Ochrana životů a kontrola migrace v Evropě
13.09.2016
Přes 1,3 milionů uprchlíků a migrantů dorazilo v roce 2015 do Evropy, podle záznamů Frontexu většina z nich vstoupila do EU nelegálně. V první polovině roku 2016 přes 210 tisíc uprchlíků a migrantů dorazilo do Evropy skrz Itálii a Řecko. Vzhledem k situaci v Evropě je více než jasné, že je třeba nastolit její lepší kontrolu a změnit přístup k problému jako celku. Společné evropské řešení současných migračních toků je v této době více než naléhavě zapotřebí.
EPP stojí na evropských základních hodnotách demokracie, svobody, tolerance a vlády práva. Svoboda je však závislá na bezpečnosti, která musí zůstat jasnou prioritou politiků při zachování bezpečnosti evropských občanů. Hrozba terorismu vyžaduje zvýšenou ochranu vnějších evropských hranic a důkladnou identifikaci každého, kdo vstoupí do evropského prostoru. Musíme zajistit vstup do Evropy jen pro ty, kteří mají nárok na mezinárodní ochranu pod Ženevskými konvencemi. Členské státy unie, konkrétně ty na vnější hranici, musí splnit svou povinnost účinně zabezpečit hranice s cílem zajistit bezpečnost našich občanů.
Evropa má odpovědnost pomoci těm, kteří splňují podmínky pro mezinárodní ochranu a těm, kteří potřebují humanitární pomoc. Nicméně, pomoc a ochrana by měly být primárně poskytnuty ze strany EU v krizových zemích a jejich sousedních oblastech. Musí to být právě EU, kdo bude rozhodovat o tom, kolika lidem udělí ochranu v rámci Evropy. Proto potřebujeme podpořit legální vstupy na území Evropy právě programem přesídlení. Nekontrolovaný vstup migrantů do Evropy není akceptovatelný, protože vystavuje riziku nejen naše občany, ale i celý demokratický a sociální systém, především vládu práva.
EUNAVFOR MED Operace Sofie by měla být rozšířena a posílena tak, aby adekvátně plnila ochranu vnější hranice EU. Záchrana na moři nesmí být chápána tak, že automaticky uděluje přístup na území EU. Pouze s tímto rozlišením budeme schopni porazit dosavadní model převaděčů lidí a jejich rozsáhlou síť.
Evropské právo, které se vztahuje na azyl, hranice a imigraci, je založeno na Ženevských konvencích z roku 1951, které celkově popisují status uprchlíků. Konvence však byla napsána v odlišném historickém kontextu, než je ten, se kterým se potýkáme dnes. Evropské právo, které se zabývá azylem (nařízení 2011/95/EU a 2013/33/EU), primárně sahá za hranice ochrany, které jsou garantovány Ženevskými konvencemi. Zejména pojem ‚status doplňkové ochrany‘ se začíná vzdalovat od principu ochrany, která je striktně založena na Ženevských konvencích. EPP navrhuje změnu výše zmíněných nařízení v tom směru, aby se dosáhlo navrácení smyslu Ženevských konvencí a došlo k přehodnocení ‚doplňkové ochrany‘. Obecně musí být uprchlíci podporováni v okolí země jejich původu, stejně tak musí být vzata v úvahu kapacita evropských zemí přijmout migranty.
Měli bychom zdůrazňovat, že mezinárodní právo týkající se uprchlíků i evropské právo (článek 80 TFEU), odkazují na principy solidarity a sdílení zátěže. Členské státy EU musí prokázat více solidarity, ale na druhou stranu i partneři mezinárodního společenství (OSN) musí pomoci Evropě sdílet tuto zátěž. Tato obrovská výzva musí být řešena mezinárodně. Země v okolí ohrožených regionů, které zatím nepřijímají uprchlíky, musí být v tomto ohledu více kooperativní. Státy, které nechtějí přijímat uprchlíky, by alespoň měly více přispívat do programů, jako je UNHCR a World Food Program.
Afrika je jedním z kontinentů, kde populace během několika let prudce naroste (odhadem je to 25 % do roku 2050 a až o 39 % v roce 2100). Tato fakta musí být zahrnuta do evropských strategií rozvoje tohoto regionu, tedy i do migračních odhadů. Nebudeme schopni řešit všechny problémy Blízkého východu, populačního boomu v Africe a klimatických změn na evropské půdě.
Při zhodnocení těchto okolností, EPP zastává zřízení záchranných zón (save zones) na Africkém kontinentu, stejně tak jako zlepšení podmínek v uprchlických táborech, které stojí mimo území Evropské unie. Musíme pokračovat v jakékoli podpoře zemí v okolí EU. EU již založila Emergency Trust Fund pro stabilizaci Afriky, který má především sloužit k řešení situací, které vedou k migraci. Migrace musí být zadržena již v zemích původu, aby se zabránilo ztrátě na životech při cestě přes Středozemní moře.
EPP v rámci řešení migrační krize požaduje:
- Reformu nařízení 2011/95/EU a 2013/33/EU, která by měla zjednodušit rychlejší návrat odmítnutých žadatelů o azyl a nabídnout znovu přehodnocený pojem doplňkové ochrany tak, aby evropské azylové právo mohlo lépe odrážet původní smysl Ženevských konvencí tím, že nabídne právo na ochranu uvnitř EU na základě individuálního posouzení.
- Nastavení limitů pro příchod nelegálních migrantů a uprchlíků do Evropy s tím, že je třeba reflektovat kapacity našich společností hostit migranty a uprchlíky.
- Více se zaměřit na přesídlovací programy pro uprchlíky, které jsou v gesci UNHCR a jsou založeny na přijímacích kapacitách jednotlivých členských států unie.
- Zvýšenou spolupráci s OSN, která zahrnuje navýšení finančních kapacit do fondů UNHCR. Mezinárodní právo platí pro všechny země stejně po celém světě, tudíž by prosperující země měly nabídnout větší finanční podporu, nebo přijmout alespoň některé uprchlíky.
- Lepší ochranu evropských vnějších hranic prostřednictvím hlídkování národních pobřežních hlídek ve spolupráci s Frontexem, EUNAVFOR MED SOPHIA a NATO, kde hlavním cílem by mělo být zamezení nelegálních vstupů na území EU.
- Dát jasně najevo, že záchrana na moři se nerovná legálnímu vstupu na území EU.
- Je třeba zajistit větší finanční a technickou podporu pro ochranu hranic pro všechny jihovýchodní členské státy EU, stejně tak pro evropské kandidátské země a další partnery v okolí Evropské unie.
- Rozšíření funkčnosti hotspotů v Řecku a Itálii.
- Kompletní revizi mechanismů a nastavení pravidel Eurodacu, kde členské státy musí plně spolupracovat na sdílení informací o všech osobách, které již dorazili, či dorazí do Evropy.
- Evropská komise a členské státy musí připravit plány pro záchranné zóny v místě konfliktu a v dalších tranzitních zemích mimo Evropu.
- Vývoj informačních center v zemích původu migrace a tranzitních zemích, zaměřený na informování potenciálních migrantů na nebezpečí, která vyplývají z přesunu po moři, stejně tak velkou pravděpodobnost, že můžou být posláni zpět do země původu.
- Založení migračních a azylových center ve třetích zemích, v úzké spolupráci s UNHCR v tom smyslu, že lidé, kteří přijdou do Evropy ilegálně, budou posláni zpět do těchto center.
- Úzká spolupráce se zeměmi původu migrantů a tranzitními zeměmi s ohledem na návrat nelegálních migrantů.
- Politika Evropské komise směrem k migrační krizi musí být jasně vymezena. Stejně tak finanční zdroje, které jsou na migrační krizi vydávány, musí mít jasně vydefinované prioritní oblasti a musí být transparentní, na co přesně peníze jdou.
- Nový evropský azylový systém, pod kterým můžou být žádosti zkoumány jak na vnějších hranicích EU, tak přednostně mimo území EU.