Jak dosáhnout obnovení kapitálových toků v rámci eurozóny?
30.10.2018
Dluhová krize v roce 2011 výrazně zmrazila objem kapitálových toků mezi státy eurozóny a od té doby se objem finančních toků mezi zeměmi eurozóny nedostal ani zdaleka na původní úroveň. Bankovní a investorská portfolia dále začala sledovat ve výrazně větší míře národní příležitosti a přestala do určité míry využívat výhody plynoucí z volného pohybu kapitálu. Znovuobnovení přeshraničního toku kapitálu v rámci eurozóny je nezbytnou podmínkou zajištění vyváženého a efektivního fungování eurozóny pro všechny její členy. Tento článek pojednává o nutných předpokladech, které musí být splněny, aby došlo ke znovuobnovení toku kapitálu v rámci eurozóny, a zároveň nastíní některá navrhovaná opatření, která ke znovuobnovení mají přispět.
Přebytky ekonomicky výkonnějších zemí v rámci EU
Členské státy s přebytkem běžných účtů (především Německo a Holandsko) již nefinancují investiční projekty v zemích s nízkým HDP na hlavu (Španělsko, Itálie, Portugalsko, Řecko). Eurozóna vykazovala v roce 2017 přebytek úspor ve výši více než €300 bilionů či 3,5% HDP, který již není investován či půjčován do ostatních zemí eurozóny.
Dle P. Artuse by měla eliminace měnových rizik vést k přeměně úspor ze zemí, které mají vyšší úrovně HDP na osobu do investic v zemích s nižší úrovní HDP na osobu, čímž by mělo docházet k vyrovnání nerovnováh plynoucích z produktové diferenciace a výhod plynoucích z podhodnocené vnější hodnoty eura především s ohledem na exportně orientované země.
Pro srovnání, v USA pohyb soukromého kapitálu představuje 80 % podílu na vyrovnání se s asymetrickými šoky, zatímco federální transfery tvoří pouze 20 %. Pokud v rámci jednotlivých regionů dochází k problémům s úrovní produktivity či ekonomické výkonnosti, soukromý kapitál má v USA schopnost tyto nerovnováhy vyrovnat a zlepšit tamní podmínky.
Přiblížení se situaci v USA představuje pro země eurozóny velkou výzvu a vhodné ekonomické prostředí bude vytvořeno na základě splnění třech základních předpokladů:
1. Stabilní bankovní systém
Evropská unie za několik posledních let úspěšně pokročila v nastavení pravidel pro znovuobnovení důvěryhodnosti bankovního systému. Zdravý bankovní systém, jako jeden z hlavních aktérů realizace toku kapitálu, je důležitým faktorem při znovuobnovení toku kapitálu. Mezery v regulaci z předešlých let byly úspěšně odstraněny a banky se staly silnějšími a důvěryhodnějšími především díky nastaveným pravidlům a možnosti jejich vynucování.
2. Stabilní politika členských států
Ekonomické indikátory z posledních let svědčí o evidentním zlepšení stavu ekonomik členských států. Růstu ovšem napomáhají rovněž vnější faktory jako růst americké ekonomiky nebo stabilní situace na většině globálních trzích. To vytváří pro členské státy příležitost soustředit se na přijímání strukturálních reforem především v oblasti školství, zdravotnictví či sociálního zabezpečení, které by mohly vylepšit jejich ekonomickou kondici rovněž v dlouhodobém horizontu.
3. Poptávka po investicích a kapitálu
Objemy toků kapitálu mohou přirozeně růst pouze v případě, že po nich existuje poptávka. Důvěra investorů v ekonomiky eurozóny a její pozitivní budoucnost je rovněž velmi důležitá. V souvislosti s tím se může jevit jako riziková situace v oblasti mezinárodního obchodu a riziko eskalace globální obchodní války.
V současné chvíli vypadají všechny tyto tři podmínky relativně příznivě, a je tedy na členských státech a jejich vládách, aby vytvořily podmínky pro investory a ti měli motivaci investovat v jejich zemích. Úkolem by ovšem nemělo být přilákat jakékoliv investice, ale usilovat o koncepčně vhodné financování, které by vedlo k udržitelnému a více rovnoměrně rozloženému růstu v rámci EU.
Zde jsou některé z návrhů na unijní úrovni, které by mohly ke znovuobnovení toku kapitálu přispět:
Návrh evropského savings-investments fondu
Tento fond by emitoval spořící dluhopisy s prodlouženou dobou splatnosti domácnostem eurozóny s garantovanou určitou minimální hodnotou návratnosti. Banky členských států by garantovaly minimální úrokovou sazbu a tyto dluhopisy by byly drženy jejich vlastníky dostatečně dlouhé období (například do okamžiku nastoupení spořitele do důchodu) a byly by investovány především do eurových aktiv.
Integrace bankovního trhu
Pro tvůrce veřejných politik bude zásadní posílit bankovní unii pomocí nastavení smysluplných záchranných brzd v rámci Fondu pro řešení problémů bank a vypořádat se s obavami spojenými s účelovým vázáním kapitálu, které limituje jeho toky v rámci nadnárodních bankovních skupin eurozóny. Vzhledem k vysokému zastoupení bankovního zprostředkovatelství v Evropě ve srovnání s jinými zeměmi světa je nezbytné snažit se dosáhnout volnějšího toku kapitálu a likvidity v zemích EU především na bankovní úrovni.
Evropské nadnárodní bankovní skupiny musí ovšem poskytnout důvěryhodné záruky u každé dceřiné banky umístěné v eurozóně. V souvislosti s tím je nezbytné vyvinout rovněž společnou evropskou regulaci v případě insolvence nadnárodní bankovní skupiny. I přes to, že tyto nadnárodní bankovní skupiny jsou dohledovány na evropské úrovni a že vlivy těchto likvidací by ovlivnily celou eurozónu, likvidace je stále řešena na národní úrovni. Společný likvidační režim pro bankovní skupiny by měl zajistit rovnoměrné zacházení s věřiteli stejné úrovně v rámci skupiny a rovněž relokovat náklady spojené s likvidací na evropskou úroveň. V přechodné fázi by bylo možné zavést režim současně používaný u poboček, které jsou spravovány v právním režimu rozhodném pro mateřské banky. Toto by umožnilo dceřiným bankám operovat ve stejném režimu jako banky mateřské.
Závěr
Optimalizace bankovní unie společně s kapitálovým trhem je důležitým milníkem ke zvýšení atraktivity přeshraničních investic. Pro Evropu bude velkou výzvou, aby se přiblížila úrovni toku kapitálu v USA, kde měnová unie funguje výrazně lépe především díky silnému postavení finančních trhů, prostřednictvím kterých je kapitál alokován a vyrovnává nerovnováhy v jednotlivých regionech.
Zdroj: Eurofi Vienna Forum. Restoring capital mobility in the euro area; Luděk Niedermayer. Restoring capital mobility between the Eurozone countries