Co vše snese papír – případ elektroaut na iDNES.cz
09.01.2019
Nevím, co za město to je, neznám autora blogu, ale text mne i při opakovaném čtení stále fascinuje. Vezměme to popořadě:
1. Problém paní pošťačky je, že její (asi) jednomístná elektroještěrka (která kupodivu neuveze rodinu) ujede 22 km a pak se nabíjí. Pokud je 22 km denně přesně to, co od svého rozvažeče dopisů paní doručovatelka čeká, nevím, zda je na tom něco špatného. Možná, že to je to lepší, než kdyby pak na dvoře stála naftová dodávka, která by při popojíždění špinila vzduch, ale fakt neznám elektroauto, které by po ujetí dvou desítek kilometrů vyžadovalo skoro celodenní pauzu. Navíc, nevím, jak to je v Německu, ale je-li to vozidlo pošty na rozvoz pošty, nevím, zda má vozit rodinu paní pošťačky.
2. Paní starostka, prý pod vlivem koalice se zelenými, má zase elektroauto, které ujede v létě 60 km a v zimě o 10 méně. A nedojede ani na jednání zastupitelstva. No, neznám moc „opravdu aut“ s tak impozantním dojezdem (myslím, že i letitý Ion dá minimálně 80 km a i nejvíc utahané, letité leafy ujedou stovku), ale pokud je na tom něco pravdy, možná se měla paní starostka před koupí auta zamyslet, k čemu bude. A nemyslím, že toto němečtí zelení zakazují. A nebo se domluvit, aby na parkovišti v okresním městě byla zásuvka na dobití.
3. Další obětí „řádění zelených“ je elektrárna. Elektroauta jistě mohou za to, že pan ředitel postavil dobíječky na špatném místě. A za to, že když se zaměstnanci v elektroautech svezou do obchodu (oč lépe by bylo, kdyby jeli něčím, co pálí ropu), auto do nabíječky nepíchnou... Holt jsou to ale darebáci, ti zelení...
4. Pan Jorg je na tom lépe. Autor blogu připouští, že jeho auto zvládne bez nabíjení 30 km, a tak ho zjevně dojíždění do práce na elektřinu neničí. Vzhledem k tomu, že elektroauta mají nezávislé topení, které se navíc u řady i starších modelů dá spustit dálkově, nikdo mu asi neřekl, že si auto může předem vytopit a sklo rozmrazit stisknutím tlačítka. A to bez toho, aby zamořil okolí smradem. A pokud je vlastníkem auta déle, asi mu nikdo neporadil, aby si na stěnu garáže, před kterou asi stojí, vyvedl obyčejnou zásuvku a z ní dle libosti auto dobíjel. Mohl byt auto vytápět bez toho, aby mu klesl dojezd. A dokonce se i vrátit pro svačinu, kdyby ji doma zapomněl. Pokud tedy pan Jorg existuje, neřešitelný problém asi není jeho auto.
5. Podobný problém má i pan Matthias. Bloger ho sice obdařil vozem s dojezdem přesahujícím dokonce 44 kilometrů (šlape na paty paní starostce), ale někdo před ním asi již léta tají, že se auto dobíjí z běžné zásuvky kabelem, který s autem dostal. Jeho 22 kilomentrů denně ho může stát tak maximálně 5kWh, které by i při velmi laxním nabíjení ze zásuvky za nějaké 3 hodiny snadno dostal. Takže jeho výlety k nabíječce jsou sice fajn pro jeho zdraví (pokud se nesype z elektrárny popílek či jiné škodliviny), ale jinak zdůvodnění nemají. Jediným vysvětlením je, že mu doma chybí elektřina a elektroauto, které mu jinak šetří asi tak tři čtvrtiny nákladů na kilometr, je tak poněkud „rebelská“ investice.
Je pozoruhodné, že při svém nájezdu cca 7 000 Km ročně (pro jistotu počítám, že se projede se svým oblíbeným autem i o víkendu), hodlá za 3 roky, při stavu tachometru ani ne 25 000 km (koupí-li auto nové), měnit baterie, zatímco v provozu jsou dnes elektroauta s kilometráží v šesticiferných hodnotách (u Tesel i v řádů stovek tisíc km), které mají baterie původní a s jistou ztrátou dojezdu stále dobře slouží.
Chápu, že ačkoliv v Německu loni vyrobili (poprvé) více elektřiny z obnovitelných zdrojů než uhlí, perspektiva pálení uhlí pro provoz elektroaut není dobrá (i když dovoz ropy z Ruska či Arabského světa není taky nic moc). Ale z popisu elektromizerie obyvatel tohoto podivuhodného městečka plyne, že někteří z nich mohou snadno nabíjet, když slunce svítí. Tedy až se to naučí. A vítr tak trochu sice fouká, když se mu chce, ale v noci také. Nabídnout této podivuhodné komunitě to, aby si pořídila baterie, a „netankovala tak uhlí“, si raději ani nedovoluji...
Vůbec tím nechci říct, že dnešní e-auta jsou dokonalá. Je to technologie ve vývoji, ač rychlém, a není vhodná pro každého uživatele na každé užití. Ale i tak stále nechápu, zda jsem nepochopil lednový aprílový žert redaktorů idnesu a pana Zímy (kterého asi ovlivnila kombinace jeho jména a cesty elektroautem v zimě se skoro vyjetou baterií - pak dává smysl topení vypnout).
Snad skoro každý, kdo třeba auto texty na tomto portálu čte, ví, že dnešní elektroauta mají dojezdy v řádu 200 a více km. A že i hodně ojeté exempláře, za ceny slušné nové Fabie, minimálně stovku dají. A hlavně, stejně jako si kupujeme boty či židle tak, aby nám vyhovovaly, tak přece takto postupujeme při nákupu auta.
A když už si ho koupíme, je dobře, na rozdíl od zřejmě fiktivních obyvatel fiktivního městečka někde v Německu, si přečíst aspoň hlavní body návodu.