Evropský parlament chce otevřít hranice přistěhovalcům? Reakce na lži šířící se internetem
29.05.2018
Stát se tak mělo 18. dubna, kdy poslanci schválili usnesení, kterým vyjádřili podporu sjednání tzv. Globálního paktu o bezpečné, řízení a legální migraci a Globálního paktu o uprchlících, jejichž vypracování má v rukou OSN. Podle redakce Parlamentních listů a následných reakcí na sociálních sítích se tím Evropský parlament postavil za otevření hranic EU i členských zemí. Jako obvykle je však toto tvrzení na hony vzdálené realitě.
V první řadě je třeba říct, že přijaté usnesení ze dne 18. dubna je nezávazné a pouze informuje o pokroku ve vyjednávání zmíněných dvou paktů. Už to samo o sobě značí, že europoslanci v žádném případě k jakémukoli otevření hranic členské země nezavázali a ani zavázat nemohli.
Pravdou ovšem je, že vyjádřili podporu jednání ohledně dvou zmíněných Paktů OSN. Myšlenka, že by tyto pakty měly „hranice EU a hranice jejích členských zemí zbavit všech překážek proti volnému příchodu migrantů ze třetích zemí“ je ale opět naprosto mylná.
Pokud jde o ony mezinárodní Pakty, oba navazují na Newyorskou deklaraci OSN z roku 2016. Ta má za cíl zaměřit se na řešení celosvětové uprchlické krize, a to včetně přijímání běženců, jejich vzdělávání, legálního zaměstnávání či jejich repatriací. Vzhledem k vývoji problému globální migrace v posledních letech (ať už z důvodu válečných konfliktů, změny klimatu či špatné ekonomické a sociální situace v některých částech světa) a vzhledem k prognózám v této oblasti je zřejmé, že světové společenství musí být v tomto ohledu aktivnější a obezřetnější. V opačném případě by neřízená a rostoucí migrace mohla v budoucnu způsobit nedozírné následky, a to zdaleka nejen v Evropě. A právě z důvodu nutnosti konat v této otázce víc jsou v současné době na půdě OSN vytvářeny i dva zmíněné Pakty.
Ty ovšem žádné zemi nenařizují, aby otevřela své hranice přistěhovalcům. A ani nemůžou, s mezinárodním právem to totiž není tak snadné. I kdyby v těchto Paktech byla taková ustanovení, součástí českého právního řádu by se taková mezinárodní smlouva stala pouze v případě, kdyby byla vyhlášena, k její ratifikaci by dal souhlas Parlament ČR a následně by ji ratifikoval prezident ČR. Rozhodování o udělení azylové ochrany bylo, je, a i nadále zůstává ve výlučné pravomoci členských zemí a ani OSN, ani EU v této otázce nemůže České republice nic diktovat.
I přesto však i samotné usnesení Evropského parlamentu ve svém čl. 14 zdůrazňuje, že vyjednávané Pakty budou mít nezávaznou povahu a soustředí se především na návrhy v oblasti finanční podpory zemím, které přijímají velké množství uprchlíků, na humanitární pomoc či na znovuosídlování území.
Zjednodušené, lživé a poplašné výklady nezávazných Paktů vyjednávaných na půdě OSN či nezávazných a nelegislativních usnesení Evropského parlamentu v žádném případě neprospívají racionální a věcné diskuzi o velice palčivém, důležitém a citlivém tématu, jakým (celosvětová) migrační krize zcela určitě je. Problém globální migrace bude navíc v příštích letech pravděpodobně sílit. Už z toho důvodu je proto navýsost důležité chopit se tohoto tématu bez lží, nepravd a senzacechtivosti.