Hrozí nám další referendum o Brexitu?
22.01.2019
Je to z jisté části pravda, dohoda opravdu znamená omezení negativních dopadů brexitu na UK (a také EU27 a zbytek světa) a je nejlepší cestou k omezení možného nákladného chaosu.
Je pozoruhodné, že z více než 600 poslanců z jedné země (resp. jejich součástí, které jsou si docela blízké), navíc považované za jednu z nej parlamentních demokracií, se nenajde aspoň mírná většina, která zabrání tomu, aby jejich země spěla k fakt velkému průšvihu.
A naopak, že v Evropském parlamentu, kde sedí 751 lidí z více než dvou desítek zemí, mluvících více než dvěma desítkami jazyků, se obvykle silná shoda na těch nejdůležitějších věcech najde...
Občas jsem na naši společnou Evropu docela hrdý, i když to asi leckdo vidí jinak.
Čas však běží a jakákoliv konkrétní dohoda je zatím příliš daleko. Proto místo doladění detailů postupujeme směrem k opatřením, která aspoň některé škody omezí (viz návrhy Komise).
Byl bych rád, kdybych si dovedl představit řešení, ale Unie 27 prostě nemůže "hodit přes palubu" oprávněné, logické a s UK dohodnuté požadavky na zamezení "tvrdé hranice" v Irsku. A žádný funkční návrh Londýn nemá.
Labouristé nesměřují k obratu od své totální války za nové volby a premiérka vylučuje nové referendum.
A ani to minimum, tedy aby si poslanci v Londýně smlouvu přečetli a připustili, že v ní není to, o čem mluví, taky zařídit nemůžeme.
Nezbývá než spoléhat na zdravý rozum nebo minimálně odklad termínu odchodu (o který ale musí požádat Londýn). Zatím víra v to, že se aspoň ten (zdravý rozum či odklad) "prosadí", se ale zatím ukázala jako příliš optimistická.
A proto přípravy na scénáře nesmyslně drahé a nebezpečné pokračují
Zároveň je však Theresa May ostrým oponentem myšlenky na opakování referenda "neb hlas lidu promluvil".
Zde však již "do whatever is good" trochu kulhá. O referendu toho víme už dost:
- voliči nevěděli, o čem hlasují
- bylo pod vlivem okatých lží
- do referenda zřejmě promluvily i zájmy třetích zemí včetně těch, kterým o dobro UK fakt nejde
- a politici neměli vůbec rozmyšlené, jak s výsledkem naložit.
A tam si říkám, zda by nebylo "right for our country" (správné pro naši zem), kdyby toto premiérka přiznala a k opakování referenda svolila. Pokud přece většina občanů EU chce Unii opustit, rozhodnou tak i s lepší znalostí důsledků.
Následovat "nedomyšlené a zavádějící" referendum dalším je sice neobvyklé a mnoho lidí z toho nebude šťastných, ale rozhodnout o osudu země na několik desetiletí v referendu, které má tolik slabých míst, bych zrovna za vítězství demokracie nepovažoval...
P.S. Ani tato cesta není happy end. I toto rozhodnutí by učinilo v dnešním bolestivě rozděleném Spojeném království spoustu lidí velmi nespokojených a je otázka, jak by se tamní politika se setrváním v Unii "vyrovnala". Ale volba z několika špatných řešení je vždy ta nejsložitější. A vyžaduje hodně odvahy.