Obchodní válka je hrozbou pro světový růst
27.06.2018
Donald Trump se rád chlubí, že za své obchodní úspěchy vděčí svému drsnému vyjednávacímu stylu. Ten se tak snaží aplikovat i na mezinárodní scéně, kde se domnívá, že USA jako největší ekonomika světa tahá za delší provaz. Pro svůj cíl je připraven jít do sporu nejen s tradičními americkými rivaly (Rusko, Čína), ale i se západními spojenci. Doufá, že jeho tvrdý přístup ukáže světu americkou moc a donutí partnery k ústupkům, které slíbil svým voličům v prezidentské kampani. Důležité listopadové volby do amerického Senátu a Kongresu se blíží a Trump chce předstoupit před své voliče s jasným důkazem toho, že jeho politika funguje. Nicméně Trumpův návrat k politice merkantilismu podrývá autoritu WTO (Světová obchodní organizace) a ohrožuje její budoucí fungování, i samotný světový řád, který země zavazuje k dodržování určitých pravidel. I kdyby samotná cla neměla na světovou ekonomiku zdrcující přímý dopad, vzniklá nedůvěra mezi investory může, ani ne 10 let od finanční krize, přivézt světovou ekonomiku znovu do potíží.
Evropská unie a další státy se u WTO domáhají zrušení obchodních cel
V noci na pátek 22. června vešla v platnost evropská “kompenzační cla” na vybrané produkty z USA. Jedná se o odvetné opatření Evropské komise na americká cla na ocel a hliník. První fází cel bude dotčen americký import do Evropské unie ve výši 2.8 miliard eur. K tomu jsou připravena i další cla na produkty ve výši 3.6 miliard eur, která vstoupí v platnost v období 3 let či dříve, pokud EU vyhraje spor u WTO, kde EU tvrdí, že americká cla jsou podle pravidel WTO nelegální.
Americký prezident uvalil cla na ocel a hliník s odůvodněním, že jedná v zájmu národní bezpečnosti. Jeho administrativa argumentuje, že importy cla a hliníku ohrozí dlouhodobou udržitelnost těžkého průmyslu USA, který je klíčový pro výrobu zbraní. Trumpův hněv byl původně zaměřen proti Číně, která je podezřívána z toho, že nedovoleně podporuje svou produkci oceli, a vytváří tak celosvětový nadbytek této komodity, který ohrožuje životaschopnost amerického těžkého průmyslu. Naproti tomu EU si vykládá americký krok jako “ochranné opatření” umožněný pravidly WTO. Tento krok může stát využít, pokud neočekávaný nárůst importu ohrožuje domácí průmysl. WTO v tom případě umožňuje ostatním státům zavést takzvané kompenzační opatření, aby tak mohly vykompenzovat obchodní ztrátu. I tak EU, Čína, Kanada, Mexiko a další státy zároveň podaly stížnost k WTO, kde požadují zrušení obchodních cel, neboť jsou ilegální podle pravidel WTO.
Trumpův vyjednávací styl je zárukou eskalace situace
Minulý pátek se Trump nechal slyšet, že odvetná opatření EU nezůstanou bez jeho reakce, a hrozí evropským automobilovým výrobcům cly ve výši 20 %. Mnozí říkají, že amerického prezidenta rozčilují bavoráky a mercedesy v amerických ulicích. Nechal se tak slyšet, že chce, aby evropští výrobci vyráběli své produkty na území USA. Spor tak může vést k eskalační sérii odvetných opatření, která by výrazně ohrozila ekonomiku na obou stranách Atlantiku. Nicméně EU v boji s americkým vyznavačem síly není sama. Kanada a Mexiko jsou s USA v zóně volného obchodu s názvem NAFTA. Cla na ocel a hliník tak porušují nejen pravidla WTO, ale i tuto smlouvu, a tak Kanada i Mexiko přišly s odvetnými cly. Podobně se zachovala i Čína, Indie ohlásila, že její cla na vybrané americké produkty vstoupí v platnost v srpnu a i Rusko připravuje odvetná opatření.
Zatím to tedy vypadá, že “America First” se mění v ”America Alone”, kde jak Evropa, tak největší světové ekonomiky jsou připraveny čelit americké agresi. Nicméně i kdyby Trump měl pravdu a Spojené státy by tahaly za delší konec provazu, neuvědomuje si, že dnešní ekonomika je závislá na světovém obchodu. Příkladem může být například výroba letadel, která vyžaduje nespočet komplexních komponentů, které jsou vyráběny po celém světě a několikrát překročí hranice. I když by Trumpovy kroky pomohly zachránit pár tisíc pracovních míst v amerických ocelárnách, ohrozí desítky tisíc pracovních míst v americkém zpracovatelském průmyslu, který je závislý na levné oceli. Kromě toho mnoho amerických výrobců využívá specifický typ oceli, který se ani na území USA nevyrábí.
Důsledky obchodní války by nejvíce pocítili Trumpovi voliči
Omezení světového obchodu by si tak vyžádalo restruktualizaci americké ekonomiky, která by se opět musela naučit být soběstačná, ale tento zdlouhavý a bolestný proces by si vyžádal nespočet pracovních míst a obrovské množství kapitálu. Nejvíce dotčenými by pak bylo jádro Trumpových voličů s nízkou kvalifikací, kteří by jen těžko hledali novou práci. Možná i proto produkty, na které EU uvalila cla, míří na státy, kde Trump má nejvíce příznivců, aby tak mohli pocítit, co by pro ně merkantilismus v éře globalizace znamenal.
Největší hrozbou nejsou přímé dopady obchodních cel, ale celková změna zahraniční politiky USA
Většina expertů se shodne v tom, že USA tak nemůže vyjít z případné obchodní války vítězně, na což by doplatili zejména běžní Američané. Z evropského hlediska je však mnohem hrozivější možný dopad na WTO a celou politiku multilateralismu. Mezi hlavní funkce WTO patří, že umožňuje státům řešit své spory před nezávislou porotou, a nemusejí tak přistupovat k síle. Pokud USA už nevěří ve funkčnost světových organizací a začne jejich rozhodnutí obcházet, světový řád založený na mezinárodních organizacích se může zhroutit. Experti se zabývali otázkou, zda by nějaká nová mocnost mohla zastoupit roli USA. Shodli se ale, že Čína tak učiní jen v tom případě, kdy to pro ni samotnou bude výhodné. Je tedy otázka, zda by případně EU zvládla převzít roli lídra západního světa. EU však nedokáže poskytnout takové bezpečnostní záruky jako USA, je tedy pravděpodobné, že mnoho států by bylo donuceno přiklonit se na stranu USA.
Avšak cla i samotné výhružky novými cly mohou mít i mnohem rychlejší dopad. Šéfka Světové banky Christine Lagarde se obává zejména toho, jaký vliv může riziko obchodní války mít na investice a důvěru ve finanční trhy. Příkladem může být Česko. Úřad vlády odhaduje, že americká cla na automobily by zpomalila růst české ekonomiky maximálně o půl procenta HDP. Mnohem hrozivější je tak propad důvěry investorů v německou ekonomiku, která je teď na nejnižší úrovni od roku 2012. Neuplynulo ani 10 let od finanční krize, která připravila milióny lidí o práci, způsobila dluhovou krizi v EU a vedla k nástupu populistů a extremistů v Evropě i Americe. Případné zpomalení růstu může zabránit vzniku nových finančních bublin v přehřívajících se ekonomikách, ale také může vést k spirále nejistoty, která by nás mohla připravit o poklidná léta konjuktury. Je na to EU připravena?
Zdroje:
https://www.politico.eu/article/donald-trump-readies-tariffs-with-few-exceptions-aluminum-steel/
https://www.ft.com/content/e3771a6e-20cb-11e8-a895-1ba1f72c2c11
https://www.cnbc.com/2018/04/25/what-trump-gets-right-about-china-and-trade.html
https://www.economist.com/leaders/2018/06/21/could-a-trade-war-derail-global-growth