Parlamentní otázky a odpovědi: Překážky při koupi elektromobilu v EU
13.07.2015
Jedna z automobilek vyrábějících elektromobily se rozhodla neuvádět je na český trh, mimo jiné asi i proto, že se v podmínkách českého trhu jedná o okrajový produkt, který vyžaduje nezanedbatelnou investici do servisní sítě (při neexistenci podpory státu a samosprávy). Dotčená automobilka prodává elektromobily s tím, že baterie jsou poskytované na leasing.
Ve snaze zakoupit automobil v jiné evropské zemi jako ojetý, je údajně koupi bráněno tím, že není možné uzavřít smlouvu o leasingu akumulátoru s občanem jiné země EU než té, ve které jsou automobily oficiálně distribuovány. Fakticky je tedy bráněno občanovi EU koupit zboží, které je pro jiné občany dostupné.
Zajímá mne tedy, zda:
1. Podmínky leasingové smlouvy (jež znemožňují koupi vozidla občanem ČR) představují při pronájmu akumulátoru, který je pro provoz nezbytný, porušení pravidel vnitřního trhu EU?
2. Pokud v členském státě, kde lze vozidlo (elektromobil) zakoupit, není možno uzavřít leasingovou smlouvu na pronájem akumulátoru, nejedná se o diskriminaci na základě státního občanství (či místa pobytu)?
3. Pokud je popsané omezení v souladu s pravidly, jsou tato omezení využívána pro širší oblast zboží a služeb a jsou racionálně zdůvodnitelná v kontextu společného trhu EU?
|
Odpověď komisařky Bieńkowské jménem Komise |
|
Právo EU neukládá společnostem povinnost poskytovat služby ve všech zemích, tedy ani prodávat elektrické automobily či poskytovat akumulátory na leasing v jiných členských státech. Kromě toho Komise nepovažuje tento obchodní model prodeje elektrických automobilů a poskytování akumulátorů na leasing za rozporný s právem EU. Spotřebitelům by se však v koupi elektromobilu a pronájmu akumulátoru v jiných zemích nemělo bránit. Společnost nemá povinnost zřídit v jiných členských státech servisní síť, ale přesto by mohla občanům z jiných zemí umožnit nákup automobilu a pronájem akumulátoru, je-li jasné, že poprodejní služby jsou poskytovány pouze v zemi, ve které je tato společnost usazena. Praxi, kdy společnosti diskriminují spotřebitele na základě státní příslušnosti či místa bydliště, řeší směrnice o službách (1) v čl. 20 odst. 2. Podle tohoto ustanovení musí členské státy zajistit, aby spotřebitelé nebyli při nákupu zboží nebo služeb na jednotném trhu na základě státní příslušnosti či místa bydliště diskriminováni. Rozdílné zacházení s ohledem na místo bydliště je však přípustné, je-li opodstatněno objektivními kritérii. Posoudit, zda neumožněním pronájmu akumulátorů občanům jiných zemích dochází k porušení čl. 20 odst. 2 směrnice o službách, by měl příslušný orgán v zemi, kde je společnost usazena. |