Konvergenční program ČR je spíše programem nekonvergence
19.05.2021
V následujících třech letech má navíc strukturální deficit dle aktuálně platných politik klesat jen mírně k 5,3 % HDP v roce 2024. Vládní dluh, který z 30,3 % HDP v roce 2019 vzrostl na 38,1 % v roce 2020, nezpomalí příliš tempo svého růstu a vyšplhá se dle „konvergenčního programu“ až k 54,6 % v roce 2024.
Připomeňme, že ČR má nastavenou tzv. „dluhovou brzdu“ na 55 % úrovni dluhu k HDP. Narazí na ni podle predikce Ministerstva financí začátkem roku 2025, dost možná ale už v roce 2024, což odhaduje i Národní rozpočtová rada. Vláda potom bude muset předložit vyrovnaný rozpočet, tedy skočit z více než 5 % schodku na 0 %.
Strukturální deficit ČR by za normálních okolností neměl překročit 0,75 % HDP, což je současný střednědobý rozpočtový cíl pro ČR dle Paktu o stabilitě a růstu. Normální okolnosti samozřejmě nejsou. Snaha o řešení pandemie COVID-19 vede k vysokým vládním výdajům po celém světě a spolu s častým poklesem vládních příjmů způsobuje bezprecedentní deficity. Proto také Evropská komise aktivovala všeobecnou únikovou klauzuli, která dovoluje členským zemím nedodržet své střednědobé rozpočtové cíle – ovšem za předpokladu, že tím nebude ohrožena střednědobá udržitelnost veřejných financí.
Pozice ČR vzhledem ke střednědobé fiskální udržitelnosti je díky nízkému zadlužení poměrně komfortní. Většina zemí je nucena řešit aktuální vysoké deficity rychleji, protože jsou už nyní nad hranicí 60 % poměru dluhu k HDP, a podle toho také jejich programy vypadají. Všeobecná úniková klauzule sice odkládá povinnost redukce dluhu, ale lze předpokládat, že klauzule nebude aktivní po celou dobu výhledu. Německo například očekává v roce 2021 strukturální deficit dokonce ve výši 7,75 % HDP (nutno dodat, že Německo do strukturální složky započítává v souladu s doporučeným postupem i politiky související s pandemií COVID-19), ale již v roce 2024 předpokládá neutrální fiskální pozici. ČR má od 60% hranice dluhu zdánlivě daleko, navíc aktuálně probíhají jednání mezi členskými zeměmi o zvýšení této hranice. Technicky vzato tedy ČR může dle evropských pravidel ve střednědobém výhledu počítat jen s „povinným“ snižováním strukturálního deficitu o 0,5 % HDP ročně. Český plán ale ani toto pravidlo přinejmenším mezi lety 2023 a 2024 neplní. A i kdyby plnil, spokojit se s tím by byl poněkud formalistní a krátkozraký postoj.
Konvergenční program ČR kromě popsaného autonomního scénáře, předpokládajícího neměnné politiky, nabízí i alternativní scénář, v němž pracuje zejména se zvýšením daňových příjmů o 50 mld. Kč od roku 2023. Bere totiž v úvahu proklamaci o opětovném zvýšení daňové zátěže po dvou letech od přijetí „daňového balíčku“ z loňského roku. Tento alternativní scénář vede k nižšímu deficitu v roce 2024 o 1,1 % HDP (tedy stále přes 4 % HDP) a nižšímu dluhu v témže roce o 1,8 % HDP. Tento scénář by tedy nanejvýš vedl k aktivování dluhové brzdy o jeden rok později.
S jinými možnostmi změn v nastavení příjmů a výdajů Konvergenční program nepracuje. Odvolává se přitom na blížící se podzimní parlamentní volby a vznik nové vlády. Je tedy potřeba ho číst jako výstražný dokument, ukazující, o kolik se musí zvýšit fiskální úsilí nové vlády, aby nebylo nutné „konvergenční program“ přejmenovat na „program nekonvergence“ a aby jediným ukazatelem, ve kterém se ČR daří konvergovat k eurozóně, nebyla hodnota relativního dluhu.