Evropská zdravotní unie
06.10.2021
Přeshraniční zdravotní hrozby
Prvním je návrh nařízení o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách. V jeho důvodové zprávě Komise jasně vylíčila, že současný právní rámec neposkytuje Unii možnosti adekvátně reagovat:
„Stávající opatření v oblasti zdravotní bezpečnosti, která se zavedla rozhodnutím č. 1082/2013/EU o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách, skýtají pouze omezený právní rámec pro koordinaci na úrovni EU, založený v podstatě na systému včasného varování a reakce (EWRS) a na výměně informací a spolupráci v rámci Výboru pro zdravotní bezpečnost. Z prvních zkušeností získaných v souvislosti s onemocněním covid-19 vyplynulo, že současný systém neumožnil optimální reakci na tuto pandemii na úrovni EU.“[1]
Nový návrh stanoví komplexní legislativní rámec, kterým se bude řídit činnost na úrovni Unie v oblasti připravenosti, dozoru, posuzování rizik a včasného varování a reakce, a posílí pokyny Unie při přijímání společných opatření na úrovni EU, aby bylo možné čelit budoucím přeshraničním zdravotním hrozbám.
Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)
Společně s tímto Komise též předložila návrh nařízení o posílené úloze EMA při připravenosti na krize a krizovém řízení v oblasti léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Tento návrh reaguje na omezenou schopnost Unie koordinovat práci na zajištění dostupnosti léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Návrh má tři specifické cíle;
- monitorovat a zmírňovat potenciální a skutečný nedostatek kritických léčivých přípravků a zdravotnických prostředků;
- zajistit včasný rozvoj kvalitních, bezpečných a účinných léčivých přípravků;
- zajistit hladké fungování odborných skupin pro posuzování některých vysoce rizikových zdravotnických prostředků a využívat zásadní poradenství pro připravenost na krize a krizové řízení, pokud jde o používání zdravotnických prostředků.[2]
Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC)
Další návrh nařízení se týká pravomocí ECDC a jeho účelem je rozšířit poslání a úkoly střediska s cílem posílit jeho schopnost poskytovat požadované odborné znalosti a podporovat opatření, zaměřená na prevenci, připravenost, plánování reakce a boj proti vážným přeshraničním zdravotním hrozbám v Unii. V tomto zde panuje inspirace postavením amerického CDC.[3]
Výše zmíněné návrhy nyní procházejí prvním čtením v Evropském parlamentu, v září k nim byly na plénu schvalovány zprávy z výborů.
Evropský úřad pro připravenost a reakci na mimořádné situace v oblasti zdraví (HERA)
Aktivity Komise však nekončí u výše zmíněných legislativních postupů. Komise sama zřídila úřad zvaný HERA, jehož úkolem je těmto situacím předcházet, odhalovat je a rychle na ně reagovat. HERA bude anticipovat hrozby a potenciální zdravotní krize díky shromažďování zpravodajských informací a budování nezbytných kapacit pro reakci. V případě mimořádných událostí má HERA zajistit vývoj, výrobu a distribuci léků, očkovacích látek a dalších lékařských protiopatření, jako jsou rukavice a roušky, kterých se v první fázi reakce na koronavirus často nedostávalo. HERA má být v zásadě obdobou americké BARDA (Biomedical Advanced Research and Development Authority).
Úřad HERA se však nesetkal v Evropském parlamentu s přílišným pochopením. Nikoliv však kvůli jeho obsahu, ale kvůli formě, jakou byl zřízen. HERA není samostatnou agenturou EU zřízenou řádným legislativním postupem, ale úřad v rámci Komise vzniklý jednostranným rozhodnutím Komise. Evropský parlament nebyl v otázce zřízení HERA konzultován a Parlamentu tak zůstal pouze úkol schválit úřadu jeho rozpočet ve výši 6 miliard eur na příští čtyři roky. Toto počínání Komise obdrželo značnou kritiku v zásadě ze všech skupin v rámci Evropského parlamentu. Evropské lidové strany se způsob zřízení HERA taktéž nelíbí, ale uznává potřebu existence takové instituce v rámci struktur EU. Nezbývá než doufat, že v příštích letech dostane HERA jasný legislativní základ a mandát schválený demokratickým parlamentem.
Budoucnost
V souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie je ochrana veřejného zdraví sdílenou pravomocí mezi členskými státy a Evropskou unií. Dosud byla otázka ochrany veřejného zdraví držena v rukách zejména členských států. Až pandemie covidu-19 ukázala, že k reakcím na mezinárodní zdravotní hrozby je třeba i silnější nadnárodní aparát na úrovni Evropské unie, který v konečném důsledku umožní i jednotlivým členským státům lépe reagovat na mimořádní zdravotní situace. Lze proto očekávat, že pandemie odstartovala proces, který povede k tomu, že dojde k posílení role Evropské unie i v oblasti veřejného zdraví a vytvoření skutečné Evropské zdravotní unie.