Medailonek: Luděk Niedermayer
05.02.2018
Mohl bys nám nějak přiblížit tvoje povolání?
Být poslancem Evropského parlamentu je trochu podobné jako být poslancem dolní komory Parlamentu České republiky. Tam se hlavně schvalují české zákony a rozhoduje se o naší vládě. Tím, že je Česká republika součástí EU, mnoho věcí včetně některých zákonů, které se nás týkají, se rozhodují v EU a Evropský parlament v tom hraje podobnou roli jako u nás.
To znamená, že zákony projednávají poslanci, upravují je, aby byly pokud možno lepší. Potom o nich parlament hlasuje a pokud se nakonec dohodneme s ministry unijních zemí, zákon platí. Být poslancem v Evropském parlamentu znamená, že prakticky každý týden v pondělí ráno vyrazím buď letadlem do Bruselu, nebo autem do Štrasburku a ve čtvrtek se pozdě večer vracím. Ty čtyři dny trávím na jednáních v parlamentu a také na hlasování, které jednání završuje.
Máš při takovém pracovním vytížení čas na svoje záliby, popřípadě na jaké?
Tak tím, že jsem čtyři dny v týdnu pryč a celou dobu tam pracuji od rána do večera, tak se volnější čas omezuje jenom na víkendy, které chci trávit s rodinou. Ale daří se mi trochu sportovat, i když v Bruselu a Štrasburku hlavně díky chození do schodů (ve Štrasburku sídlím v 9. patře) a úprkem na často se překrývající schůzky. Celý rok se snažím plavat, v zimě s rodinou lyžujeme a v létě zase chodíme do přírody, po horách, hlavně v Krkonoších.
Myslíš si, že svou prací přinášíš něco celé EU?
Celé EU je trochu abstraktní pojem. Já jsem přesvědčen, že to, co děláme, pomáhá milionům lidí, včetně našich občanů. EU přináší věci, které považujeme za samozřejmost, ale samozřejmostí nejsou. Třeba snadné cestování či práci pro naše firmy. Toto se snažíme zlepšit. Třeba tím, že za hranicemi nebudete platit velké peníze za telefonování nebo třeba programem, který umožňuje i středoškolákům zkusit si studium v cizině. Nedávno jsme přijali pravidla, která zvýší bezpečnost Evropanů lepší kontrolou pohybu přes hranice. Snažíme se, aby lidé nedýchali znečistěný vzduch a kvůli tomu byli nemocní. A já osobně se snažím zkomplikovat velkým firmám vyhýbání se placení daní. Pokud se to povede, pomůže to k tomu, aby podniky menší i jednotliví lidé nemuseli platit tolik. To všechno jsou věci, které procházejí i mýma rukama v posledních pár letech. Některé již platí, jiné jsou "na cestě".
Musel jsi se naučit něco nového při vstupu do Evropského parlamentu?
Politika v parlamentu je dost odlišná od toho, co jsem dělal dřív. V centrální bance, kde jsem nakonec skončil jako viceguvernér, jsme řešili velmi složité odborné věci a komunikovali hlavně s odborníky nebo některými politiky, nejvíc s ministrem financí. I v poradenství, kde jsem pak pracoval pět let, zabírala většinu mé práce ekonomie nebo jiné, spíše odborné věci.
V politice jsem odpovědný de facto za vše možné, i když jsem původně doufal, že se opět omezím na věci spíše ekonomické. Přesvědčit o "své pravdě" musíte i lidi, kteří se o tuto oblast moc nezajímají, a nakonec vlastně i občany, kteří mají úplně jiné starosti. Na místo "čistých, odborných" řešení musíte mnohdy vymýšlet složité kompromisy, které jsou přijatelné pro co nejvíce lidí, zemí a jejich politiků. Je to úplně jiný svět. A rozlišení dobrých a špatných kompromisů je moc těžké. Nicméně, hrozně důležité a užitečné je pochopit, že různé země i různí lidé vidí tu samou věc rozdílně. A jejich pohled, i když jiný, není špatný. A dobré řešení musí vždy i takovéto rozdílné pohledy zahrnovat. Jinak není řešením společným. A na hledání společných řešení společná Evropa stojí.
Lituješ někdy toho, že jsi vstoupil do politiky?
Často nad tím přemýšlím a jasno v tom fakt nemám. Na jednu stranu, politika je "nepohodlná", plná kompromisů a na můj vkus je málo "exaktní", ignoruje často fakt a racionalitu. Na stranu druhou jen nadávat na to, co se ve společnosti děje a kritizovat "politiky", nikam nevede. Takže jsem vlastně rád, že jsem to zkusil. Na vlastní kůži, i když dost často jsou z toho problémy...
Na závěr jsem se chtěl zeptat, co říkáš na výuku na naší škole a jak jsi se o škole dozvěděl?
Já do té školy nechodím, chodí tam studenti. Zdá se mi, že ti mají tuto školu docela rádi, z čehož mám jako rodič radost. Ale hodně věcí se ukáže až později. Ukáže se, co si děti z let na GMVV odnesly.
Takže pro mne není úplně jednoduché to hodnotit, je tady spoustu věcí, co mi je sympatických. Zmínil bych třeba, jak škola komunikuje se studenty a rodiči nebo že škola pořádá hodně zajímavých akcí, které studentům rozšiřují obzory.
Skvělý je důraz na presentace a projekty, aneb mám velký respekt k fungování skandinávských zemí, líbí se mi i to, že GMVV hledá inspiraci právě tam. A podle toho, co jsem viděl, je tu mnoho výborných učitelů. O GMVV jsme poprvé slyšeli od paní učitelky Jany Marešové z Radotína. Pak jsem postupně zjistil, že sem chodí děti mého bývalého kolegy a šéfa banky pana Tůmy. Když jsme tu pak spolu byli na dni otevřených dveří, bylo rozhodnuto.