Polsko na cestě k právnímu Polexitu?
14.10.2021
Není to samozřejmě poprvé, co byl tento princip zpochybňován národními soudy. Nejvyšší či ústavní tribunály členských států si často vyhradily právo se vzepřít unijním normám či rozhodnutím, pokud budou mít pocit, že tyto unijní právní akty zasahují do materiálního jádra ústavy nebo dostatečně nerespektují práva občanů či svrchovanost členských států. Dokonce to není ani poprvé, co některý ústavní soud deklaroval, že unijní orgány vykročily ze svých pravomocí.
Prvním takovým soudem byl právě český Ústavní soud (ÚS), který ve svém slavném nálezu Slovenské důchody XVII konstatoval, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) při posuzování předběžné otázky Nejvyššího správního soudu (NSS) jednal ultra vires, tedy vybočil ze svých svěřených pravomocí. Šlo zde o dlouholetý spor mezi NSS a ÚS, zda se má dorovnávat důchod lidem, kteří v době existence Československa pracovali na Slovensku a kvůli tomu následně v Česku pobírali menší penzi. NSS zastával názor, že Česko slovenské penze doplácet nemělo a SDEU se k němu názorově přiklonil, neboť dle jeho postoje zde Česko diskriminovalo občany dalších unijních států pracujících v Československu. Ústavní soud však s SDEU nesouhlasil a jeho závěry odmítl respektovat. Jakkoliv Čechům prvenství již nikdo neupře, zde se jednalo o relativní marginálii dotýkající se v zásadě pouze dvou států a spíše o vyvrcholení vnitrostátního sporu mezi Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem, kdy se český Ústavní soud při prosazování svého právního názoru nebál otřást samými základy evropského práva.
Druhým, mnohem významnějším, případem byla událost z roku 2020, kdy německý Spolkový ústavní soud konstatoval, že Evropská centrální banka při nákupu vládních dluhopisů porušila princip přiměřenosti a Soudní dvůr Evropské unie při schválení počínání ECB překročil své pravomoci. Tento rozsudek ústavního soudu členského státu byl mnohem zásadnější, neboť se dotýkal otázky, která se svým významem dotýkala celé Unie a taktéž protože pocházel od soudu největší a zakládající země Evropské unie. Pravděpodobně tak Spolkový ústavní soud dodal kuráž zpochybňovat autoritu unijních orgánů i dalším národním soudům v rámci Evropské unie.
Právě polský ústavní tribunál však zašel začátkem října nejdál ze všech. Ve svém rozhodnutí ze začátku října se zabýval samým souladem vybraných článků Smlouvy o Evropské unii (SEU) s polskou ústavou a došel k závěru, že jsou v rozporu. Nešlo tak o pouhé odmítnutí jednoho individuálního rozhodnutí či aktu unijního orgánu, ale o odmítnutí samých právních základů, na kterých je Evropská unie založena. Polský tribunál dospěl k závěru, že v rozporu s polskou ústavou jsou:
- článek 1 SEU, neboť ustanovení o vytváření stále užšího svazku („ever closer union“) skrze výklad SDEU rozšiřuje pravomoci EU nad rámec toho, s čím Polsko souhlasilo při ratifikaci přístupových smluv, a
- článek 19 SEU ustavující Soudní dvůr Evropské unie, neboť dává obecným soudům pravomoc nerespektovat polskou ústavu.
Označením dvou fundamentálních článků zakládající smlouvy za protiústavní tak polský ústavní tribunál zpochybnil samotný základy práva EU. Ne nadarmo se tak začalo mluvit o právním polexitu.
Značnou odlišností oproti českému a německému judikátu však není jen výsledné rozhodnutí, ale i cesta, jakou se otázka před národní soudy dostala. Zatímco v českém i německém případě šlo v zásadě o standardní soudní spor, který si našel svou cestu před ústavní tribunály, tak zde polský tribunál rozhodoval na žádost polského premiéra Mateusze Morawieckého. Ten otázku, zda je Smlouva o evropské unii v souladu s polskou ústavou předložil nejspíše jako jakousi odvetu za nedávné rozhodnutí SDEU, kdy unijní soud označil polské justiční reformy za rozporné s právem EU. Záležitostí se tak polský ústavní soud zabýval na základě žádosti předsedy vlády, přičemž právě polská vládnoucí strana v minulých letech nominovala všechny stávající soudce ústavního tribunálu. Dalo by se tak mluvit o dalším vlivu srůstání politiky a ústavní justice v Polsku.
Bude nesmírně zajímavé sledovat, jakým způsobem bude tato válka soudů pokračovat a jakým způsobem se do věci vloží Evropská komise, vždy připravena bránit zásadu přednosti evropského práva jako základní právní princip fungován Evropské unie. Uvnitř Polska pak již rozhodnutí posílilo rozepře mezi proevropskou a euroskeptickou částí společnosti, kdy ti prvně jmenovaní již masově demonstrovali na podporu polského členství v Evropské unii.