1. Aktuality
2. Just transition fund

Just transition fund

11.03.2020

Je součástí plánu na dosažení uhlíkově neutrální EU do roku 2050 v souladu s Pařížskou klimatickou dohodou. Tento cíl je nejdůležitějším bodem programu předsedkyně komise Ursuly von der Leyen a rovněž tím zdaleka nejambicióznějším. Just transition fund je jeho malou součástí, ale má potenciál přitáhnout do projektu uhlíkově neutrální Evropy i váhající státy Visegrádu.

Klimatická spravedlnost

Proč má vlastně být ekonomická transformace spravedlivá? Předloňské protesty „žlutých vest“ ve Francii proti ekologické dani na palivo ovlivnily vnímání řady evropských zákonodárců. Upozornily totiž na fakt, že existuje reálné riziko, že možné dopady ekologicky motivovaných ekonomických změn ponesou zejména chudší obyvatelé Unie. Díky demonstracím lidí jezdících za prací se ze „spravedlivé transformace“ stalo nové bruselské sexy slovo.[1]

Po vzoru kohezních fondů EU má nový fond odstraňovat strukturální nerovnost při řešení energetické transformace v jednotlivých regionech Unie. Logika alokace prostředků má být podobná – regiony, které v současnosti znečišťují poměrně více, dostanou za transformaci tohoto stavu více prostředků, bude se zohledňovat i dopad na místní zaměstnanost a ekonomická síla daného regionu, respektive státu a cíle stanovené pro zmírňování těchto dopadů. První návrh rozdělení prostředků (2021-2027) vyšel takto: (viz. tabulka[2]

Česká republika a Maďarsko požadovaly, aby z těchto zdrojů bylo možné financovat i jadernou energetiku. V tomto snažení sice neuspěly, ale komise konstatovala, že státy si budou moci svůj energetický mix určovat a zahrnout do něj i jadernou energetiku.[3] Mimo zmíněné prostředky bude velká část celého evropského rozpočtu nově směřována k naplňování cíle uhlíkové neutrality. To se týká financovaných výzkumů, zemědělských dotací, ale i celkové podoby kohezní politiky.

Polské „detaily“

Specifickým případem je pak Polsko, jehož vláda nepodepsala závazek uhlíkové neutrality, ale zároveň požaduje, aby dostala co největší objem financí, jelikož na uhlí je závislá tamní ekonomika i zaměstnanost v největší míře z celé Unie. Předsedkyně Evropské komise se k problému vyjádřila tak, že „Polsko potřebuje čas k vyjasnění detailů, což je pochopitelné“. Během rozhovorů byla na stole rovněž otázka, zda by neměl být pro Polsko stanoven speciální termín. Dle všech ukazatelů se zdá, že problém náročné transformace tamního energetického mixu bude vyřešen tím, že zkrátka některé země dosáhnou neutrality dříve nebo dokonce nasadí technologie na dekarbonizaci ovzduší, takže EU bude jako celek neutrální v roce 2050, ale Polsko, Estonsko, ale i Česká republika budou z tohoto rezervoáru pravděpodobně ještě nějaký čas čerpat možnost produkovat emise.[4] Z plánovaného Just transition fondu vychází Polsko s dvěma miliardami eur v rámci příštího rozpočtu jako největší příjemce. Vzhledem k odmítavému postoji tamní vlády k závazku uhlíkové neutrality se ale uvažuje o podmínění těchto financí změnou tohoto postoje.[5]

Co to bude stát?

Česká vláda slovy premiéra odhaduje náklady na transformaci ekonomiky na 675 miliard korun.[6] Není příliš jasné, z jakých výdajů se tento odhad skládá a zda se týká celého období do roku 2050. Při podobných odhadech je třeba zohledňovat následující skutečnosti:

1. Modernizace energetického mixu by musela probíhat bez ohledu na politiku EU.

2. Do nákladů na „špinavé“ zdroje energie se při současných propočtech nezahrnují náklady zdravotní zátěže populace a obnovy krajiny například v případě povrchové těžby uhlí.

3. Stávající systém emisních povolenek je nastaven tak, že se jejich množství bude snižovat, což bude vyvářet ekonomický tlak na transformaci i bez dalších zásahů EU.[7]

4. Vzhledem k tomu, že o „špinavé“ technologie nebude pravděpodobně v EU, ale i světových trzích brzy zájem, je otázkou, jaké náklady by pro naši ekonomiku způsobilo na tento transformační vlak „nenaskočit“.

V současné chvíli se nacházíme v bodě nula. Komise stanovila ambiciózní cíl, který je někdy přirovnáván k plánu USA přistát na Měsíci. Existují hrubě načrtnuté plány, které tuto transformaci popisují[8], ale mnoho detailů zůstává neznámých. V době vyhlášení plánu vesmírných cest se také nikdo Wernera von Browna neptal, jaké přesně využije součástky. Na to bylo potřeba teprve přijít a otestovat. Stejně tak by bylo předčasné se ptát, jak přesně komise s členskými státy dohodne využití Just transition fondu. Podoba fondu je v současné chvíli intenzivně vyjednávána a nové požadavky se objevují každý týden.[9]

Autor článku : Ivo Denemark, stážista v kanceláři Luďka Niedermayera