Pět let v Evropském parlamentu
12.04.2019
Co považujete za svůj osobní úspěch na půdě EP a co Vás naopak zklamalo?
V posledních letech jsem nejvíc energie věnoval daňovým otázkám, a myslím, že jsem byl úspěšný. Pokrok v této oblasti je opravdu podstatný, a pod většinou aktivit jsem podepsaný. Souvisí to s tím, že státy nevybírají daně, jak by měly, dochází k narušování férové soutěže, a to může vytvářet určitý neklid mezi lidmi, kteří mají pocit, že státy selhávají.
Hrozně důležitá je také oblast energetiky, kde Unie postupuje směrem k bezpečnějším dodávkám energie, které budou také méně poškozovat životní prostředí. Tím, že začneme odstraňovat různé překážky z trhu by energie mohla být i levná, což je důležité.
Za jeden z největších úspěchů obecně považuji schopnost Unie fungovat. To, že se představitelé různých zemí a politických stran dokáží dohodnout, tvaří v tvář problémům aktivně hledat a nacházet řešení. A za těch posledních pět let se toho vyřešilo dost.
Unie měla naopak víc prosazovat svoji zahraniční politiku, která měla být jasnější a srozumitelnější. Například když Rusko obsadilo Krym, nebo teď během krize ve Venezuele. Myslím si, že Evropa nesehrála roli, která jí jako významné ekonomické síle náleží. Pro další iniciativy, které by dávaly smysl, například dokončení bankovní unie, se nenašla dostatečně silná podpora, to mne zklamalo.
Jak se podle Vás vypořádala Unie s otázkami, které trápily její obyvatele v roce 2014 (podle eurobarometru 81): ekonomická situace, nezaměstnanost, stav veřejných financí?
Obecně se od roku 2014 situace výrazně zlepšila. Jako celek se EU vypořádala s ekonomickými tématy na jedna mínus, pokud bych měl hodnotit jako ve škole. Neplatí to ale o všech státech. Jsou země, které si vedly nad očekávání, třeba Španělsko, Irsko nebo Slovensko. Pak tu máme ale země, které jsou dlouhodobě problematické, třeba Itálie. Roste velmi pomalu a politická situace jí také nepomáhá. V poslední době mám obavu také o Francii kvůli protestům žlutým vest, které začínají mít velký ekonomický dopad. Unie je dnes lépe než dřív připravená na případné zpomalení růstu. Státní rozpočty hospodaří lépe, snižují se schodky, klesá dluh v poměru k HDP, přibývá zaměstnaných lidí, a naopak průměrná evropská nezaměstnanost je nízká. Také finanční sektor se zdá být dobře stabilizovaný a schopný si v horších časech poradit.
Jak se podle Vás Unie vypořádala s neplánovanými událostmi: migrační krize, brexit, politika Donalda Trumpa?
Co se týče migrační krize, tak špatně. Nebyli jsme legislativně připravení, a zemím trvalo hodně dlouho se na něčem domluvit. A nakonec to vyjednávali jednotliví politici, ne unie jako celek. Neřízená migrace v průběhu let poklesla více než na desetinu, takže výsledky tu jsou. Ukázalo to ale selhání EU, a ani teď neplatí, že jsme na podobné události připravení.
V případě brexitu se naopak evropská sedmadvacítka jednoznačně shodla na společném postoji. Transparentně nastavila pravidla vyjednávání a těch se drží. Takže to nedopadlo tak, jak někteří předvídali, že se Evropa začne rozpadat. Nejlepší by podle mne – pokud budeme rozhodnutí z britského referenda respektovat – byl řízený odchod. Londýn se ale zatím nechtěně snaží spíš o opak, a k řešení jsme se tak zatím nedostali.
Asi nejviditelnější – a podle mého také velmi správná – byla evropská reakce na politiku Donalda Trumpa. EU jasně řekla, že nebude postupovat Trumpovým stylem, i když jsme taky mohli začít slabší nutit nám ustupovat. Místo toho jsme se ale rozhodně postavili za logiku otevřeného a vzájemně férového mezinárodního obchodu. Tím unie vytváří nejen obecné “ovzduší”, že to vůbec jde, ale taky se znatelně zvýšila ochota třetích zemí o obchodních smlouvách vyjednávat – nechtějí totiž, aby se globální obchod řídil podle twitterového účtu amerického prezidenta. Zároveň jsme začali projevovat víc odvahy vyjadřovat naši nespokojenost s tím, když jsme v mezinárodním obchodě znevýhodňovaní – mluvím samozřejmě o ekonomickém vztahu s Čínou. Začíná se zcela otevřeně mluvit o kybernetické bezpečnosti a je i snaha situaci měnit. Ne stylem Donalda Trumpa, nýbrž na jednáních. A ta by měla být vedena mnohem ostřeji než dosud.
Proč by lidé měli jít volit v těchto volbách? Jaké otázky bude Unie řešit a co lidé svým hlasem ovlivní?
Myslím, že voleb obecně bychom si měli vážit. Ještě před třiceti lety jsme si v naší zemi nemohli vybírat, koho bychom chtěli volit. A záleží skutečně na každém hlasu, protože když člověk nejde k volbám, odevzdává tak sice kus svého hlasu kandidátovi, který je mu blízký, ale zároveň další část i tomu, s kým absolutně nesouhlasí.
A letošní Evropské volby mohou unii i dnešní Evropu zásadně proměnit. Z mého pohledu totiž bude velmi záležet na tom, aby po nich vznikla konstruktivní proevropská většina poslanců, kteří přestože spolu v mnoha záležitostech nebudou souhlasit, se stále budou snažit při rozhodování hledat kompromisní proevropská řešení, a ne unii fakticky blokovat.
Parlament má v rozhodovacím procesu významnou roli, a když nebude fungovat, tak se nebude schvalovat legislativa. A pak si bude čím dál větší část občanů klást otázku, k čemu vlastně ta EU je, když není schopna dělat, co má.
Co vaše voliče nejvíc trápí a co byste pro ně rád prosadil či změnil v příštím období?
Myslím, že volby nejsou o tom, zavděčit se nějakému konkrétnímu voliči. Obecně by naším hlavním cílem měl být rozvoj společné Evropy skrze spolupráci. Konkrétně bych v Evropském parlamentu rád prosazoval lepší regulace na úkor horších. K tomu jsou potřeba dvě věci, které také voličům nabízím: kompetence, tedy porozumění problému, a schopnost se dohodnout s ostatními. Rád bych se nadále angažoval v ekonomické oblasti, konkrétně mě zajímají daně a praní špinavých peněz, což považuji za jednu z největších výzev dnešní ekonomiky. Kromě toho mě láká také průmysl, energetika a výzkum nebo doprava.
Otázky položil projekt "Programy do voleb". Sekci "Čtyři otázky pro europoslance" připravil ve spolupráci s portálem Euractiv.cz