Fakta a mýty o budoucím obchodním vztahu EU a UK (část I.)
29.05.2017
Premiérka Spojeného království Mayová uvedla, že bude stát o přístup na evropský trh, nikoli však o členství v něm. Podobně nereálný je i turecký model celní unie Spojeného království s Evropou. Turecko si například nemůže vyjednávat vlastní obchodní dohody s třetími zeměmi, Spojeného království však naopak doufá, že nové obchodní dohody zemi pomohou využít brexit k podpoře ekonomiky. Zbývají tedy v zásadě dva scénáře budoucího obchodního vztahu EU a UK. Nebudou-li se vyjednavači EU a Spojeného království schopni během dvou let od spuštění článku 50 dohodnout na byť jen provizorních pravidlech vzájemného obchodního vztahu obou ekonomik, bude se tento vztah řídit pravidly Světové obchodní organizace (WTO). Sjednat za tak krátkou dobu kvalitní obchodní smlouvu, natož zajistit její ratifikaci, je nemožné. Druhou variantou je tak přechodná smlouva, později následovaná již trvalou dohodou o preferenčním přístupu na trh, ne nepodobnou například nedávno podepsané obchodní dohodě s Kanadou (CETA).
Spojené království je členem WTO i samostatně, přestože dosud v organizaci působilo prostřednictvím Evropské unie, zastoupené na jednáních WTO Evropskou komisí. Po opuštění EU tak sice Spojeného království nebude muset žádat o členství v organizaci, bude však muset upravit své specifické listiny závazků, jakýsi seznam práv a povinností země vůči mezinárodnímu systému zahraničního obchodu (WTO schedules). Tyto závazky například určují, jaké tarifní a jiné nástroje obchodní politiky země uplatňuje vůči ostatním členům WTO. Britský ministr pro mezinárodní obchod Liam Fox uvedl, že tyto závazky budou co možná nejvěrněji replikovat současné závazky EU, aby se minimalizoval narušující dopad brexitu na pravidla globálního obchodu. Podobnou vizi formuloval na svém blogu i britský velvyslanec ve WTO Julian Braithwaite, kde také vysvětluje, že tento krok pouze umožní a technicky usnadní přechod UK k vlastním mezinárodním závazkům, nijak však nestojí v cestě tomu, aby si samostatné Spojeného království určovala svou vlastní obchodní politiku a pozici v globálním obchodním systému. Jsou to totiž jen závazky vůči třetím zemím, které by Spojené království replikovalo. Pravidla obchodu mezi UK a EU by se tak (bez další bilaterální obchodní dohody) řídily stejnými pravidly, jakými se dnes řídí pravidla obchodu mezi Evropou a zbytkem světa.
Portál Politico nedávno spekuloval, do jaké míry fakt, že Spojené království bude potřebovat novou listinu závazků ve WTO, posílí pozici EU ve vyjednávání o podmínkách brexitu. Formální přijetí – či certifikace – nových závazků totiž vyžaduje souhlas všech 163 stávajících členů WTO, včetně EU a jejích zbývajících 27 členů. Bez nových závazků se podle Politica nebude Spojené království moci zapojit do světového obchodu podle pravidel WTO. Každý z ostatních členů WTO včetně EU tak údajně může držet britskou prosperitu jako rukojmí a požadovat po britské vládě jednostranné výhody výměnou za svůj souhlas s jejími novými závazky. Tato páka je však z velké části jen domnělá, dle cambridgeského odborníka na mezinárodní právo Loranda Bartelse nutnost souhlasu všech členů WTO jim nedává efektivní veto. Formální přijetí nových závazků není nutnou podmínkou pro jejich užití v praxi. Británie se může řídit těmito závazky i bez jejich formální certifikace a ostatní členové WTO Británii sice mohou napadnout v rámci postupu WTO na urovnávání sporů (dispute settlement procedure), musí však před rozhodčím panelem prokázat škodu, kterou jim nově nastavené britské dovozní tarify a kvóty způsobily. Prokázat újmu však pravděpodobně bude náročné v situaci, kdy Spojené království plánuje v podstatě jen zachovat své stávající závazky, které má jako součást Unie.
Nejvíce starostí Britům, ale i Unii přinese rozdělení dovozních kvót na zemědělské výrobky. V současnosti EU podle svých WTO závazků – kdysi pracně dohodnutých s ostatními členy organizace – dováží celou řadu zemědělských výrobků podle takzvaných „tariff-rate quotas“, tedy importních kvót, které omezují množství daného zboží, které může do EU být dováženo za výhodnějších tarifních podmínek. Další dovozy tohoto zboží podléhají vyšším tarifním sazbám. Například exportní kvóty skopového masa do EU pro Nový Zéland jsou podle Politica 230 tisíc tun ročně. Takřka polovinu z tohoto množství však spotřebuje Spojené království. Otázka, zda a jak rozdělit tyto limity, přinese další spor do jednání o brexitu. V uvedeném případě skopového masa by například v EU došlo na protesty farmářů, pokud by zachování původní kvóty vedlo ke zvýšení dovozu tohoto zboží. Na stranu druhou, dovozní kvóty mají protiváhu v možnostech u jiných komodit vyvážet výhodněji zboží z EU. O zachování výhodných vývozních kvót pro zboží z EU budou mít bezesporu země zájem.
Představy, že Spojené království je zcela odkázáno na milost a nemilost zbytku Unie, jsou tedy nadnesené. Zcela mylné jsou však představy premiérky Mayové, že neschopnost EU a Británie uzavřít dohodu o budoucím vztahu obou celků během dvouletého ultimáta poškodí pouze Unii. Situace, kdy přes noc přestane UK být členem jednotného trhu a obě ekonomiky spolu začnou obchodovat za stejných podmínek, jako třeba EU nyní obchoduje s Mongolskem, přinese obrovské ekonomické ztráty pro obě hospodářství. Jen kvůli celním překážkám by podle výpočtů Guardianu přišlo Spojené království ročně o 7,6 miliardy dolarů. Spojené království by podle pravidel WTO musela ze dne na den aplikovat na všechny importy včetně těch z EU stejné tarify a ostatní nástroje; rovněž EU by se musela k importům z UK chovat jako k těm ze zemí, s nimiž nemá žádnou dohodu o preferenčním přístupu na trh. To by okamžitě tvrdě zasáhlo britské exportéry a skrze vyšší ceny importů i spotřebitele, zpřetrhalo hustě propletené výrobní řetězce (value chains) a odřízlo zejména malé a střední podniky od vzájemného obchodu docela. Dopady netarifních bariér, jakými jsou například vzájemně neuznávané standardy kvality, nesourodá regulace, celní kontroly a licence či antidumpingová opatření jsou hůře odhadnutelné, pravděpodobně však ještě mnohonásobně vyšší. Předseda Evropské rady Donald Tusk pouze poukázal na nesporný fakt, když varoval britskou vládu ve svém projevu před Evropským parlamentem, že absence dohody ublíží oběma stranám a Spojenému království zvlášť. V konkrétních příkladech scénář bez dohody popsal šéf vyjednavačů EU Michel Barnier: „Více než 4 miliony britských občanů v EU a evropských občanů v UK budou čelit naprosté nejistotě o svých právech a budoucnosti; zavedou se celní kontroly, které zpomalí obchod a povedou k frontám kamionů v Doveru; nastane vážné narušení letecké dopravy; ze dne na den pozastavení pohybu nukleárního paliva do UK.“ Britský byznys však iluzím své vlády nepodléhá – největší britský podnikový svaz CBI varuje, že obchod s EU podle pravidel WTO by otevřel „Pandořinu skřínku ekonomických dopadů“. Británie by podle šéfa organizace čelila tarifům u 90 % hodnoty svých exportů a celé řadě regulatorních překážek. EU uvaluje největší cla na zemědělské produkty (u masa například až 45 %). Průměrná cla u nezemědělských produktů jsou 2,3 %, u aut však dokonce 10 %. Dvě třetiny autodílů pro výrobu ve Spojeném království jsou importovány z EU a více než polovina všech aut vyrobených v UK putuje zpět do Evropy. Vysoké tarify v obou směrech by bezpochyby značně poškodily i britský automobilový průmysl.
Obchod se službami by trpěl podobně. Více než třetina všech britských exportů do EU jsou služby. Na rozdíl od obchodu se zbožím má navíc Spojené království s Evropou kladnou obchodní bilanci, její vývozy služeb do EU převyšují dovozy o 21 miliard liber. Nejvíce Spojené království vyváží v oblasti finančních a pojišťovacích služeb a vysokém vzdělání. Překážky v obchodu se službami jsou většinou netarifní, například domácí zákony a regulace. Bez další dohody by se vzájemný obchod řídil dohodou WTO o obchodu se službami (GATS), čímž by se přístup britských služeb na evropský trh výrazně omezil. V dopise britské premiérky, jenž oficiálně zahájil proces odchodu UK z EU, Mayová nabádá, aby se budoucí obchodní dohoda obou bloků vztahovala i na finanční služby, tedy sektor služeb zcela zásadní pro britskou ekonomiku. Nová studie ředitele výzkumného centra pro finanční trhy na London School of Economics Simeona Djankova odhaduje dopady opuštění evropského trhu na City, londýnské finanční centrum, které je zároveň britským největším exportérem. Asi 23 % londýnského bankovnictví představují evropské aktivity; náklady reorganizace procesů a vyhovění evropským pravidlům, včetně přesunutí části operací do EU, mohou podle Djankova vyšplhat k 5 až 8 miliardám liber. V oblasti pojišťovnictví mohou Britové přijít o byznys v hodnotě až 4 miliardy liber. Investiční management kvůli ztrátě automatických „pasů“, tedy jakýchsi práv působit v EU, může ztratit na objemu ve prospěch EU 2 až 3 miliardy. Přesun eurových clearingových operací představuje dalších 6 miliard, tedy asi polovinu celkových tržeb City v tomto sektoru. Djankov také cituje podobné studie poradenských společností Oliver Wyman, PwC a EY, které předpovídají řádově srovnatelnou ztrátu 30,000 až 83,000 pracovních míst v City a 12 až 20 miliard liber.
Zajímavé odkazy
UK’S COMMITMENTS AT THE WORLD TRADE ORGANIZATION:Written statement - HCWS316
Ensuring a smooth transition in the WTO as we leave the EU
Theresa May’s Brexit trade bluff
Europe’s unappetizing quota conundrum
How difficult, and how costly, is a hard Brexit
WTO rules after Brexit would unleash ‘Pandora’s Box’ warns CBI