Přístup České republiky k public Country-by-Country Reportingu (pCBCR)
08.03.2021
Co je pCBCR?
Evropská unie přijala dne 25. května 2016 Směrnici Rady 2016/881/EU, kterou se mění Směrnice 2011/16/EU, která stanovuje automatickou výměnu informací v oblasti daní a rovněž zavádí povinnou automatickou výměnu informací Zpráv podle zemí mezi členskými státy unie – tzv. public Country-by-Country Reporting (pCBCR). Jedná se o rozšíření dokumentační povinnosti v oblasti převodních cen, sloužící daňovým správám k automatické výměně informací v daňových záležitostech. Velkým nadnárodním společnostem, jejichž skupinový konsolidovaný obrat překračuje 750 mil. EUR, ukládá povinnost sestavovat a podávat pCBCR (Zprávu podle zemí), obsahující informace o finančních a daňových ukazatelích v jednotlivých zemích. Velké nadnárodní firmy musí úřadům nahlásit své příjmy, náklady, zisky, jména dceřiných společností, počet zaměstnanců a další údaje, a to pro každou zemi zvlášť. Do české legislativy byl nový institut implementován prostřednictvím novely Zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní (zákon č. 164/2013 Sb.), která nabyla účinnosti k 19. 9. 2017.
Současným cílem Unie je, aby veškeré tyto údaje byly více transparentní, tedy veřejného rázu (pozn. Česko je jednou z mála zemí EU, která tato data stále nezveřejňuje). Tedy rozšíření působnosti, ve smyslu, aby mohli třeba odborníci, ale i široká veřejnost, sledovat, zda nemá například dceřiná společnost s velkými zisky, určité nadnárodní firmy, v dané zemi nepřiměřeně nízkou daňovou aktivitu a nedochází k odlivům zisků (přelévání) do jiných dceřiných podniků či do matky, které sídlí v zemích s nižšími daňovými sazbami (např. Google v Česku na daních ročně zaplatí zhruba třicetkrát méně než Seznam).
Nutnost větší transparentnosti, přesnějších dat a lepší vymahatelnosti
Povinnost informací pCBCR mezi členskými státy unie, se týká podniků s mnohonárodním dopadem a celkovým konsolidovaným ziskem alespoň 750 mil. EUR. Do této definice u nás nespadají jen a pouze ekonomičtí giganti jako je Google, FB či Nike, ale také například Agrofert. Menším a lokálním firmám přináší pCBCR spravedlnost, jelikož krácení daní přináší obzvlášť velkým firmám výraznou tržní výhodu.
Stále přísnější požadavky na větší transparentnost velkých mezinárodních firem ovlivňuje jejich následné daňové chování. Změna Směrnice o zdanění příjmů z úspor (již zrušena), která od roku 2005 zaváděla výměnu informací mezi členskými státy ohledně soukromých příjmů z úspor, motivovala některé firmy k přesunu vlastnictví ze států EU, a to převážně do zemí, které nesdílí informace v daňových otázkách. Zamýšlená změna nemusí mít tedy vždy pozitivní dopad. Ovšem veřejné vykazování dat po jednotlivých zemích (pCBCR) umožňuje zkoumat, jaký vliv budou mít současné (i budoucí) kroky, v oblasti zpřísňování daňové transparentnosti, na chování korporací a může zamezit vzniku kauz (či pomoci kauzy odhalit) typu - Panama Papers, Paradise Papers, Swiss leaks, CumEx-Files či OpenLux.
Investigace OpenLux je současným posledním varováním. Dotyčná země, tedy Lucembursko, je naprosto vhodnou evropskou lokalitou se stabilním politickým prostředím, nízkou daňovou sazbou a možností spravovat finanční prostředky relativně anonymně. Objem ‚offshore‘ prostředků spravovaných v Lucembursku je takřka srovnatelný s Hongkongem či se Singapurem, a méně než poloviční ve srovnání se Švýcarskem. Anonymita vlastníků byla podnětem pro Evropskou unii, která svým nařízením již v roce 2018 ustanovila existenci veřejných databází koncových vlastníků firem, tzv. UBO. Úprava má k naprosté transparenci stále daleko, jelikož část koncových vlastníků v databázi chybí či vyhledávání je možné pouze na základě názvu společnosti.
Nosnou myšlenkou výše uvedeného příkladu (o ne vždy úspěšných zavedených opatřeních) je ovšem fakt, že evropská společná iniciativa v oblasti daňové správy přináší především bezesporné klady, jako je třeba právě Směrnice (EU) 2015/849, o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, která pomohla investigativním novinářům kauzu OpenLux odhalit. Díky ní byli schopni nahlédnout do vlastnických struktur společností sídlících v Lucembursku. Příklad společného postupu v těchto věcech je jedním z mnoha signálů české vládě i Evropské unii, že snaha o větší otevřenost, nyní ve formě nástroje pCBCR, je nutná.
Současný vývoj ohledně veřejného podávání zpráv
Evropská komise předmětnou legislativu ohledně problematiky pCBCR navrhla již v dubnu 2016, v červenci 2017 ji podpořil též Evropský parlament. Návrh však musí být schválen v rámci Rady pro konkurenceschopnost (COMPET), která se zabývá růstem evropského vnitřního trhu a odstraňováním bariér. Rada pro konkurenceschopnost již jednou hlasovala (19.11.2019), návrh ale neprošel. Proti byla též Česká republika.
Nyní došlo k pozitivnímu posunu. Dne 25.02.2021 Rada Evropské unie pro konkurenceschopnost (COMPET) schválila návrh vykazování zisků podle jednotlivých států, tzv. Public Country-by-Country Reporting, dle něhož nadnárodní společnosti, s obratem nad určitou částku, mají povinnost veřejně sdílet účetní údaje pro každou zemi zvlášť.
Ke schválení v Radě pro konkurenceschopnost (tento týden musí být potvrzen) došlo v momentu, kdy Slovinsko a Rakousko „změnily tábor“ a podpořily ho. Většina ministrů byla názoru, že nejnovější konsolidovaný návrh portugalského předsednictví je po technické stránce připraven k projednání. Vyzvali tedy portugalské předsednictví, aby neprodleně požádalo o mandát k jednání s cílem prozkoumat s Evropským parlamentem možnost dosažení dohody o urychleném přijetí směrnice.
Osm zemí (Lucembursko, Irsko, Švédsko, Chorvatsko, Kypr, Česká republika, Maďarsko a Malta) se vyjádřilo zamítavě, z důvodu právního základu tohoto legislativního návrhu (označují návrh za „daňové ustanoveních“ dle článku 115 SFEU), který je dle nich důvodem přesunu do Rady pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN), tu tvoří především ministři financí. Rovněž se zde jedná o jiný způsob hlasování vyžadující jednomyslnost (pozn. aby návrh prošel v COMPETu, musí ho schválit 15 z 27 zemí EU, které musí reprezentovat 65 % obyvatel Evropské unie).
Po únorovém zasedání Rady pro konkurenceschopnost uvedl vicepremiér a ministr Havlíček více o české pozici. Dle jeho vyjádření Česká republika opakovaně upozorňuje na skutečnost, že o daňových otázkách by se i nadále mělo rozhodovat jednomyslně, tedy v Radě pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN). Česká vláda dále uvedla, že její stanovisko k pCBCR je neutrální, přestože daňové úniky stojí Česko nemalé peníze ročně, tedy rozhodně víc, než si v současné době můžeme dovolit.
Ve čtvrtek, dne 04.03.2021, na společném zasedání výborů ECON a JURI v Evropském parlamentu bylo odsouhlaseno zahájení trialogu. Po případném budoucí schválení celé předmětné legislativy ze strany orgánů EU musí dojít v členských státech k provedení do vnitrostátního práva ve lhůtě 2 let. Princip public country-by-country reporting je předmětem evropské i národní bezpečnosti a dlouhodobé strategie EU.