Otec se ptá dcery, dcera se ptá otce
07.09.2015
Luděk Niedermayer se ptá Petry Niedermayerové
Luděk Niedermayer
Žiješ teď už dlouho v Americe. Jak se ti nyní jeví Evropa se všemi svými problémy, které vidíme, i úspěchy, které zas tak moc nevidíme?
Petra Niedermayerová
Myslím si, ze kdokoliv někdy z Evropy na chvíli vyjel, tak si brzy uvědomil, jak dobře si tu vlastně žijeme. Bez ohledu na současné úspěchy i neúspěchy, životní standard Evropanů je jednoduše unikátní. Samozřejmě, mluvit o Evropě jako celku je ošemetné, i dnes se v ní bohužel najdou místa, kde toto zas tak úplně neplatí.
Jako úspěch Evropy, který možná nevnímáme a někdy i kritizujeme, pokládám sociální zabezpečení, kvalitní a dostupné vzdělání a zdravotní systém. Vím, že (nejen) mnoho mých kamarádů mediků by se na mě za toto prohlášení pořádně zašklebilo, ale pro mě je vysoká cena zdravotních služeb jeden z nejpodstatnějších důvodů, proč bych v US nechtěla dlouhodobě žít. Pro příklad, akutní vytrhnutí osmičky, které jsem si k loňským narozeninám nadělila, stálo 600 dolarů. Na druhou stranu, když kamarádům v US povídám, jak jeden a půl dolar za návštěvu doktora vyvolal celonárodní pozdvižení, protesty a na jeho zrušení byly postaveny volební kampaně, stěží někoho přesvědčím, že si nedělám legraci.
Stejně tak ve školství je propastný rozdíl, a i když je americké vysoké školství jedno z nejlepších na světě, jeho cena se podle mě vymyká kontrole. Takzvaný politický střed je jednoduše v US daleko víc napravo než v Evropě, a i přes často nedostatečnou efektivitu evropských států je mi stále bližší evropský formát – tím myslím k optimálnímu stavu jsme blíže my v Evropě, i když bychom se měli v mnohém Amerikou inspirovat.
Hodně lidí za současný neúspěch považuje některá rozhodnutí EU, či dokonce pochybuje o její nynější koncepci. Myslím si, že pro Američany je EU poměrně nečitelná a naše vnitřní problémy jim k zorientovaní se a důvěře v EU nepomáhají. Já osobně EU za neúspěch nepovažuji, myslím si, že lidé rádi EU kritizuji třeba i za špatné počasí místo toho, aby se nad příčinami a komplexnosti problémů opravdu zamysleli. Nicméně je evidentní, že Evropa potřebuje nové generace lídrů s jasnou vizí a ustálenými hodnotami. Potřebuje zefektivnit kolosy úředníky a co jde decentralizovat, přesunout pryč od “velkých vlád“ a řešit to lokálně. V neposlední řadě za nepovedený považuji laxní přístup k řešení otázky společné obrany a armády.
Luděk Niedermayer
Co z Ameriky bys nejraději viděla v Evropě? (A zmrzlina Cold Stone se nepočítá :))
Petra Niedermayerová
U nás bych ráda viděla Obamu a dovezla bych jim jako náhradu Zemana. :)
Zdá se mi, že evropská společnost je v porovnání s americkou méně dynamická. Jako bychom stále žili historií, kdy jsme opravdu platili za nejpokrokovější a nejosvícenější na světě. Nelíbí se mi arogantní přístup k cizím kulturám, či třeba pomalá, ne-li chybějící diskuze o tématech, jako jsou práva homosexuálů. Američané o sociálních otázkách mluví – tak moc, že to nám Evropanům často přijde komické a takové oblbující. Ale když je déle sledujete, výsledky probírání ožehavých témat jsou postupně vidět. Schopnosti o současných otázkách kriticky přemýšlet a nebát se konfrontovat své zažité názory s neznámými, a třeba se jimi i nechat ovlivnit, by nám Evropanům, myslím, neuškodilo.
Společenská dynamičnost jako by hrála do noty i státní sféře, která mi v Americe připadá efektivnější a aktuálnější. Snad nemusím dodávat, že při odpovídání na tvé dotazy vycházím ze své vlastní zkušenosti. Například u nás jsem nerozuměla tomu, proč místo oskenování jistých dokumentů je nutné je zdlouhavě posílat poštou, a poté také poštou od ministerstva obdržet potvrzení. Takový detail promění týdenní akci na celosemestrální honěnou s pošťáky.
K nám do Česka bych ráda dovezla americký občanský aktivismus a vlastenectví. Aktivismus proto, jelikož by snad zamezil situaci, kdy zkorumpovaným politikum občané tolerují výmysly, a proto se nadále zuby nehty drží ve svých funkcích. Korupce je samozřejmě rozšířenou praktikou i v US, ale pokud nějaká lumpárna praskne, aktéři jsou zkompromitováni a ve funkcích končí. Vlastenectví jde, myslím, s občanskou zodpovědností ruku v ruce. Lidé neprojevují národní hrdost a péči o svou vlast. Zdá se mi, že raději pochybují o všem a o všech, než aby někoho nazvali hrdinou či vzorem (tedy kromě hokejistů) a inspirovali se těmi mnoha morálně hodnotnými událostmi z naší historie.
Luděk Niedermayer
Během studia tě hodně zajímají oblasti, jako je rozvojová pomoc a taky otázky rovnosti lidí, včetně genderu. Uvažuješ, že by ses jimi dále zabývala. Proč?
Petra Niedermayerová
Moje „výzkumné snahy“ jsou stále ještě v plenkách. Nicméně myslím, že každý by si v životě přál dělat něco smysluplného - zhodnotit své vzdělání, talent a energii při práci na něčem společensky užitečném. Myslím si, že rozvojová ekonomie je obor, který má potenciál přispět ke zlepšení životní úrovně lidí ve světě. I když některé snahy o tuto pomoc skončily rozčarováním a hledání dobré cesty, jak může západní civilizace zlepšit vývoj v rozvojových zemí, je těžké. Podle mne lze sociální programy nastavit tak, aby fungovaly a myslím si, že mnoho ekonomů nyní bere výzkum za správný konec.
Co se týče genderu, snad všichni v Čechách mě od tohoto oboru odrazují, a tím pádem si za ním stále více stojím. Často slýchávám, že přece už ženy zrovnoprávnění dosáhly, a proto je nyní feminismus přežitek a používá se primárně jako nadávka. V Americe získaly genderové otázky pozornost, nepochybně i díky Emmě Watson, která odvádí výbornou práci jako velvyslankyně dobré vůle pro OSN v kampani HeForShe, díky do oči bijícím statistikám, či populárním pseudofeministkam v showbyznysu (viz Beyoncé). I když připouštím, že v západní společnosti genderová nerovnost není vyloženě destruktivní a máme i dramatičtější problémy, stojí za to o pokrok usilovat a podpořit tuto vlnu i u nás.
Petra Niedermayerová se ptá Luďka Niedermayera
Petra Niedermayerová
Líbí se nám volný pohyb po Evropě za účelem turistiky či práce. Taky sem tam nějaká cyklostezka hrazená z fondu EU, i když občas stojí nesmyslné peníze. Euro je fajn při cestovaní, ale zase kvůli němu údajně krachují státy. Jednotné zákony jsou obsáhlé a obtěžují. Bruselský kolos je banda zkorumpovaných kravaťáků, kteří se nedokážou na ničem domluvit. Tak se ptají: proč s integrací neskončit u zbouraných hranic? Vázne pouze dosavadní provedení, nebo je funkčnost úzce integrované EU utopií?
Luděk Niedermayer
Bohužel, zklamu tě: odpověď na možnost „zastropování integrace“ je, že by to nefungovalo. Většinou jedna akce následuje reakci. Například, klíčovým bodem evropské integrace z ekonomického pohledu je společný trh. Ten ale vynucuje harmonizaci norem (jinak, jak víš, jsou netarifní bariéry ve formě různých norem a standardů ještě horší než cla), které se ale musí dít nějakým „politickým procesem“. Také euro nevzniklo z poblouznění proevropské elity, ale jako odpověď na to, jak nastavit systém směnných kurzů v Evropě poté, co liberalizace pohybu kapitálů a nárůst „neekonomických operací“ prakticky vyloučil udržovat polo fixní kurzy, které byly v Evropě dříve. A tak bychom mohli pokračovat ve většině politik, které odpovídaly na logiku evropského vývoje a stály na shodě členů unie.
Ale k tvým „bruselských charakteristikám“. Především, byrokracie v Bruselu je překvapivě levná, tuším, že stojí kolem tří desetin procenta HDP. Kéž by tolik stála česká veřejná správa a měla „bruselskou kvalitu“! Souhlasím, že zákony jsou složité a někdy špatné. Nemám ale pocit, že jsou horší než to, co vyprodukují národní parlamenty. A nepochybuji, že s tím, že euro způsobilo krachy států ani ty nesouhlasíš. A tak bychom mohli jít dál... Unie či Brusel mají mezi lidmi špatnou reputaci, ale pokud by ses o tom dozvěděla víc, zjistila bys, jak se věci mají a že jsou podstatně lepší, než jak se traduje.
Petra Niedermayerová
Genderová nerovnost je kontroverzní a kvóty jsou u nás i pro ženy tabu. Mnohé úspěšné ženy kvóty hrdě odmítají, zkušenosti z míst, které skrz kvóty získaly, občas označují jako traumatické. Je vyšší zastoupení žen ve vysokých funkcích, potažmo zasáhnutí do trhu pomocí dočasných kvót, pro naši společnost ekonomicky výhodné? Jakou roli má podle tebe mít stát a kde by se měl inspirovat?
Luděk Niedermayer
Není vůbec pochyb o tom, že ženy jsou dnes stejně vzdělané a stejně připravené zastávat prestižní, vysoce postavené pozice. Někdy lépe než muži. Pokud jich ve vysokých funkcích vidíme tak výrazně méně, není něco v pořádku. A otázka zní: je to jen dočasný jev, který rychle pomine, anebo existují objektivní překážky, které ženy upozaďují? Problém může být obecnější (tedy nejen o zastoupení žen) a je na vyváženou diskusi, co s tím.
Už jsem mnohokrát řekl, že si myslím, že ženy jsou v naší společnosti z pohledu pracovní kariéry silně znevýhodněny. Jednak tím, jak jim stát neusnadňuje skloubit rodinu a práci (třeba dostupnost jeslí, školek, fungování škol „od 8 do 12:30“ atd.), a zadruhé tím, že prosadit se v muži dominovaném byznysu je pro ně těžší. Někdy mnohem víc a aby uspěly, musí být často viditelně lepší a někdy i tvrdší než jejich mužští rivalové.
Teď konkrétně. Pokud uvěřím, že vývoj se nezmění (což se zdá být zatím u nás pravděpodobné), jsou jisté kvóty na určité pozice, či tlak na vyšší rovnost v politice a veřejných funkcí podle mne na místě, i když to je „second best“. Ekonomicky vzato, pokud jsou ženy stejně dobré jako muži, a přesto je jich v některých pozicích málo, znamená to, že posílení podílu žen zvýší kvalitu. Nebo ne?
Myslím, že stát by měl stát v čele politik, které pomáhají s profesním uplatněním žen. Třeba by měl mít stanovenou politiku pro zkrácené úvazky, měl by vytvořit pravidla, která zajistí dostatek školek a jeslí, a měl by dbát na vyrovnané zastoupení žen ve vyšších funkcích ve svých úřadech atd. Kdyby to dělal důsledně, možná by ani kvóty pro „soukromý“ byznys, které spoustu lidí provokují, nebyly třeba.
Petra Niedermayerová
Extrémisté mají žeň a politici hrdě prohlašují silácké výroky. Přesto, masy ekonomických uprchlíků rozumný člověk nemůže pokládat za dobrý nápad. Jak se může společnost konstruktivně postavit k problematice uprchlíků, když jsou slyšet hlavně dezinformace radikálů?
Luděk Niedermayer
Myslím, že v minulých měsících a týdnech se situace zlepšila. Část politiků a mnoho kvalitních novinářů se již aktivně staví proti argumentům 4. cenové skupiny.
Ale bude to složité a dlouhé, než se problém migrantů dostane z oblasti priorit do „normální agendy“. Sama jsi psala, jak lákavý je život v Evropě. A lidi, žijící v řadě míst světa, to ví…
Proč složité:
- Musíme se naučit rozlišovat. Pomáhat těm, kteří jsou ohroženi na životě, jako jsou lidé třeba v Sýrii, ale ekonomické migranty (z Balkánu či Afriky) akceptovat jen tehdy, když víme, že zde najdou práci a státy je „budou chtít“.
- Musíme více a lépe pomáhat, či zasahovat v zemích, kde je život takový, že nutí lidi k emigraci. Mnohdy pod vidinou obchodů zapomínáme, že v řadě zemí vládnou vládci tak, že dříve či později vypuknou konflikty, které migraci vyvolají. Ekonomická politika nesmí dominovat nad hodnotami a delším zájmem.
- Musíme pracovat se „slušnými zeměmi“, odkud migranti přicházejí a dohodnout s nimi fungující režim, který zajistí návrat těch, co azyl nezískají.
- Řešení imigrační krize, pokud chceme zachovat schengenský prostor bez hranic (což, doufám, chceme), musí být evropské. Státy se (opět) budou muset vzdát části své suverenity (třeba v azylových pravidlech), jinak se řešení nepovede a v Evropě budou země, které náklady na řešení problémů ponesou, a jiné země, které budou černými pasažéry. Napětí mezi zeměmi poroste a pro budoucnost Evropy to nebude vůbec možné (a mimochodem to souvisí s první tvou otázkou, že ano).