Iniciativa Single Seat a sídla Evropského parlamentu
25.06.2018
Toto relativně složité uspořádání je důsledkem vleklého politického kompromisu mezi členskými zeměmi ohledně umístění institucí EU. Zároveň je však kritizováno pro nedostatek flexibility, administrativní a logistickou náročnost a v neposlední řadě i vysoké náklady na přesuny do štrasburského sídla. Jak ovšem došlo k tomu, že je Evropský parlament rozprostřen do tří měst? A proč se i přes dlouhodobou kritiku situace nemění?
Evropský parlament v současné podobě vznikl v roce 1958 v Lucemburku s názvem Evropské parlamentní shromáždění s Robertem Schumanem, otcem Evropské unie, jako předsedou. V témže roce bylo rovněž zavedeno, že europoslanci sedí podle své politické příslušnosti namísto podle národností, což je vnímáno jako počátek dnešní podoby Parlamentu (i nyní sedí europoslanci podle příslušnosti v politických frakcích). Po vytvoření dvou nových společenství (Evropské hospodářské společenství a Euratom) byly Lucemburk, Štrasburk a Brusel vybrány Konferencí ministrů zahraničí (6.-7. ledna 1958 v Paříži) jako provizorní sídla do doby, než se vlády členských států dohodnou na trvalém uspořádání. Nepsaným pravidlem bylo, že Evropská komise a Evropská rada se scházely v Bruselu nebo Lucemburku, zatímco parlamentní shromáždění zasedalo ve Štrasburku. Štrasburk byl zvolen pro svůj symbolický význam smíření mezi Francií a Německem.
Označení Evropský parlament se začalo používat roku 1962, avšak jako formální název instituce bylo do Smluv o EU zaneseno až roku 1985 Jednotným evropským aktem. Roku 1965 se zástupci vlád členských zemí v Rozhodnutí o provizorní lokaci určitých institucí a oddělení Společenství dohodli, že Lucemburk, Štrasburk a Brusel zůstanou provizorními sídly institucí společenství, a řešení problému určení sídla Parlamentu se tak znovu odsunulo. Sloučením komisí a rad pro jednotlivá Evropská společenství do Evropské rady a Evropské komise vedlo k jejich umístění v Bruselu. Roku 1979 pak byli europoslanci poprvé voleni přímo občany jednotlivých členských zemí.
Právě kvůli dlouhotrvajícímu provizornímu řešení a nevyjasněnému uspořádání Evropský parlament v 60.-80. letech několikrát nepravidelně zasedal v Lucemburku i v Bruselu, i přestože provizorním sídlem parlamentu byl Štrasburk. V roce 1985 se Parlament z praktických a pragmatických důvodů usnesl na vybudování druhého sídla v Bruselu – kvůli blízkosti k zbylým dvěma hlavním institucím EU (Rada a Komise), a tedy i k celému legislativnímu procesu. Výstavba sídla byla placena z rozpočtu parlamentu, a tedy z části unijního rozpočtu určeného na administrativní náklady. Proti tomuto rozhodnutí protestovalo několik států v čele s Francií.
Finální dohoda byla nakonec dosažena Evropskou radou (tedy zástupci vlád členských zemí) roku 1992 v Edinburghu dalším Rozhodnutím Evropské rady. Zde se rozhodlo o současném uspořádání – tedy, že Parlament se dvanáctkrát do roka schází ve Štrasburku, kde je jeho formální sídlo, zatímco ostatní parlamentní aktivity a výbory budou umístěny v Bruselu. Toto uspořádání bylo rozporováno samotným Parlamentem (Parlament se usnesl, že se necítí být vázaný rozhodnutím, které ho nutí rozdělovat aktivity mezi tři členské státy, jelikož je v rozporu jak se Smlouvami, tak s právy a pravomocemi Parlamentu).
Rozhodnutí bylo nicméně v reakci na nesouhlas Parlamentu následně v protokolu zaneseno do Amsterodamské smlouvy (dodatek Smlouvy o EU) v roce 1997. Všechna tři sídla Evropského parlamentu – Brusel, Lucemburk i Štrasburk – jsou tak zanesena do evropských Smluv a jsou primárním evropským právem. Parlament tedy nemá kompetenci jakékoli z těchto sídel zrušit. Zrušení sídel v Bruselu či Štrasburku se tedy neobejde bez jednotného souhlasu Evropské rady, který je pro změnu Smluv nutný.
|
Plné znění ze Smlouvy o Evropské Unii: PROTOKOL (č. 6) O UMÍSTĚNÍ SÍDEL ORGÁNŮ A NĚKTERÝCH INSTITUCÍ, SUBJEKTŮ A ÚTVARŮ EVROPSKÉ UNIE a) Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku, kde se konají plenární zasedání, která trvají 12 měsíců, včetně zasedání o rozpočtu. Doplňující plenární zasedání se konají v Bruselu. Výbory Evropského parlamentu zasedají v Bruselu. Generální sekretariát Evropského parlamentu a jeho útvary sídlí v Lucemburku. |
Zdroj: Evropská komise
Přesuny Evropského parlamentu mezi Bruselem a Štrasburkem jsou dlouhodobě terčem kritiky (dokonce si v médiích vysloužily označení „kočovný cirkus“) a vzniklo mnoho iniciativ o sloučení bruselského a štrasburského sídla do jednoho (většinou se zamýšleným umístěním ve Štrasburku blízko zbylých institucí) – v současné době se o toto snaží iniciativa Single Seat. Průzkumy mezi europoslanci ukázaly, že naprostá většina (téměř 90 %) je pro jednotné sídlo a většina (68 %) podporuje Brusel. Roku 2011 se europoslanci usnesli s podporou 73 % na podpoře tzv. Häfnerovy zprávy, která vyzývá ke změnám Smluv ohledně sídla Parlamentu. O dva roky později během hlasování o rozpočtu pak rezolucí vyzvali Radu k ukončení měsíčních přesunů do Štrasburku.
Takovýto vývoj však naprosto odmítá Francie, která se štrasburského sídla v žádném případě nechce vzdát, a svým hlasem tedy může Radu zablokovat. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy se dokonce nechal slyšet, že sídlo Parlamentu ve Štrasburku je „mimo jakékoli vyjednávání“ a že Francie se svého jediného sídla instituce EU rozhodně nemíní vzdát. Stejný postoj zaujali francouzští europoslanci k návrhu vyměnit štrasburské sídlo za umístění Evropské medicínské agentury (EMA) po přesunu z Londýna.