Evropský Parlament schválil klasifikační systém udržitelných ekonomických činností
23.06.2020
Mezi zmíněné cíle patří:
1. zmírňování změny klimatu
2. přizpůsobení se změně klimatu
3. udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů
4. přechod na oběhové hospodářství, včetně předcházení vzniku odpadů a jejich recyklace
5. prevence a omezování znečištění a
6. ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů
Činnost musí přispívat alespoň k jednomu ze zmíněných cílů a žádný z nich nesmí zásadním způsobem narušovat. Zároveň musí splňovat minimální vládní a sociální záruky a také konkrétní technická screeningová kritéria. Tato kvalitativní i kvantitativní kritéria lze považovat za stěžejní.
Činnosti, které nejsou slučitelné s klimatickou neutralitou, ale považují se za nezbytné při přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku, se označují jako přechodné. Pro určité země střední, či východní Evropy (též Českou republiku) bylo velmi důležité, aby klasifikace neoznačovala jako nečistý zdroj energie plyn či jádro. Argumentace předmětných států byla vystavena na předpokladu, že díky využití plynu a jádra se budou moci snáze zbavit uhelných elektráren, které představují větší ekologickou zátěž.
Pevná fosilní paliva, jako je uhlí nebo lignit, jsou tímto předpisem vyloučena, nebudou mít na základě výše zmíněné taxonomie přístup k ekologickým investicím, plyn a jaderná energie by mohly být potenciálně označeny jako povolující či přechodná činnost. Tedy mohly by být označeny za zdroje, které sice nejsou čisté, ale zároveň nepůsobící zásadní ekologické škody. Ovšem za předpokladu, že bude plně respektována tato zásada, tzn. „Nepůsobit žádné závažné škody“. Do konce tohoto roku bude definován plný význam a rozbor této zásady.
Konečná verze podrobné výsledné klasifikace bude spoluprací Evropské komise a týmu expertů ze členských zemí. Komise bude pravidelně aktualizovat technická screeningová kritéria pro přechod a pomocné činnosti. Do 31.12.2021 by Komise měla přezkoumat a stanovit kritéria pro identifikaci činností, které mají významný negativní dopad.
Vznik a důvody vzniku jednotného Klasifikačního systému (tzv. Taxonomie):
Podle Evropské komise (Návrhy Komise vycházejí z doporučení skupiny odborníků na udržitelné finance pocházejících z finančního sektoru, akademické obce i evropských a mezinárodních institucí) bylo potřeba zavést celounijní klasifikační systém pro udržitelné činnosti. Jednotný klasifikační systém by definoval, do kterých hospodářských činností by mělo být investováno, rovněž za jakých podmínek, aby se dosáhlo hmatatelných výsledných přínosů v rámci plnění specifických cílů v oblasti životního prostředí, jako je například zmírňování změny klimatu či ochrana ekosystémů. Klasifikační systém musí být dostatečně odborně propracovaný, ovšem nesmí být příliš složitý, měl by umožňovat efektivní fungování finančního systému.
Sílí obecná shoda mínění na tom, že změny ve finančním systému mají z hlediska Evropy zásadní význam pro splnění cílů v oblasti udržitelnosti a pro zajištění současné i budoucí finanční stability. Jasně definovaná klasifikace pro udržitelné finance pomůže učinit z Evropské unie, mimo jiné, atraktivnější „destinaci“ pro zelené investice. Kladením důrazu na environmentální, sociální a správní aspekty v rámci celého investičního řetězce pomůže přesměrovat kapitál na dlouhodobé udržitelnější činnosti. Taktéž v zásadě pomůže k identifikaci a řízení potenciálních systémových rizik finanční stability. Prioritou Evropské komise bylo tedy propojit finanční sektor s politikou klimatu, tedy forma přeorientování a zvyšování investic, které přispívají k plnění cílů v oblasti trvalé udržitelnosti.
Posílení zeleného financování je v současné době, rovněž s ohledem na koronavirovou krizi, důležité, protože splnění cílů v oblasti životního prostředí je do značné míry problémem souvisejícím s investicemi. V současné době existuje několik vnitrostátních a tržních přístupů, ale žádný celounijní systém, který by pokrýval všechny klíčové cíle a role v oblastech životního prostředí jednotným způsobem a jasně určoval, v čem spočívají environmentálně udržitelné investice tento nedostatek. Výsledná Taxonomie, a tedy výsledná harmonizace je pro investory zdrojem jistoty a nebrání rozvoji jednotného trhu pro udržitelné investice.
Vymezení společných technicky přísných kritérií, tedy výsledná Taxonomie, snižuje roztříštěnost vyplývající z tržních iniciativ a vnitrostátní praxe a také snižuje riziko možných environmentálních dezinformací, tzv. „greenwashingu“, v praxi to znamená situace, kdy jsou na trh uváděny finanční produkty označované jako „ekologické“ nebo „udržitelné“, které ve skutečnosti nesplňují základní environmentální standardy. Současná, Evropským parlamentem schválená, pravidla mají motivovat investory k investicím do udržitelných aktivit a sjednotit označování udržitelných finančních produktů v rámci členských států EU, zatímco ostatní aktivity by neměly být diskriminovány.
ZDROJ: