Plnění uprchlických kvót členy EU a jejich imigrační politika
26.04.2017
Úkolem mechanismu, který zahrnuje povinné kvóty pro rozdělování migrantů, je zajištění přesunu 160 tisíc žadatelů o azyl z přeplněného jihu Evropy, a to v průběhu dvou let, tedy do září 2017. Doposud se podařilo v rámci tohoto programu úspěšně přesunout pouze 16 tisíc migrantů. Dle Evropské komise unijní státy nadále zaostávají v plnění svých závazků, nemluvě pak o zemích, které systém kvót stále odmítají. Hodnoty uvedené dále v textu se vztahují k „Emergency Relocation Scheme“ schváleného během roku 2015 (neuvažuji systém Resettlementu, který se týká přesídlení lidí zejména z Turecka, Libanonu a Jordánska)
Německo představuje stát, který doposud přijal nejvíce uprchlíků. Země se v jednání o migračních kvótách zavázala k přijetí 27 536 uprchlíků z táborů v Řecku a Itálii do září roku 2017 [1]. Dle nejnovější zprávy Evropské komise z dubna letošního roku přijalo Německo v rámci tohoto programu 3 511 běženců (1 481 z Itálie a 2 030 z Řecka). Obecně hranici však mnohonásobně překračuje. Dle údajů Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF) přicestovalo do Německa během posledních dvou let přes 1.1 milionu ilegálních migrantů. Země za rok 2016 přijala 746 tisíc žádostí o azyl, schváleno bylo 71 %, a to v podobě přidělení statutu uprchlíka, tzv. „subsidiary protection“ či z humanitárních důvodů. Těchto výsledků bylo dosaženo zejména díky rétorice německé kancléřky Angely Merkelové a její vstřícné imigrační politice. V posledních dnech však svůj postoj přehodnocuje a říká, že další velký počet běženců již v zemi nelze přijmout, především z důvodu neochoty některých evropských států spolupracovat v této otázce. Uvádí, že je nyní potřeba soustředit se na úspěšnou integraci již přijatých uprchlíků. Žádostmi o azyl se zabývá zmíněný Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky. Imigranti dostávají finanční podporu ve výši cca 150 eur měsíčně. Pokud je žádost o azyl schválena, základní měsíční příjem činí 400 eur. V Německu existuje také kurz integrace, který obsahuje několik desítek hodin výuky němčiny a lekcí o hodnotách německé společnosti.
Švédsko, po Německu druhý stát s největším počtem příchozích běženců. V minulém roce, dle údajů Eurostatu, přijalo obecně Švédsko 112 tisíc žádostí o azyl, úřady schválily 77 %. Dle migračních kvót Evropské unie má země povinnost přijmout 3 766 běženců, doposud jich přijala pouze 39, a to z Itálie. Překvapivé číslo, vzhledem ke vstřícnému postoji země vůči uprchlíkům v minulých letech. Příčinu lze hledat nejen v ročním pozastavení fungování Švédska v projektu (přerušení vyprší v červnu 2017), ale také ve významném zpřísnění švédské migrační politiky, viz níže.
Země usiluje o zařazení uprchlíků do společnosti tím, že jim poskytne zaměstnání. Dle statistiky švédské agentury pro zaměstnání Arbetsformedlingen se však během loňského roku podařilo zaměstnat pouhých 494 osob. Hlavním důvodem je dle jmenované agentury nejen neochota těchto lidí pracovat, jazyková bariéra či nedostatek míst pro nekvalifikované osoby (méně než 5 % z celkových pracovních pozic, v Německu 16 %), nýbrž také například vysoké nároky švédských zaměstnavatelů. Dle paní Sydowové, viceprezidentky Švédské potravinářské federace, je doba, než imigrant získá práci v této zemi, 7 let, přestože může pracovat od prvního dne. Nepomáhá ani systém dvouletého integračního programu, který zahrnuje hodiny švédštiny či pomoc při hledání pracovních příležitostí. Účastníci dostávají 720 eur měsíčně. Zprvu byla švédská migrační politika velmi otevřená, avšak s narůstajícím počtem příchozích, a s tím spojenou vyšší kriminalitou, zpřísnila švédská vláda svůj postoj a zavedla nová nařízení. Osoby, kterým vláda přizná status uprchlíka, mají nárok na tříleté povolení k pobytu. Ostatní žadatelé, splňující konkrétní podmínky, získají částečnou ochranu a povolení k pobytu po 13 měsíců. Migranti se navíc nebudou moci spolehnout na pomoc svých příbuzných, kteří se již ve Švédsku pohybují. Dle nové politiky mohou za imigrantem přicestovat pouze manžel či manželka a svobodné dítě do 18 let. Čekací lhůta na rozhodnutí o udělení azylu se nyní pohybuje okolo jednoho roku. Žadatelé o azyl po tuto dobu mohou dostávat státní finanční podporu v přepočtu ve výši 8 eur na den. Částka není vyplácena hotově, nýbrž na platební kartu, kterou žadatel obdrží.
Francie je zemí, která se potýká s velkými problémy týkajících se migrační krize. Nejedná se však o velký počet žadatelů o azyl v zemi, ale o hromadící se množství příchozích, které míří do Spojeného království (příkladem lze uvést tábor v Calais). Důvodem směřování do Spojeného království jsou především lepší hospodářská situace v UK, neexistence tamních občanských průkazů, vstřícnější podmínky udělování azylu či existence příslušných komunit. Při jednání o kvótách v září roku 2015 se nechala Francie slyšet, že maximum uprchlíků, které přijme, je 30 000. Dle schválených kvót připadá na zemi 19 714 běženců, doposud přijala 3 157 z nich (327 z Itálie a 2 830 z Řecka). V počtu přijatých uprchlíků v rámci Emergency Relocation Scheme drží Francie druhé místo, ihned za Německem. Obecně však vykazuje nízkou míru schválených žádostí o azyl. Za poslední čtvrtletí roku 2016 jich schválila 36% z celkové počtu 25 tisíc. Ročně se pohybuje počet podaných žádostí okolo 65 tisíc. Proces udělení žádosti je taktéž velmi zdlouhavý, navíc během prvního roku nesmí migranti pracovat. Dostávají však finanční podporu okolo 12 eur na den. Zdravotní pojištění je během doby schvalování žádosti poskytováno zdarma.
Rakousko je společně s Polskem zemí, která prozatím nepřijala v rámci imigračních kvót žádného uprchlíka. Vzhledem k masivnímu přílivu ilegálních migrantů do země si Rakousko vymohlo výjimku z plnění závazku platící do konce března tohoto roku. Účast v projektu ukládá státu povinnost přijmout alespoň 1 953 migrantů. K tomu se však Rakousko v poslední době staví s odporem. Rakouský kancléř Christian Kern dokonce požádal Evropskou komisi o úplné vynětí země z přerozdělovacího mechanizmu. To však Jean-Claude Juncker, předseda EK, razantně odmítl se slovy, že je Rakousko zákonně zavázáno k tomuto plnění. Dle zprávy Evropské komise se však Rakousko nedávno vyjádřilo, že brzy začne s relokováním běženců, a to především těch z Itálie. Přistěhovalecká politika dostála v reakci na migrační krizi několika změn. Nový azylový zákon například umožňuje v mimořádné situaci (při dosažení horní hranice počtu žadatelů o azyl stanovené na 37 500) policii zastavit všechny žadatele už na hranicích. Žadatelé o azyl dostávají 50 eur měsíčně (pokud bydlí na státní ubytovně, v soukromých bytech je příspěvek vyšší), plus 5 eur každý den jako příspěvek na jídlo. Dle statistik činily tyto náklady v minulém roce 1.7 miliardy eur. Pracovní povolení žadatel získává ve chvíli, kdy je jeho žádost o azyl schválena.
Baltské státy si v plnění stanovených kvót nevedou nijak zle, přestože v minulých letech daly zřetelně najevo, že s přijímáním uprchlíků nesouhlasí. Lotyšsko prozatím přijalo 270 migrantů z povinných 481. Litva se zavázala přijmout 671 migrantů, přijato bylo 237. Estonsko už takové hodnoty nevykazuje, ze 329 migrantů bylo v zemi přijato jen 100 osob. Jejich politika vůči uprchlíkům není nijak zvlášť odlišná. Měsíční příspěvek se pohybuje mezi 60 až 90 eur pokud se migranti zdržují v přijímacích centrech. V Estonsku se úspěšným žadatelům o azyl dostává kromě integračního programu stejných výhod, jako mají lidé s trvalým pobytem v této zemi. Litva nabízí možnost setrvání v centrech po dobu 18 měsíců po udělení azylu, kde mají lidé hodiny jazyka a dostává se jim pomoci při hledání práce (do doby, než je azyl žadateli přidělen, nesmí v zemi pracovat). Po opuštění centra je úspěšným žadatelům zaplacen roční nájem. Baltské státy však nejsou pro většinu běženců příliš „atraktivní“. Jejich cílem jsou bohatší a vyspělejší evropské země a také místa, kde již mají příbuzné. A to není případ pobaltských států.
Chorvatsko a Slovinsko. Chorvatsko bylo koncem roku 2015 zemí, kam po uzavření srbsko-maďarských hranic dle statistik přicházelo až 8 000 lidí denně. Ti se pak také dostávali ve velkém počtu do Slovinska. V posledních měsících, zejména díky sjednané dohodě s Tureckem o navracení tzv. „ekonomických migrantů“ z Řecka zpět do Turecka, tok migrantů do těchto zemí výrazně poklesl. I přes zlepšení situace v obou zemích neplní ani jedna své závazné kvóty. Především je to Chorvatsko, které prozatím přijalo pouze 19 migrantů ze 968. Slovinsko je na tom o něco lépe, ze stanoveného počtu 567 uprchlíků bylo úspěšně přijato 165. Slovinsko poskytuje žadatelům o azyl v přijímacích střediscích finanční podporu ve výši 18 eur, tito lidé tu mohou také pracovat. Nutno dodat, že ani jeden z těchto států nejsou cílovými zeměmi migrantů. Mnohdy ze záchytných táborů odcházejí či se „ztratí“ a jednání o udělení azylu provádění bezpečnostní prověrky bývají neúspěšná. To se týká také České republiky.
Státy Visegrádské skupiny, především Maďarsko, ale také Česká republika, Slovensko a Polsko, nadále odmítají povinné kvóty stanovené Evropskou unií na přerozdělování migrantů. Maďarsko a Polsko doposud v rámci tohoto programu dokonce nepřijaly ani jednu osobu. Závazná kvóta pro Polsko přitom činí 6 182 přijatých migrantů, pro Maďarsko 1 294 osob. Slovensko je proti zavedení kvót od samého začátku. Premiér Robert Fico dokonce uvedl, že je připraven vstoupit s EU do právního sporu. I přesto však Slovensko určitý počet migrantů přijalo, konkrétně se jedná o 16 osob ze závazných 902. Integrační proces v zemi, do kterého je zapojena také církev, pomáhá běžencům se schvalováním různých dokumentů, se zaměstnáním či docházkou dětí do školy. Pokud žadatel o azyl pobývá v přijímacích zařízeních, dostává 40 eur měsíčně. Česká republika prozatím přijala pouze 12 migrantů (a to z Řecka), dle poslední zprávy Komise by však měla přijmout 2 691 osob. V prvním roce po zažádání o udělení azylu nemají migranti pracovní povolení. Pokud se žadatel nachází ve státním zařízení pro uprchlíky se stravou, dostává 30 korun na den. V centrech bez stravy má nárok na životní minimum. Pro Českou republiku je však prioritou přijetí takových nástrojů, které omezí příliv migrantů do Evropy – především posílení ochrany vnějších hranic Evropské unie. Nejen těmto státům, ale také všem ostatním, které neplní své závazky v této otázce, hrozí vysoké sankce ze strany Evropské unie. V případě České republiky by výše postihu mohla dosahovat až několika miliard korun.
Malta spolu s Finskem jsou prozatím jedinými státy, které jsou na cestě úspěšně splnit závazné kvóty k září tohoto roku. Malta z počtu 131 migrantů přijala 112 osob, plní tedy svůj závazek z 85 %. Podobně je tomu i u Finska, kam bylo přijato 1340 běženců ze 2 078. Finský přístup k žadatelům o azyl je poměrně nevšední. Musí vykonávat veřejně prospěšné práce bez nároku na finanční odměnu jako součást integrace. Měsíční příspěvek činí 316 eur po dobu vyřizování žádosti. Pokud je azyl žadateli udělen, má nárok na státem placené bydlení, plné sociální dávky, školní docházku či výuku finštiny.
I přes veškeré problémy spojenými s programem Emergency Relocation Scheme a neplnění závazných kvót ze strany mnoha států Unie Brusel ve svém úsilí v této otázce nijak nepolevuje. Zaměřit se chce zejména na státy střední a východní Evropy, které zásadním způsobem nerespektují své závazky. V březnu letošního roku se Dimitris Avramopulos, eurokomisař pro vnitro a migraci, nechal slyšet, že Evropská unie má „nástroje, prostředky a moc“ donutit všechny členy EU, aby relokační program plnily. Některé státy, jako jsou Německo, Francie či Rakousko, žádají pro země neplnící své závazky nejen finanční pokuty, ale také významné krácení unijních prostředků. V tomto duchu se také nese současné maltské předsednictví, které dne 25. dubna představilo návrh týkající se mechanismu přerozdělování žadatelů o azyl. Malta navrhuje, že by státy za každého odmítnutého migranta platily „pokutu“ ve výši 60 000 eur, tedy nižší než předkládal předchozí návrh Evropské komise (250 000 eur). Naopak státy přijímající více žadatelů, než stanovují příslušné kvóty, by za každého dalšího úspěšného žadatele tuto částku dostávaly po dobu pěti let. Nový návrh také obsahuje možnost přijetí alespoň poloviny žadatelů o azyl a jakousi pomyslnou druhou polovinu plnit formou finanční pomoci či přispěním k ochraně hranic. Dokument se dotýká také potřeby znemožňovat druhotný pohyb žadatelů o azyl po území Evropské unie a nutnosti urychlení procedur umožňujících navracet ty žadatele, kteří na azyl v EU právo nemají.
PŘEHLED O PLNĚNÍ KVÓT VŠECH ČLENSKÝCH STÁTŮ EU NAJDETE ZDE:
Přehled stanovených kvót a dosavadního plnění všech zemí EU (tabulka): https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/what-we-do/policies/european-agenda-migration/20170412_eleventh_report_on_relocation_and_resettlement_annex_3_en.pdf
Nejnovější zpráva Evropské komise týkající se relokace: https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/what-we-do/policies/european-agenda-migration/press-material/docs/state_of_play_-_relocation_en.pdf
Pro zajímavost: Výsledky v rámci programu Resettlement Scheme: https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/what-we-do/policies/european-agenda-migration/20170412_eleventh_report_on_relocation_and_resettlement_annex_4_en.pdf
Další zajímavé odkazy:
http://www.reuters.com/article/us-europe-migrants-eu-asylum-idUSKBN17Q18Y
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-17-908_en.htm
https://euobserver.com/migration/135245
http://www.telegraph.co.uk/news/2016/05/03/eu-to-fine-countries-that-refuse-refugee-quota/
[1] The relocation would be done according to a mandatory distribution key using objective and quantifiable criteria (40% of the size of the population, 40% of the GDP, 10% of the average number of past asylum applications, 10% of the unemployment rate).