Jaderná energie, její dozvuky z minulosti a budoucnost
24.01.2019
Jaderná energie je brána jako výkonný zdroj energie, ale může být také nebezpečný. Nehodu elektrárny z Černobylu si už mladší ročníky jako já nemusí pamatovat, nehoda ve Fukušimě je už aktuálnější. Bez ohledu na to, kdy se tyto tragédie staly, jejich důsledky tady budou ještě dlouhou dobu. Z jednání ITRE jsem se dozvěděl, že podobné reaktory jako v Černobylu mají v Evropské unii ještě elektrárny Ignalia v Litvě, Kozloduy v Bulharsku a Buhunice na Slovensku. Důvod, proč se zmiňuji právě o těchto elektrárnách, je, že Evropská unie z větší části financuje jejich odstavení, a to v případě jaderných elektráren opravdu není levná záležitost. Celkové náklady projektu jsou odhadnuty na přibližně 5.7 mld. eur a z větší části jsou hrazeny z Evropské unie. Avšak ve chvíli, kdy se k základnímu výpočtu připočítají náklady na zlikvidování jaderného odpadu použitého paliva, tato částka se může vyšplhat až na 11.3 mld. eur. Alarmující je především růst nákladů na zlikvidování již zmíněné elektrárny Ignalia, které se od roku 2010 zvětšily z přibližně 2 mld. eur na téměř 3.4 mld. eur. Kromě toho tyto projekty čelí nedostatku financí v následujících letech, a to až v rozsahu 7.3 mld. eur. Tohle všechno jsou pouze náklady na likvidaci výtvorů inženýrů z minulého století, ale teď je také potřeba se soustředit na budoucnost.
Investice Evropské unie směřují do velkého počtu projektů, avšak mě zaujala práce na fúzní elektrárně ITER v jižní Francii. Je to společný projekt Evropské unie, Ruska, Japonska, Číny, Jižní Koreji a Indie. Tyto země si rozdělily financování v plánovaném objemu 20 bil. euro v poměru 45 % nákladů pro Evropskou unii a přibližně 9 % pro každou ze zbývajících zemí. Objevily se však i hlasy, které říkají, že za tuto cenu je to nemožné postavit a bude potřeba navýšit financování. První pokusy zde mají začít v roce 2025 a celkové dokončení má být v roce 2035. Projekt je prezentovaný jako velice důležitý krok ve výzkumu světové energie. Měl by být zároveň nevyčerpatelný, bezpečný, šetrný k přírodě a ekonomicky konkurenční zdroj energie. Co je nutné zmínit, je, že tento projekt je celkově koncipován pouze jako výzkum. Co to prakticky znamená, je, že i kdyby nastalo úspěšné dokončení, projekt bude reálně nevyužitelný. Energie vyrobená tímto procesem by byla vypuštěna do ovzduší, protože tady zatím není způsob, jak ji uchovat. Ale i taková je někdy cena za technologický pokrok, který může v budoucnu přinést daleko více.
Při vstupu do Evropské unie se Litva, Bulharsko a Slovensko zavázaly k tomu, že ukončí provoz výše zmiňovaných jaderných elektráren. Bylo to především z důvodu nebezpečnosti a Evropská unie se zavázala podpořit odstavení. V momentu jako teď, kdy těmto projektům hrozí nedostatek financí, to pravděpodobně bude z větší části Evropská unie, kdo je bude platit. Je to však pochopitelné, tyto projekty se musí dokončit a jejich národní financování by nebylo dostatečné. Nutnost je to především z důvodu bezpečnosti, protože ve chvíli, kdy by se v elektrárnách tohoto typu stala nehoda, není ohrožena jenom země umístění, ale dopad může mít lehce i světový rozměr. Jako u všech projektů se pozor musí dát na to, aby financování nebylo zneužito, zvláště když se jedná o takto velké částky. V případě budování dalších projektů stejného charakteru by se tedy mělo myslet nejenom na okamžitý dopad takové akce, ale i na budoucnost, se kterou se možná stavitelé a zákonodárci nemusí potýkat, ale jejich nástupníci ano. Projekt ITER by na druhou stranu měl přinést větší bezpečnost a „lepší“ energii. Nicméně za poměrně vysokou cenu a také nejistý výsledek, přece jen je to experimentální reaktor. To sebou přináší i riziko toho, že jelikož je celý tento proces nový, současné náklady můžou být podhodnoceny a v budoucnu bude potřeba opět zvýšit financování.
Projekty jak na odstavení jaderných elektráren, tak na vybudování experimentálního reaktoru ITER, mají opodstatnění. Na druhou stranu celkové náklady na jejich finalizaci jsou nestálé. Rozpočty těchto projektů jsou v rámci miliard eur a jak se už několikrát stalo, rozpočet z úvodu projektu v těchto případech je významně vyšší než aktuální náklady. Jelikož se Evropská unie zavázala je podporovat a už investovala velké množství prostředků, tak je bude muset dokončit, protože kdo jiný by to jinak udělal? Velké změny rozpočtů v řádu miliard eur by však měly být vnímány s vykřičníkem, protože jinak by se také mohlo stát, že vzniknou „černé díry“ na peníze pocházející z Evropské unie.