Co se zatoulanou krávou?
07.06.2018
Na rozdíl od názorů uvedených v textu se domnívám, že v tomto konkrétním případě není nutno postupovat tak tvrdě (bezpodmínečné utracení/porážka zvířete). Právo EU a prováděcí národní legislativa upravují veterinární podmínky dovozu zvířat z třetích zemí (u nás veterinární zákon), tedy předpokládají existenci dovozce. Na situaci, kdy se zvíře "zaběhne" do třetího státu a vrátí se/ je vráceno, je tedy nutno podmínky existující legislativy aplikovat per anallogiam (obdobně). V praxi to znamená, že takové zvíře by mělo být bezodkladně po "návratu" na území členského státu EU dopraveno na stanoviště veterinární hraniční kontroly (v případě dovozů ze třetích zemí do ČR to je Městská veterinární správa v Praze Státní veterinární správy, pod níž spadá oddělení pohraniční veterinární kontroly zřízené na mezinárodním letišti Václava Havla v Praze, je-li zvíře na území ČR dopraveno letecky, nebo pohraniční veterinární stanice členského státu, na jehož vnější hranici zvíře vstupuje na území Evropské unie (§ 32 veterinárního zákona č. 166/1999 Sb.). Takto by tedy měla proběhnout i pohraniční veterinární kontrola v případě oné březí krávy zatoulané z Bulharska (členský stát EU) do Srbska (nečlenský stát EU, a tedy z pohledu práva EU třetí země). Tato kontrola by při citlivé aplikaci pravidel mohla mít dvojí výsledek:
1. Příznivý (zatoulané zvíře splňuje veterinární podmínky - netrpí nákazou, nemocí, není v zuboženém stavu atd.), pak by měl veterinární orgán vydat Společný veterinární vstupní doklad (SVVD) jako u běžného dovezeného zvířete z třetí země, a zvíře by se tedy následně mohlo vrátit ke svému majiteli, který by mohl nadále pokračovat v jeho chovu.
2. Nepříznivý jakožto opak příznivého – tehdy a podle mého názoru jedině tehdy by patrně musel nastat onen následek zmiňovaný v článku na Novinkách, tedy porážka, popřípadě utracení zvířete. Tento následek legislativa předpokládá v případech, kdy dovezené zvíře nesplňuje podmínky dovozu včetně těch formálních (porážka či utracení zvířete však není jediným řešením, možností danou zákonem je i odeslání "nevyhovujícího" zvířete jeho odesílateli z třetího státu. V případě zaběhnutého zvířete, které se "oklikou" přes třetí stát vrátilo ke svému majiteli v členském státě EU, však tato možnost "vrácení zvířete odesílateli z třetího státu" logicky nepřichází v úvahu). Tedy vzhledem k tomu, že u "zaběhnutého" zvířete se o klasický dovoz zvířete nejedná, měly by se zákonné podmínky aplikovat citlivě a přiměřeně k okolnostem daného případu, a výsledkem by tedy měl být návrat zvířete jeho majiteli po úspěšném absolvování veterinární prohlídky.
Veterinární legislativa u hospodářských zvířat včetně jejich dovozu a vývozu z EU a pohybu na území EU je harmonizována na úrovni EU, a tedy ve všech státech EU platí stejná pravidla. Přitom nic nebrání tomu, aby tato pravidla byla vykládána ne slepě, ale rozumně s ohledem na zvláštní okolnosti daného případu a při zajištění ochrany lidí a zvířat, a aby tedy při splnění veterinárních podmínek zatoulané domácí zvíře mohlo nadále žít.