Peníze a brexit
05.09.2017
Finanční vyrovnání u brexitu stojí na tom, že UK se stejně jako ostatní členové rozhodla (= odhlasovala), jak finanční fungování Unie bude vypadat. Unie nefunguje jen na bázi jednoletých rozpočtů, ale hlavní je střednědobý finanční rámec, v tomto případě pro roky 2014-20 (který však dobíhá až do roku 2023). Ten stanoví, kolik jednotlivé země do rozpočtu přispívají, a kolik z něj čerpají. A tento rámec, který je součástí platného práva, musí „doběhnout”, což pro UK a další čisté plátce znamená povinnost odvodů do rozpočtu EU. A tyto prostředky bude EU po UK před jejím vystoupením chtít. Další platby (někdy budoucí) mohou vyplynout ze společných záruk na úvěry EIB třetím zemím (někdy se tyto platby vztahují i k unijním úvěrům členským zemím, které se ocitly v potížích) a vedle toho jsou ještě přímo v legislativě EU nastaveny platby na penzijní pojištění úředníků EU (z nichž mnoho je samozřejmě občanů UK). Proti penězům z UK do EU „půjdou”, ale „potečou” peníze i opačným směrem, třeba vykoupení podílu UK na kapitálu EIB (zřejmě upravené o platby za budoucí riziko).
Druhou oblast budou či mohou představovat peněžní toky, které může vyvolat budoucí uspořádání vztahů mezi EU a UK. Vzhledem k tomu, že se obvykle hovoří o případu Norska, lze jej využít jako ilustraci. Základní logika je ekonomická. V dnešním reálném světě má přístup na trh pro každou ekonomiku určitou hodnotu. I když tato hodnota je v obecné rovině na obou stranách, její výše záleží na struktuře ekonomiky a velikosti trhu. To vede k tomu, že pro Norsko je cennější přístup na trh EU, než je tomu naopak. Jako „vyrovnání” výhody, kterou získává, Norsko posílá „do EU” dva druhy plateb. Jednou jsou norské fondy určené na pomoc kohezním zemím (včetně té naší) a druhá představuje příspěvek na některé programy EU (věda a výzkum), jichž se Norsko samo účastní.
V případě Britů by byla logika stejná a výsledek by záležel na tom, jak by se úprava „vstupu na trh” dohodla (pokud by nešlo o účast na společném trhu, ale „jen” obchodní smlouvu, tak by se „asymetrie” řešila nastavením podmínek pro jednotlivé zboží a služby). Není to nikdy objektivní propočet, ale výsledek vyjednávání, na které dojde až poté, kdy se „rozvodová část” přiblíží konci.
A právě k tomu možná britská premiérka učinila podstatný krok. Bylo by to dobře, neb nejistota je obvykle dražší než miliardy, které mohou být výsledkem „férových” kalkulací a jednání.