(Moje) ekonomická agenda v EU a volby
28.03.2024
O co jde? Především o to, že u návrhů, na kterých našli zástupci Parlamentu a Rady shodu (v rámci trialogu), je třeba, aby výsledek potvrdilo hlasování všech poslanců. A to poté, co je text právně doladěn a řádně přeložen. Je to souboj s časem, neb plénum Parlamentu se sejde již jen dvakrát. Neschválení by znamenalo nejen velký časový odklad (o mnoho měsíců), ale též riziko, že noví poslanci nemusí být s dohodou zcela komfortní.
Moje revize pravidel proti praní špinavých peněz je právě v této fázi – dohodu v trialogu jsme sice již našli začátkem roku, ale pak trvalo mnoho týdnů „doladění“ textu. Poté, co jej minulý týden drtivou většinou hlasů přijaly výbory ECON a LIBE, ho čeká již „jen“ schválení plénem.
Druhá moje zpráva, revize pravidel pro řešení bankovních krizí (CMDI), prochází mnohem turbulentnějším výborem. Mým cílem je, aby text schválil Parlament, a tedy aby o něm mohli noví poslanci jednat s Radou. Věcně jde o další úpravu pravidel, jejichž cílem je, aby byli krizí banky co nejméně postiženi běžní klienti (i ti, co nejsou pojištění), aby krize způsobila co nejmenší škody v ekonomice a aby se podstatně snížilo riziko, že náklad na řešení půjde k tíži státního rozpočtu, tedy daňových poplatníků.
Po několikerém odložení hlasování (kdy bylo nejasné, zda existuje většina pro návrh, který jsem musel ve jménu hledání dohody opakovaně upravovat) návrh minulý týden, mírnou většinou, výborem prošel. Bohužel, problém nebylo ani tak „jádro návrhu“ (i když i to, z pro mne ne zcela pochopitelných důvodů části poslanců vadilo, ale to, že jednotlivé země vyslaly své poslance, aby hájili úzce národní úpravy, které ve svém důsledku nejen někde postrádají opodstatnění, ale navíc staví různé skupiny poslanců proti sobě. Zda s návrhem nakonec i přes tuto hodně složitou situaci uspěji, zatím fakt nevím.
Třetí z návrhů, který vyžaduje hodně pozornosti, je hlasování o letitém návrhu na zřízení Evropského fondu pojištění vkladů. Tento pro stabilitu unijních bank důležitý krok (takzvaný třetí pilíř Bankovní unie) byl politicky dohodnut začátkem minulé dekády a v roce 2015 jej formálně Komise navrhla.
Kvůli odporu některých zemí (zejména Německa) byl ale dlouho „u ledu“ jak v Radě, tak v Parlamentu. Je to nejen ekonomicky špatné (neb tento nástroj dává smysl), tak nefér (neb politická dohoda vytvořila design Bankovní unie včetně tohoto nástroje).
Před více než rokem se mi s několika dalšími kolegy podařilo prosadit restart prací a výsledkem je, že alespoň výbor ECON bude o návrhu, který (vzhledem k rozložení politických sil) představuje jen velmi postupný start vzniku tohoto nástroje, jednat.
Jsem moc zvědavý, zda se nám ho podaří odhlasovat. Protože by šlo „jen“ o pozici výboru, musel by další Parlament rozhodnout, zda si jej osvojí a pošle (s úpravami) do trialogu či zda ho upraví, ale byl by to silný politický signál pro ECOFIN, aby návrh „vyndal z ledničky“ a začal na něm pracovat. Bylo by to ku prospěchu stability finančního systému EU i celé ekonomiky.
Takže, pro (pracující) členy mého hlavního výboru ECON volební čas zase tak úplně nenastal, neb je na stole práce, kterou je třeba dokončit.