Big_loader_ajax

Magnitského zákon o mezinárodních sankcích proti zločincům. Proč ho stále nemáme?

26.02.2019

Jistě si vzpomínáte na nedávný případ vraždy novináře Džamála Chášukdžího. Tento muž, původem ze Saúdské Arábie, byl umučen k smrti při výslechu na generálním konzulátu své rodné země v tureckém Istanbulu. Krátce po rozkrytí této tragické události jsme byli svědky zajímavé mezinárodní reakce: Spojené státy americké uvalily sankce, ale nikoliv na Saúdskou Arábii jako takovou, ale na konkrétních 17 osob, které brutální vraždu spáchaly nebo na ní spolupracovaly.

Spojené státy tak učinily na základě vlastního zákona nazvaného The Global Magnitsky Human Rights Accountability Act (ve volném překladu Magnitského zákon o mezinárodní lidskoprávní odpovědnosti) z roku 2016, který navazuje na podobný dokument z roku 2012. Zákon umožňuje uvalení sankcí vůči konkrétním jedincům, a to pokud se jedná o občany jakékoliv cizí země, kteří se dopustili závažného porušení lidských práv. Toto závažné porušení se v zákoně definuje jako jednání zahrnující mučení anebo kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trest, únos či ilegální zadržování osob a další podstatné omezení práva na život, svobodu nebo osobní bezpečí. Je tedy očividné, že zákon míří zejména na zločiny spáchané v politickém kontextu, u kterých bývá často minimální šance potrestání ze strany domácích orgánů.

Spojené státy nejsou jedinou zemí, která mechanismus uvalování sankcí vůči konkrétním jedincům při závažném porušení lidských práv aplikuje, podobné zákony fungují například také v Kanadě, Spojeném království či pobaltských zemích. Oněmi sankcemi bývá zmrazení účtů, zablokování majetku, zákaz cestování či zákaz jakýchkoliv transakcí s občany sankcionujícího státu. Společným znakem těchto sankčních zákonů je jejich poněkud nedávné přijetí v reakci na případ Sergeje Magnitskyho a také jejich název, často nesoucí právě Magnitského jméno.

Případ Sergeje Magnitskyho

Sergej Magnitsky byl ruský auditor a právník, který za nevyjasněných okolností zemřel v ruském vězení krátce poté, co odhalil daňový podvod ruských justičních pracovníků ve výši okolo 230 milionů amerických dolarů (v přepočtu více než 5 miliard korun). Jeho smůlou bylo, že konečným adresátem těchto peněz byli přátelé a rodiny důležitých představitelů ruské vlády, a namísto prošetření podvodu se tak Magnistky dočkal vlastního obvinění z daňových úniků a zavření do ruské vazby, kde s ním mělo být otřesně zacházeno a zároveň mu měla být odepřena potřebná zdravotní péče včetně akutní operace. Magnitsky zemřel ještě před řádným soudním jednáním, a to pravděpodobně i za přispění místních dozorců, kteří ho dle informací z pitvy Magnitskyho těla měli i za špatného zdravotního stavu mlátit pendreky.

Mezinárodní organizace a jejich orgány, včetně Evropského parlamentu, naléhaly na relevantní ruské autority, aby celou záležitost důkladně prošetřily a potrestaly zjištěná pochybení, nicméně odpovědí ruských orgánů bylo naopak zastrašování příbuzných a blízkých Magnitského. Protože celou záležitost mohou prošetřovat a viníky trestat pouze ruské instituce, některé státy se uchýlily k přijetí výše zmíněných sankčních zákonů, které se souhrnně se označují jako tzv. Magnitského zákony.

Cíl Magnitského zákonů

A proč jsou tedy sankce mířeny proti konkrétním osobám, a ne proti celému státu, i když je s ním celý případ porušení lidských práv očividně spojený? Možnosti potrestání činu ze strany státu, jehož se případ přímo netýká (nebyl spáchán jeho občany nebo na jeho území), jsou velmi omezené. Z hlediska vnitrostátního práva mohou státy zasahovat pouze v oblastech, které patří pod jejich jurisdikci – u cizích občanů se tak jedná právě o již zmíněné zmrazení účtů, které jsou vedeny u bank daného státu, zablokování majetku na území daného státu či zákaz přicestování do země. Z hlediska mezinárodního práva lze potom potrestat pouze celý stát, a to pokud nedodržuje svoje povinnosti vyplývající z mezinárodního práva, tedy např. ze smluv.

Osobní sankce jsou tedy střední cestou mezi vnitrostátním potrestáním osoby odpovídajícím způsobem, které cizí stát nemůže provést, a sankcemi uvalenými na celou zemi, které dopadají zejména na obyčejné lidi a skutečných viníků se vůbec nemusí dotknout.

Mechanismus určování viníků dle Evropského parlamentu

Na druhé straně mohou Magnitského zákony budit také negativní reakce, a to zejména proto, že státy standardně nemají možnost čin spáchaný na cizím území řádně prošetřit. Riziku uvalení sankcí na nevinnou osobu se však snaží předcházet postupy pro stanovování sankcionovaných osob, které jsou dostatečně promyšlené a snaží se o co největší korektnost.

Evropský parlament schválil dne 22. ledna 2019 usnesení, ve kterém doporučuje členským státům EU přijmout vlastní verzi Magnitského zákona a v tomto usnesení zahrnuje právě i doporučený postup při určování sankcionovaných osob. Sankce by měla uvalovat vláda pod dozorem parlamentu, přičemž daný rozhodující vládní orgán by měl být oddělený od toho, který informace o sankcionovaných osobách sbírá (podobně jako při klasickém trestním řízení, kdy informace zajišťuje policie a rozhoduje soud). Sankcionovaní by o této skutečnosti měli být informováni a zároveň by měli dostat možnost se k celé záležitosti vyjádřit. Rozhodnutí o konkrétních osobách musí být také na návrh přezkoumatelné nezávislým soudem.

Protože tento dokument Evropského parlamentu je pouhým usnesením, nemá žádnou právní závaznost a slouží pouze jako doporučení členským státům, aby zákony s možností individuálního sankcionování osob přijaly na národní úrovni, případně jako příslib zabývání se celou problematikou do budoucna. Návrh závazného dokumentu v podobě směrnice nebo nařízení zatím vypracován není.

Co na to Česko

V České republice se již diskuze ohledně přijetí české verze Magnitského zákona pomalu rozbíhají, konkrétní návrh však také ještě předložen nebyl. Většina politických stran se k celému tématu před vypracováním návrhu ani nechce vyjádřit, a budoucnost závazného dokumentu tak zůstává vedle Evropské unie nejistá i v České republice.

Proč některé členské státy, včetně Česka, v otázce přijetí zákona váhají na evropské i domácí úrovní, je nejasné, obzvláště pokud vezmeme v úvahu, že první Magnitského zákon byl přijat Spojenými státy již v roce 2012, tři roky po Magnitského smrti. Magnitského zákony přitom přinášejí zejména pozitiva – zejména šíření hodnot ochrany lidských práv a právního státu, udržení zločinců mimo naše území a také v podstatě revoluční sankce, kterými trpí přímo viníci, a nikoliv obyčejní lidé. Zákon by se dal aplikovat na široké spektrum porušování lidských práv, od vyhánění Rohingyů z Barmy až po případy věznění a mučení disidentů nebo bojovníků za lidská práva v Rusku, Číně či Íránu.

Přijetí tohoto zákona v České republice by však také mohlo jasně deklarovat, k jakým hodnotám se naše země hlásí. Mohlo by ukázat, že akceptace svévole státní moci, porušování lidských práv a zavírání očí před spravedlností opravdu v Česku patří do minulosti před rokem 1989.

Zdroje:

https://www.treasury.gov/resource-center/sanctions/Programs/Documents/glomag_pl_114-328.pdf

https://www.state.gov/secretary/remarks/2018/11/287376.htm

http://assembly.coe.int/nw/xml/XRef/Xref-XML2HTML-en.asp?fileid=25352&lang=en

https://www.universal-rights.org/blog/time-for-a-universal-magnitsky-act/

https://www.atlanticcouncil.org/blogs/new-atlanticist/who-s-afraid-of-an-eu-magnitsky-act-bill-browder-says-it-s-not-just-the-targets

https://www.washingtonpost.com/news/monkey-cage/wp/2018/10/12/what-is-the-global-magnitsky-act-and-why-are-u-s-senators-invoking-this-on-saudi-arabia/?utm_term=.6837f6ce28a7

https://www.aljazeera.com/news/2018/10/magnitsky-act-apply-khashoggi-case-181011184312416.html

https://www.washingtonpost.com/news/democracy-post/wp/2018/07/20/whats-really-behind-putins-obsession-with-the-magnitsky-act/?utm_term=.f7ff175936f7

https://echo24.cz/a/ST8kZ/pirati-proti-politice-kremlu-predlozi-ceskou-verzi-magnitskeho-zakona

https://www.forbes.com/sites/ewelinaochab/2018/12/10/the-magnitsky-law-is-taking-over-the-european-union/#3f7e57f41eca

https://www.rferl.org/a/netherlands-propose-new-eu-human-rights-sanctions-regime/29609488.html

https://voices.transparency.org/fighting-back-eu-sanctions-for-human-rights-violations-and-corruption-f9455480fe5e

https://euobserver.com/foreign/143704

https://edition.cnn.com/2018/12/06/opinions/a-magnitsky-act-for-europe-opinion-intl/index.html

https://www.reuters.com/article/us-saudi-khashoggi-suspects-factbox/factbox-who-are-the-15-saudis-who-came-to-turkey-ahead-of-khashoggis-killing-idUSKCN1MX2XG

https://www.law.cornell.edu/definitions/uscode.php?width=840&height=800&iframe=true&def_id=22-USC-381829948-347044898&term_occur=1&term_src=title:22:chapter:32:subchapter:II:part:I:section:2304

Autor článku : Simona Petrů, stážistka v kanceláři Luďka Niedermayera