Natvrdo, či naměkko?
10.07.2018
Ještě v pátek to vypadalo na velké vítězství britské premiérky. Theresa May si nechala svolat svůj kabinet na své venkovské sídlo v Chequers. Při příjezdu museli všichni účastníci odevzdat své telefony a chytré hodinky. Premiérka posléze dala svým ministrům dvě možnosti – buď se smíří s jejím plánem "soft" Brexitu, či rezignují, vrátí svá vládní auta a půjdou pěšky na okraj panství, kde by si mohli zavolat taxík. Nejvýraznější zastánce "hard" Brexitu Boris Johnson si očividně nechtěl uštědřit takovou potupu před zraky novinářů, a tak to vypadalo, že Theresa May vyhrála.
V neděli večer však tehdejší britský ministr pro Brexit David Davis ohlásil svůj ochod z vlády a jeho krok byl dnes následován samotným Borisem Johnsonem, bývalým britským ministrem zahraničí. Davis oznámil, že se nemůže dále podílet na vyjednávající strategii britské premiérky, která podle něj až moc ustupuje Evropské unii. Hlavní vyjednávač Spojeného království tak rezignoval ani ne 9 měsíců před ohlášeným odchodem Velké Británie z Evropské unie, přičemž evropský vyjednávač Michel Barnier se nechává slyšet, že na stole je stále více otázek než konkrétních řešení. Traduje se, že další odchody by měly následovat v denním intervalu, aby byl zmaximalizován tlak, jemuž je May vystavena.
Odchod Johnsona a Davise je vyústěním dlouhého sporu uvnitř Konzervativní strany
Theresa May před referendem o vystoupení Velké Británie z Evropské unie patřila k táboru zastánců setrvání Británie ve společném evropském projektu. Bylo tak trochu překvapením, když se pak stala premiérkou a vzala si do svého kabinetu nejvýraznějšího zástupce Brexitu v Konzervativní straně Borise Johnsona. Bývalý londýnský starosta je výraznou postavou Konzervativní strany, která dnes sdružuje všechny zastánce tzv. tvrdého Brexitu. Ti si vykládají proběhlé referendum o vystoupení jako mandát, aby Velká Británie opět získala veškerou suverenitu. Tím pádem je pro ně nepřípustný tzv. měkký Brexit, při kterém by Velká Británie zůstala v jednotném trhu s Velkou Británii.
Oba tábory spolu bojují o moc od vyhlášení referenda. Theresa May se dokázala dosud taktně vyhnout sporu tím, že volila tak vágní jazyk a řešení, že obě strany si vlastně neměly na co stěžovat. Čas však pokročil a je třeba dělal konkrétní rozhodnutí. Na straně Johnsona je veřejný diskurz, že Brexit znamená Brexit, na straně Mayové je většina poslanců dolní sněmovny i většina poslanců Konzervativní strany. Pro mnoho spojenců Johnsona by bylo lepší, kdyby Británie odešla z Evropské unie bez jakékoli smlouvy, než kdyby zůstala pevně ekonomicky svázaná se sedmadvacítkou. Proti tomu se ale staví vlivný britský finanční sektor, pro který by hard Brexit znamenal obrovskou ztrátu.
Vše navíc komplikuje situace v Irsku, kde jak Irská republika, tak Severní Irsko požadují, aby po Brexitu nevznikla pevná hranice mezi severem a jihem. To by však znamenalo, že by Británie zůstala ve společné celní unii s Evropskou unií.
Současný spor tak může předznamenávat pokus o svržení Theresy May z křesla premiérky. Zastánci hard Brexitu se mohou pokusit získat většinu v širší základně členů a pak apelovat na své poslance, aby respektovali rozhodnutí strany. Museli by tak ale činit opatrně. Každý svár znervózňuje finanční trhy a přispívá k popularitě Jeremy Corbyna, lídra Labour party. Proto jsou případné předčasné volby takřka vyloučené.
EU by neměla brát Theresu May na milost
Avšak i v případě, že Theresa May odchod několika svých kolegů ustojí, je stále otázka, co řekne EU na její požadavky. Přestože by soft Brexit podle představ britské administrativy znamenal setrvání v jednotném trhu, britská strana požaduje omezení svobody pohybu. To však EU doposud odmítala. Není také precedentem, že členství v jednotném trhu by bylo zadarmo, v což Theresa May možná doufá. Norsko, které je v jednotném trhu s EU, musí za své členství přispívat do rozpočtu EU a přejímat část evropské legislativy, aniž by na ní mělo vliv.
I když evropští politici mohou být z nouze rádi za pragmatickou Theresu May v premiérském křesle a mnozí by jí možná rádi ulehčili situaci, EU by Británii neměla dávat žádnou komparativní výhodu. Zaprvé dnešní světový řád se pomalu vrací k politice demonstrace síly a jakékoli ústupky ze strany EU by mohly vést k dojmu, že EU je slabá a nejednotná. Nejenom tradiční rivalové v podobě Ruska a Číny by se pak toho mohli snažit využít, ale i americká administrativa v čele Trumpem by mohla dojít k závěru, že eskalace obchodní války s EU povede k jasnému vítězství USA. Zadruhé jakékoli měkké zacházení s Británií by mohlo inspirovat nacionalistické populisty po celé Evropě, aby také vyzkoušeli, co se dá s EU vyjednat. Varianta bez jakékoli dohody by sice měla významné negativní dopady na EU, pořád by ale nejvíce trpěla samotná Británie, a proto je očekávatelné, že britský finanční sektor dotlačí vládu k nějaké podobě dohody. EU by se tak neměla vzdávat silné karty ze své ruky, pokud si nemůže být jista ani světovým vývojem ani děním ve svých členských zemích a pomalu se připravovat na variantu "no deal".
Zdroje:
https://www.politico.eu/article/david-davis-resigns-as-uks-brexit-secretary/
https://www.nytimes.com/2018/07/06/world/europe/theresa-may-brexit.html
