Podivná česká (ne)pozice vůči Hongkongu a podlézání Číně
08.07.2020
Prohlášení 27 států vyjádřilo „hluboké a rostoucí obavy“ ohledně nového zákona o národní bezpečnosti namířeného proti Hongkongu a podkopávajícího jeho svobody, a požaduje, aby jej Čína přehodnotila. Přijetí zákona bez přímé účasti obyvatel Hongkongu, zákonodárců nebo soudců podle prohlášení podkopává princip „jedna země, dva systémy“, který zaručuje Hongkongu vysoký stupeň autonomie, práv a svobod. Prohlášení dále požaduje, aby Čína umožnila Vysoké komisařce OSN pro lidská práva Michelle Bachelet efektivní přístup do své západní provincie Sin-ťiang.
Čína bezesporu tento „aritmetický výsledek“ využije jako podporu pro své kroky. A jistě oceňuje také nezapojení USA, které v r. 2018 z rozhodnutí prezidenta Trumpa Radu OSN pro lidská práva opustily. Stejně tak fakticky Číně k větší „většině“ pomohla Indie, která namísto podpory prohlášení 27 států vystoupila s vlastním mírnějším prohlášením „vyjadřujícím obavy“, ale to numerický poměr nezměnilo.
S obdobným vlastním prohlášením, dle informace v českých médiích, vystoupil i zástupce ČR. Zatímco však v případě Indie sdílející s Čínou „horkou“ státní hranici to lze chápat, v případě ČR je nepodpora prohlášení 27 demokratických států zarážející. Naši diplomaté přece museli vědět, že náš „samostatný postup“ fakticky podpoří pozici Číny. Těžko to lze vnímat jinak než jako projev podlézavosti čínskému režimu a toho, že se česká zahraniční politika ve vztahu k Číně ocitla ve vleku Hradu a pokračuje v ignoraci hodnot, které jsou odkazem presidenta Masaryka, a které úspěšně oživil Václav Havel (odklon od nich pak veřejně deklaroval v září 2012 svou kritikou „dalajlamismu“ tehdejší premiér Nečas).
Výsledkem je nejen ztráta hodnot a s ní spojený problém orientace v dnešním složitém světě, ale i pokračující úpadek naší prestiže ČR jako obhájce lidských práv ve světě, tak pracně a nesamozřejmě vybudované za prezidenta Václava Havla, mimo jiné i díky jeho osobní autoritě a respektu, kterým se ve spoustě zemí světa těšil.
Navíc se ukazuje, že ani v tak jednoznačných věcech, jakou je dnešní hrubá ingerence do garantovaných práv obyvatel Hongkongu, nejsme s to efektivně spolupracovat s těmi, kteří mají (snad) podobné postoje jako my, a kteří se snaží koordinovaným postupem situaci změnit.
Takovéto situace navíc zcela degradují občasné „záblesky“ návratu k hodnotám Masaryka a Havla. V kontextu jiných kroků totiž vyvolávají najvýše dojem chaosu a nesrozumitelnosti, či přinejmenším neprofesionality.
*52 států, které podpořily prohlášení Kuby: Čína, Antigua a Barbuda, Bahrajn, Bělorusko, Burundi, Kambodža, Kamerun, Středoafrická republika, Komory, Kongo-Brazzaville, Kuba, Džibutsko, Dominika, Egypt, Rovníková Guinea, Eritrea, Gabun, Gambie, Guinea, Guinea-Bissau, Írán , Irák, Kuvajt, Laos, Libanon, Lesotho, Mauretánie, Maroko, Mozambik, Myanmar, Nepál, Nikaragua, Nigérie, Severní Korea, Omán, Pákistán, Palestina, Papua Nová Guinea, Saúdská Arábie, Sierra Leone, Somálsko, Jižní Súdán, Srí Lanka, Súdán, Surinam, Sýrie, Tádžikistán, Togo, SAE, Venezuela, Jemen, Zambie a Zimbabwe
*27 států, které podpořily prohlášení Spojeného království: Austrálie, Rakousko, Belgie, Belize, Kanada, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Island, Irsko, Německo, Japonsko, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Marshallovy ostrovy, Nizozemsko, Nový Zéland, Norsko, Palau, Slovensko, Slovinsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie.