Nová směrnice o vysílání pracovníků
02.11.2017
Vyslání pracovníka ve smyslu směrnice znamená, že vyslaný pracovník plní úkoly v rámci smlouvy o poskytování služeb mezi vysílajícím podnikem a podnikem v hostitelské zemi, pro který jsou služby určeny, popřípadě plněním úkolu v rámci skupiny podniků ve vysílající a hostitelské zemi. Z toho plyne, že výše popsané případy by ani při širokém výkladu neměly být považovány za případy vyslání pracovníků ve smyslu čl. 1 odst. 1 a 3 směrnice. Tento článek zůstává nedotčen revizí směrnice, na níž se nedávno Evropský parlament a Rada dohodly.
Jiné články směrnice však změny doznaly, a někdy se jedná o změny zásadní.
Tak například povinnost vysílajícího podniku zaručit vysílanému pracovníkovi minimální mzdu dle právních předpisů hostitelského státu je nahrazena povinností zaručit mu “odměnu” dle právních předpisů hostitelského státu, přičemž odměnou se rozumí všechny povinné složky odměňování stanovené v právních předpisech nebo ve všeobecně platných kolektivních smlouvách, jedině však tehdy, pokud jsou zveřejněny na jedněch oficiálních webových stránkách. Do “odměny” se zahrnují i příspěvky vážící se k vyslání, pokud se nejedná o náhrady cestovních výdajů (cestovné, diety, ubytování).
To, že nespadají do pojmu “odměna”, však neznamená, že si jich směrnice vůbec nevšímá. Naopak - zavádí se povinnost vysílajícího podniku zaručit vysílanému zaměstnanci náhrady cestovních výdajů (náhrady na cestovné, ubytování, diety) dle práva státu, do kterého byl pracovník vyslán. Tato povinnost se netýká výdajů, které vyslanému pracovníkovi vyvstávají z pouhé skutečnosti, že se v rámci svého vyslání nachází mimo členských stát, v němž normálně pracuje. Jedná se o ne zcela jasné ustanovení, které může v aplikační praxi způsobovat potíže.
Další změnou je stanovení maximální délky vyslání na 12 měsíců s možností prodloužení na 18 měsíců, přičemž v případě nahrazení vyslaného pracovníka jiným, který pracuje na stejném úkolu ve stejném místě, se délka jejich vyslání do tohoto limitu započítává. EP ve svém postoji požadoval limit pro vyslání 24 měsíců, a byl tedy v tomto nejvstřícnější k podnikům vysílajícím pracovníky.
Za úspěch českých vyjednavačů lze považovat dočasné vynětí dopravy z působnosti směrnice, a to do doby, než bude schválen tzv. silniční balíček, který bude problematiku mezinárodní dopravy řešit komplexním způsobem. V dnešní směrnici takto specifické ustanovení o dopravě chybí, což umožňuje některým státům (Francie, Německo, Rakousko) uplatňovat směrnici i na různé situace dopravy s přeshraničním prvkem, a tím zatěžovat zejména dopravce z východoevropských zemí neúměrnými požadavky a omezeními.
Součástí dohody je odložení účinnosti nové směrnice o 4 roky, což se jeví být dostatečně dlouhá doba, aby se členské státy i podniky na změny připravily a naučily se s novými pravidly žít.