Opatření proti šíření COVID-19 v různých zemích Evropy
12.04.2020
První makroekonomická data a predikce napovídají, že tyto kroky jsou oprávněné – kurzarbeit a další podpůrné programy podle JPMorgan dočasně zachránily miliony evropských pracovních míst; například v Německu se k nim již stačilo přihlásit 470 tisíc firem, 5x více než před 12 lety. Na aktuálních datech o nezaměstnanosti ze Spojených států pak můžeme nejlépe vidět rizika vládní nečinnosti: během jednoho týdne se na pracovních úřadech nově přihlásilo 6.6 milionu nezaměstnaných, a skeptické odhady Fed-u mluví o nezaměstnanosti blížící se až ke 30 %. Zatímco ve zdravotnicko-bezpečnostních opatřeních zatím Česká republika patřila mezi nejrychleji a nejrezolutněji konající státy v Evropě, v přípravě na nevyhnutelně se blížící recesi prozatím zaostává. Zatímco mnohé evropské země představují bohaté ekonomické balíčky a ujišťují podnikatele, zaměstnance i firmy o bezpodmínečné podpoře, české vládě doposud chyběla stabilní dlouhodobá strategie a odhodlání přijmou nepříjemná ekonomická a finanční opatření.
Je nepochybně stále příliš brzy na definitivní hodnocení úspěšných a méně úspěšných bezpečnostních a zdravotnických strategií. Je však faktem, že některé státy Evropy byly rychlejší a ráznější v přijímání opatření, a že jiné z různých důvodů zvolily pomalejší a pozvolnější cestu. Česká republika patřila v tomto ohledu k vůbec nejrychleji konajícím státům mezi zeměmi EU: již druhý týden po odhalení prvních případů nákazy došlo k uzavření škol, vyhlášení výjimečného stavu, omezení volného pohybu občanů či uzavření hranic země. Podobně rychlé reakce je možné vypozorovat i v dalších zemích Evropské unie, například v Rakousku či Irsku; v některých ohledech tyto země navíc přijaly ještě přísnější opatření než vláda České republiky.
Obě země konaly obzvláště rychle: k uzavření všech škol v Irsku došlo již 12. den po vypuknutí epidemie, a toto opatření bylo následováno uzavřením restaurací, barů a hospod. Zatímco vyhlášení plošné karantény nastalo až po necelém měsíci, její podoba byla ještě přísnější než v případě Česka: kupříkladu pouze občané v kritických odvětvích ekonomiky smějí opouštět domov kvůli práci, platí (s výjimkami) zákaz stýkání se s lidmi mimo vlastní domácnost, a sportovní aktivity mohou být provozovány maximálně do vzdálenosti 2 km od domova pod hrozbou pokuty. Další z programů irské vlády nazývaný ‚cocooning‘ má za cíl kompletní izolaci ohrožených skupin a zajištění dodávek jídla či léků. Rakouská vláda následuje podobné kroky, a dokonce se po Slovensku a ČR stala jedinou, která představila povinnost zakrývat si ústa a nos, byť pouze při nakupování.
V kontrastu s těmito opatřeními stojí přístup některých velkých a v současné době nejvíce zasažených evropských zemí, jako například Itálie či později Francie a Španělska. Ve všech třech byly v první fázi šíření viru problémy řešeny primárně na úrovni regionů či spolkových zemí. V případě Itálie docházelo k raným opatřením již od poloviny února, přibližně 20 dní od prvního potvrzeného případu: v Lombardii a Venetu byly rušeny veřejné akce, omezena doprava a uzavřeny školy. Později uložila místní vláda karanténu i na 11 nejvíce zasažených obcí. Trvalo však další dva týdny, než byla tato opatření rozšířena na celou Lombardii a 14 dalších italských provincií, a později i na Itálii jako celek. V té době již země registrovala přes 9000 potvrzených nakažených a 463 obětí a virus se stačil rozšířit do všech provincií. Podobná situace se opakovala ve Španělsku, které celonárodní karanténu přijalo až 43. den po odhalení prvního nakaženého. Předchozí opatření, jako například regionální uzavírání škol či karantény Madridu, měst v Katalánsku nebo provincii La Rioja, nedokázalo šíření viru zastavit. Naopak, předčasné vyhlášení karantény bez plošných omezení pohybu vedlo významný počet obyvatel k opuštění hlavního města a dalšímu rozšíření nákazy na španělském venkově.
Zcela specifickou pozici z hlediska zdravotnických a bezpečnostních opatření doposud drží Švédsko. Jakožto jediná země Evropské unie se drží zcela „liberálního“ přístupu. Ani více než dva měsíce po propuknutí nákazy nedošlo k vyhlášení stavu nouze či zavedení restriktivních opatření jako jsou plošné karantény, nucené uzavírání škol a restaurací či povinné zakrývání úst. Valná většina vládních kroků se omezuje na doporučení pro občany, firmy a instituce, ať již se tato doporučení týkají digitalizace výuky, omezení pohybu na minimum či zodpovědné respektování hygienických návyků. Jedinými zásadními vládními omezeními tak jsou zákaz akcí nad 50 osob a uzavření země pro zahraniční návštěvníky vyjma občanů EEA a Švýcarska. K 9. dubnu hlásí Švédsko, populací srovnatelné s Českou republikou, 9141 nakažených, tedy necelý dvojnásobek. Vzhledem k téměř osminásobnému počtu obětí (793) a faktu, že testování dlouhodobě probíhá pouze u vážně nakažených a zdravotnického personálu, je však velmi pravděpodobné, že reálný počet nakažených je podstatně vyšší, a zdravotně-bezpečnostní úspěchy švédského modelu zdaleka ne tak zářné, jak se může na první pohled zdát.
Pokud v implementaci bezpečnostních opatření Česko reagovalo rychle a podle předem formulovaného plánu, se stupňující se intenzitou opatření, v ekonomické a finanční oblasti za ostatními evropskými státy zatím silně zaostává. Již v první polovině března, téměř dva týdny před uzavřením podniků a vyhlášením zákazu vycházení, spustila německá federální vláda první program neomezených garantovaných půjček pro podniky čelící problémům s likviditou. V následujících dnech došlo k vyčlenění €600 miliard na stabilizaci ekonomiky a rekapitalizaci firem i oznámení „doplňkového“ rozpočtu čítajícího dalších €156 miliard. Dané balíčky zahrnovaly štědré financování pro velké firmy i OSVČ, s podporou až €9000/měsíc pro firmy do 5 zaměstnanců. Kromě €100 miliard určených na přímé státní investice včetně rekapitalizace podniků skrz přímý vstup státu do akcionářské struktury se opatření od začátku významně zaměřují na garantování komerčních úvěrů a tím zabránění vyschnutí likvidity.
Rychlá a významná ekonomická opatření podobná těm německým byla přijata i španělskou či italskou vládou, v obou případech hned 3. den po uvalení plošné karantény. Plánovaný ekonomický stimulus v Itálii by měl dosahovat až €750 miliard, téměř 50 % HDP země; španělský balíček prozatím slibuje €200 miliard (přibližně 20% HDP), a to bez navrhovaného zavedení základního nepodmíněného příjmu. Jádrem většiny evropských ekonomických balíčků je série opatření, která obvykle zahrnují právě garance komerčních půjček, odklady daní, moratoria na splátky dluhů, kompenzace pro zaměstnance a zaměstnavatele (kurzarbeit, ošetřovné, atd.), stejně jako podporu pro živnostníky, OSVČ a malé a střední podniky obecně. Zatímco ve Španělsku stát hradí malým a středním podnikům 100% kompenzaci na platy zaměstnanců (a 75% podnikům velkým), OSVČ v Itálii mají garantovaný nezdanitelný příjem €600 měsíčně a jejich britští protějšci mají slíbených až £2500 na kompenzaci ušlých zisků. Jedním z dalších důležitých kroků, ke kterým se uchýlila většina západních vlád ve snaze vylepšit sentiment na trzích i v ekonomice, bylo ubezpečení o bezmezné státní podpoře všem, kteří ji budou potřebovat. Ve snaze napodobit úspěšnou intervenci Maria Draghiho během krize eurozóny tak představili evropští lídři ve Francii, Španělsku, Itálii i Německu garance neomezené rozpočtové podpory firmám i zaměstnancům. Dokonce i současná vláda Sebastiana Kurze v Rakousku, dlouhodobě kritizující fiskální deficity v zemi, oznámila, že neexistuje žádný pevný limit pro financování nezbytných ekonomických opatření v blízké budoucnosti.
V porovnání s evropskými systematickými opatřeními tak krokům české vlády doposud chybělo větší (rétorické i reálné) odhodlání, stejně jako dlouhodobější vize. Jednotlivé významnější kroky začaly být podnikány až v posledních dnech, téměř měsíc po utlumení ekonomické aktivity. Některé z nich souzní s běžnými evropskými opatřeními: kurzarbeit, garance půjček či státní příspěvky na ošetřovné jsou standardem. Jejich oznamování skrz často nahodile svolávané tiskové konference, stejně jako nevyjasněné pozice představitelů vlády (viz oznámené, avšak neuskutečněné zrušení daně z nabytí nemovitosti), mohou prohloubit nejistotu a nadále ekonomickou činnost v zemi zpomalit namísto její stimulace. Plánovaný nový deficit 200 miliard korun navíc nepůsobí věrohodně. Původní schodek rozpočtu byl navrhován na 40 miliard korun; zamýšlí-li vláda utratit 100 miliard korun na přímou podporu ekonomiky, pak z čísel vyplývá, že očekávaný pokles příjmů do státní pokladny v důsledku koronavirové krize bude kolem 60 miliard korun. Můžeme-li podle současných dat ze zahraničí soudit, že se míra ekonomického propadu vyrovná, či rovnou překoná, recesi z let 2008-9, a víme-li, že jen v roce 2009 stát oproti očekávání přišel na výběru daní o 140 miliard korun, působí vládou plánovaný deficit minimálně optimisticky. Nejasné financování nově oznámených 900 miliard, které by měly být použity ke státním garancím úvěrů, představuje jen poslední hřebíček do rakve dvousetmiliardového deficitu. Je tak třeba se připravit na další zvyšování deficitu pro letošní rok a z něj pramenící růst státního dluhu.
Nutnost rozsáhlých a systematických opatření je přitom nezpochybnitelná. Nadcházející krize nepředstavuj jen pokles poptávky, ale hrozí i kolapsem na straně nabídky. Případný krach firem, a to nejen těch největších zaměstnavatelů ale zejména malých a středních podniků, by odstartoval cyklus, na jehož konci mohou evropské státy místo rychlého zotavení skončit ve vleklé ekonomické krizi. A že firmy bezprecedentně dlouhý ekonomický útlum nemusí přežít můžeme vidět již dnes. Jeden příklad za všechny: Volkswagen Group v Evropě zaměstnává téměř půl milionu zaměstnanců; jak sama firma přiznává, současné zastavení výroby ji stojí asi €2 miliardy v hotovosti týdně. S finančními rezervami sahajícími nad €25 miliard a snadným přístupem k bankovnímu financování dokáže obdobná nadnárodní firma následující týdny a měsíce přežít. Pro mnoho menších podniků, zdaleka nejen v sektorech jako jsou turismus či pohostinství, budou však následující dny a týdny bez koordinované a plánované státní podpory likvidační. 900 tisíc nově nezaměstnaných ve Španělsku jen za poslední týden budiž varováním.
Pozn. Text porovnává opatření v České republice, Francii, Španělsku, Německu, Itálii, Švédsku, Rakousku, Irsku a na Slovensku.
Použité zdroje:
Impact of the crisis on working conditions in Europe
Job losses in Europe and US hit financial crisis level
Bail-outs are inevitable—and toxic
Sweden's liberal pandemic strategy questioned as Stockholm death toll mounts