Evropský parlament odhlasoval změnu směrnice o pitné vodě
04.01.2021
Každý třetí člověk na světě nemá podle WHO přístup k čisté pitné vodě. I v Evropě, kde by se přístup k pitné vodě mohl zdát jako úplná samozřejmost, k ní stále nemá přístup až 2 miliony lidí. Přitom právo na čistou a bezpečnou vodu a sanitaci patří mezi základní lidská práva, která by měly garantovat vlády všech států. Evropská unie a její členské státy jsou zvláště zavázány o toto právo pečovat, jelikož je obsahem šestého cíle udržitelného rozvoje neboli SGDs. Přístup k vodě je navíc pod stále větším tlakem v souvislosti se změnou klimatu.
Během prosincového plenárního zasedání poslanci diskutovali o vodní legislativě, která zahrnovala nejen přepracovanou směrnici o pitné vodě, ale také usnesení o provádění právních předpisů EU o vodní legislativě. Evropská komise přijala návrh směrnice v únoru 2018 v návaznosti na evropskou občanskou iniciativu Right2Water. Revize směrnice o pitné vodě je výsledkem vůbec první evropské občanské iniciativy, které se podařilo nashromáždit více než 1,8 milionu podpisů. Hlavním cílem této iniciativy bylo zlepšit přístup k bezpečné pitné vodě pro všechny Evropany.
První směrnice EU o pitné vodě vstoupila v platnost již před 20 lety. Cílem úpravy směrnice bylo ještě více zpřísnit prahové hodnoty pro určité kontaminující látky, mezi které patří například olovo či další znečišťující látky, například mikroplasty a endokrynní disruptory. Obsahem směrnice jsou dále ustanovení o povinnosti členských států zajistit zlepšení přístupu k pitné vodě pro zranitelné skupiny obyvatelstva jako jsou lidé bez domova. Státy by měly zajistit bezplatné zásobování vodou ve veřejných budovách. Zároveň by měly podporovat restaurace, jídelny a jiná stravovací zařízení, aby zákazníkům podávali vodu zdarma nebo za nízký poplatek. Členské státy by měly podle směrnice také zajistit lepší přístup spotřebitelů k informacím o kvalitě vody od jednotlivých dodavatelů a zjednodušit administrativní zátěž jak spotřebitelů, tak dodavatelů.
Zlepšením kvality pitné vody by mělo dojít také k posílení důvěry v pitnou vodu a tím i k omezení konzumace vody balené. Podle Evropské komise by mohlo snížení konzumace balené vody evropským domácnostem ušetřit až 600 milionů EUR za rok. Omezení konzumace balené vody rovněž přispěje ke snížení plastového odpadu, který se v některých případech dostává i do moře a je jedním z nejběžnějších předmětů, které jsou k vidění na evropských plážích. Členské státy budou mít nyní dva roky na to, aby směrnici transponovali do svých právních řádů.
Česká republika patří mezi země s vysokou kvalitou pitné vody. Ve většině případů by látky obsažené ve vodě měly být zdravotně nezávadné. Podle expertů je pitná voda z 99 % v pořádku. Riziko podle nich ale představují vedlejší produkty z dezinfekce vody chlorem a způsob, kterým malí provozovatelé provozují vodovody. V České republice však vodu z kohoutku provází špatná pověst. Přestože je nezávadná, často má nepříjemnou chuť, zapáchá nebo je zakalená. Dodavatelé by se proto měli primárně zaměřit na zvýšení důvěry spotřebitelů.
Zdroje:
https://www.right2water.eu/about
https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/ATAG/2020/659388/EPRS_ATA(2020)659388_EN.pdf