Odklad na říjen?
18.04.2019
Tak jako tak, ani dva roky od aktivace známého článku 50 se Spojenému království nepodařilo odejít, a podle rozhodnutí šéfů unijních zemí z 10. dubna může být Británie členskou zemí ještě letos v říjnu. Asi tolik k sloganu “odejdeme po anglicku”, kterým vybízeli pod vlivem nadšení z britského referenda někteří čeští politici k takzvanému Czexitu.
Britští poslanci už celkem třikrát odmítli dohodu, kterou s EU vyjednala premiérka Theresa May. V “anketě” na začátku dubna se pak nedokázali shodnout na jediném návrhu, jak jinak by mohl brexit vypadat. Proti všem nápadům bylo více poslanců, než je podpořilo. Navíc se ukázalo, že ani konzervativci ani labouristé nedrží jednotu, a tak si každý hlasuje pro to, co se mu (a zřejmě jeho místním voličům) pozdává nejlépe. Nové volby, po kterých volá část britských politiků, by za těchto okolností mnoho nevyřešily.
Přitom je to celé trochu nesmyslné. Cílem již třikrát odmítnuté dohody bylo totiž mimo jiné právě vytvořit čas, ve kterém si UK ujasní, jaký vztah s Unií chce. A během té doby by díky "přechodnému období" nedošlo ke škodám, které by s sebou nepochybně přinesl takzvaný no-deal, odchod bez dohody.
Premiérka proto v dubnu na bruselském summitu znovu žádala o odklad. A výsledné prodloužení do konce října je vítězstvím rozumu, ne ponižování Británie, jak se nechal slyšet padlý šéf UKIPu a europoslanec Nigel Farage. Odklad do letošního “Halloweenu” přinese pár měsíců relativního klidu. Uleví se tak mimo jiné firmám v UK, které už teď neví, co řešit ohledně brexitu dřív. Zahrávat si kvůli neschopnosti dohody ve Westminsteru s odstartováním místní, regionální nebo i světové recese by byl hodně špatný nápad.
Ze strany EU se jedná o velký kompromis, protože dohodu mohl vetovat každý jednotlivý premiér nebo šéf vlády unie (právo veta v praxi). Přitom se nakonec všech 27 dohodlo dát Londýnu víc času, a to je dobře. Britové mají teď před sebou další, trochu méně stresové kolo hledání dohody. Premiérka Theresa May v Bruselu také slíbila, že nebude dělat ostatním členům “potíže”. Britové totiž zůstávají až do odchodu plnoprávnými členy nejen v parlamentu, ale i na jednáních Rady, jak nám na poslední plenárce ve Štrasburku připomněl šéf sedmadvacítky Donald Tusk. Británie by proto mohla blokovat důležité návrhy, které musí být schváleny jednomyslně (právo veta v praxi podruhé).
Zdroje: Závěry dubnové Evropské rady