rok ohrozil celou dohodu valonský parlament, jehož premiér, Paul Magnette, si vynucoval dodatečné záruky ohledně zemědělských a právních aspektů dohody kvůli obavám, že Valonsko by bylo mimo jiné nuceno přijmout dovoz hormonálně ošetřeného hovězího masa z Kanady.[8] Není tedy zcela jisté, zda se některý z regionálních nebo národních parlamentů nevyjádří proti ratifikaci dohody s Kanadou.

V tom případě by onen parlament způsobil delikátní právní problém. Dle serveru Euractiv si Evropská komise totiž není jistá, co by následovalo, pokud by některý národní parlament odmítl ratifikovat dohodu, nebo pokud by byla odmítnuta v referendu.[9] Server také cituje Hosuk Lee Makayama, ředitele Evropského centra pro mezinárodní politickou ekonomii, který tvrdí, že v případě neúspěchu bude Komise pokračovat v předběžném provádění, pokud jí zbyly alespoň nějaké ‚politické instinkty‘. Pro pokračování v předběžném provádění ustanovení, která spadají pod výlučnou kompetenci EU, také existuje precedent z předchozího chování Komise, jak uvádí zpráva European Parliamentary Research Service.[10] Tato interpretace je však ve vážném rozporu s vyjádřením komisařky pro obchod Malmströmové, která v reakci na otázku z Evropského parlamentu uvádí, že při ‚permanentním a definitivním‘ odmítnutí dohody s Kanadou během zákonodárného procesu v členské zemi (včetně případu zamítnutí ústavním soudem) musí dojít k ukončení předběžného provádění dohody.[11] Stejnou intepretaci podporuje i analytik Guillaume Van der Loo z Centre for European Policy studies a ostatně i Vídeňská úmluva o smluvním právu, která upravuje proces ukončení předběžného provádění u smluv uzavřených mezi státy.[12] Současně dle výzkumu Evropského parlamentu umožňují národní zákony uspořádání referenda o ratifikaci CETA ve 14 zemích, jmenovitě v Rakousku, Bulharsku, Chorvatsku, Dánsku, Francii, Řecku, Irsku, Litvě, Nizozemsku, Polsku, Rumunsku, Slovensku, Maďarsku a ve Velké Británii.[13] Aktivisté v Rakousku a Nizozemí již začali pro referendum vytvářet podklady a shání podporu.[14] Vzhledem k vysoké míře negativních postojů k dohodě CETA v některých evropských státech lze očekávat, že CETA svede o svou ratifikaci ještě několik bitev, které mohou být fatální nejen pro ustanovení stojící v současné době mimo předběžné provádění.[15] Pokud však proces ratifikace nebude komplikovaný, bude CETA představovat nejen dlouho očekávaný úspěch evropské ekonomické diplomacie, ale i model pro další smlouvy, které EU v budoucnosti uzavře.

Výše popsaná zkušenost s dvojitým schvalováním, kterým dohody s ustanoveními mimo výlučnou kompetenci EU prochází, vede diplomaty Komise ke snahám o urychlení procesu díky rozdělení smluv dle výlučných kompetencí.[16] Dle návrhu, který získal server Politico by se budoucí smlouvy měly rozdělit na dvě části, přičemž první, týkající se liberalizace obchodu a investic, by byla schválena pouze Radou a Parlamentem, zatímco druhá, týkající se přímých i nepřímých investic a jejich ochrany, by byla vyjednána a ratifikována samostatně, prvně institucemi EU a poté členskými státy.[17] Kritici tohoto postupu varují před zmenšováním role národních parlamentů, a tedy i zmenšováním role občanů EU při ratifikaci obchodních smluv. Akademici, kteří rozdělení smluv na dvě částí podporují, oponují, že existují lepší způsoby, jak zahrnout národní parlamenty do vyjednávání než skrze proces, ve kterém mohou pouze vetovat zkompletovaný text dohody. Je tedy velmi pravděpodobné, že ve světle komplikací, které dohody se smíšenou kompetencí obnáší, budou následující obchodní dohody s Novým Zélandem a Austrálií schvalovány dle nově předloženého modelu.

Dohoda EU-Japonsko a následující obchodní dohody

Významný pokrok při vyjednávání dohody o hospodářském partnerství představuje politické vyjednání jejích hlavních prvků. Principiální dohoda o hlavních prvcích dohody, kterou Japonsko a EU vyjednaly 6. července, zahrnuje shodu na zhruba 90 procentech projednávaných bodů, přičemž dosažení shody na zbývajících bodech se očekává do konce letošního roku.[18] Dohoda zbaví až 99 procent obchodovaných výrobků celní povinnosti. Komisař pro zemědělství a rozvoj venkova, Phil Hogan, prohlásil, že „dohoda [o hospodářském partnerství] EU-Japonsko je nejvýznamnější dohodou s nejdalekosáhlejším dopadem pro zemědělství, která dosud byla uzavřena.“[19] Komisařka Malmströmová za Komisi uvedla, že doufá, že dohoda by mohla ztrojnásobit vývoz zemědělských výrobků, přičemž celkový vývoz EU do Japonska by mohl vzrůst až o třetinu. Dohoda též odstraňuje překážky, které společnostem z EU bránily v přístupu k veřejným zakázkám v ekonomicky významných odvětvích železniční dopravy na vnitrostátní úrovni. Zároveň dohoda chrání citlivá hospodářská odvětví EU, například automobilový průmysl, a zahrnuje ochranu vysoce kvalitních evropských zemědělských produktů, jimž bylo uděleno jedno z 205 zeměpisných označení. Dále dohoda stanoví nejpřísnější normy v oblasti pracovního práva, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a spotřebitelů a obsahuje zvláštní kapitolu věnovanou udržitelnému rozvoji, stejně jako politické deklarace o dodržování Pařížské dohody a nastolení vlády práva v mezinárodním prostoru. Detailnější informace (v angličtině) o dopadech a ustanoveních dohody lze najít na stránkách Evropské komise zde a také zde.

Za zmínku stojí, že mimo rámec působnosti principiální dohody stojí oblast ochrany investic. EU navrhla svůj reformovaný systém soudů pro investice, zmíněný výše u CETA, pro jehož podporu se bude snažit přesvědčit všechny své partnery, včetně Japonska. Zároveň dohoda nebude zahrnovat oblast datových toků.

Principiální dohoda mezi EU a Japonskem je dle slov předsedy Evropské Komise J. C. Junckera pouhým předvojem početných obchodních dohod. Dle jeho proslovu o stavu Unie z 13. září jsou nyní na pořadu dne obchodní dohody s Mexikem a se státy Jižní Ameriky, přičemž principiální politické dohody s těmito státy by mohly být ujednány do konce roku. Zároveň ve svém projevu navrhl zahájit vyjednávání o obchodních dohodách s Austrálií a Novým Zélandem.[20] Všechny zmíněné dohody by chtěl předseda Juncker uzavřít do konce svého mandátu, tedy do roku 2019. Dále ve svém projevu deklaroval, že všechny nové dohody budou vyjednávány s nejvyšší možnou transparentností, čímž Komise reaguje na kritiku nedostatečné transparentnosti u vyjednávání dohod CETA a TTIP. Zlepšení v oblasti transparentnosti obchodních jednání lze pozorovat například v publikaci zápisů z vyjednávání nebo vyjednávacích mandátů.

Vývoj v oblasti nástrojů EU pro ochranu obchodu

Ve svém projevu předseda Komise Juncker zmínil i ožehavý problém nástrojů na ochranu obchodu. Před rokem se totiž schylovalo k obchodní válce mezi Čínou a EU, která by byla vedena skrze odvetná celní opatření. Jádrem problému byl požadavek Číny, aby na ni bylo nahlíženo jako na tržní ekonomiku. V právním žargonu Světové obchodní organizace (WTO) je „tržní hospodářství“ označením států, kde domácí ceny jsou z podstatné části definovány konkurenčním prostředím a nikoli vládou. Státy s tržním hospodářstvím by se neměly bez velmi dobrých důvodů stát cílem celních ochranných opatření. Protože je jednoduší legálně uvalit odvetná celní opatření na netržní než na tržní ekonomiku, udělení statusu tržního hospodářství Číně by omezilo pravomoci EU například v případě, že by EU chtěla uvalit cla na dumpingový dovoz oceli z Číny. Omezilo by to tedy možnosti EU v oblasti ochranných obchodních praktik v případech, kdy by evropský trh čelil neférové čínské konkurenci.

Je samozřejmě nasnadě se ptát, jak může Čína se silně regulovaným a ve strategických sektorech významně dotovaným hospodářstvím žádat o udělení statusu tržní ekonomiky, když kritéria tržního hospodářství zcela zjevně nesplňuje. Čínská žádost se opírá o klauzuli v přístupové dohodě k WTO, která dle čínské interpretace implikuje, že by Číně měl být status tržní ekonomiky udělen automaticky po 15 letech členství, tedy v prosinci roku 2016. Protože EU i Spojené státy vystoupily proti udělení statusu tržní ekonomiky Číně, rozhodla se čínská strana obrátit na WTO se žalobou. Právníci EU i Spojených států argumentují, že dle oné přístupové dohody nemusí uznat udělení statusu tržního hospodářství za předpokladu, že Čína nesplňuje jejich domácí právní požadavky pro jeho udělení.[21]

Je tedy srozumitelné, že se drtivá většina europoslanců shodla v květnu minulého roku na tom, že by status tržní ekonomiky Číně neměl být udělen, protože nesplňuje pět kritérií EU pro udělení statusu tržní ekonomiky a protože by se tím narušil systém automatického vypočítávání antidumpingových cel, který by ohrozil některá strategicky významná průmyslová odvětví.[22] Doposud byla antidumpingová praxe povšechně následující: Pokud nějaký stát seznal, že je obětí dumpingu ze strany netržní ekonomiky, mohl použít komparativní metodu k vypočtení ochranných cel na základě ceny stejného zboží v třetí zemi s tržní ekonomikou.

Komisní právníci však seznali, že nerespektování tržního statusu Číny a pokračování v předchozí praxi by vedlo k žalobě a soudnímu sporu, který by EU s největší pravděpodobností prohrála. Protože Čína právě takovou žalobu podala, Evropská komise se uchýlila k šalamounskému řešení, které zahrnuje zrušení dosavadní právní distinkce mezi tržními a netržními ekonomikami a představení nové antidumpingové metodologie, která se zabývá všemi státy stejně.[23] Podle nového návrhu by tak vypočítávání proběhlo skrze analýzy, které by rozhodly, zda a případně do jaké míry jsou výrobní faktory (kupříkladu elektřina nebo ceny pozemků) neopodstatněně podhodnocené.[24] Tímto návrhem se však EU nepodaří uspokojit Čínu. Například čínská státní zpravodajská agentura Xinhua ve svém úvodníku z května letošního roku uvedla, že se zjevně jedná o nepokrytou snahu EU zamaskovat předchozí obchodní praktiky tak, aby byly kompatibilní s pravidly WTO.[25] Spokojené však nejsou ani Spojené státy, které se rozhodly neuznat udělení tržního statusu Číně a kterým kličkování EU podrývá jejich pozici. V současné chvíli se o nových antidumpingových pravidlech aktivně vyjednává, protože Evropský parlament schválil v červenci mandát pro zahájení jednání s Radou v 1. čtení.[26] Zároveň se zmíněnou čínskou stížností aktivně zabývá WTO, která však doposud pouze sestavila porotu, jež bude případ zkoumat.[27] EU tedy prozatím získává čas na to, aby novou metodologii pro výpočet cel v rámci svých institucí vyjednala, představila a legalizovala. V případě neúspěchu riskuje rozsáhlou obchodní válku, která by mohla mít vážné negativní důsledky pro unijní hospodářství.