"Pro" (a proti) k mému hlasování

Ano, podpořil jsem opinion Evropského parlamentu k Dočasným opatřením v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka. Udělal jsem to přesto, že některé principy, na nichž navrhovaná část řešení imigrační krize stojí, nepovažuji za nejvhodnější.

Pro jsem hlasoval i proto, že na stole není ani náznak jiného řešení a vyjádření nesouhlasu s návrhem Komise při absenci jiné varianty vede k eskalaci současné krize. Krize, která není o abstraktním problému, ale o desítkách tisíc konkrétních lidí – utečenců, z nichž mnozí mají pravděpodobně nárok na azyl a již dnes se nachází v Evropě, přežívají v mnohdy katastrofálních podmínkách na nádražích, či pěšky putují Evropou. Neřešení problému znamená kromě zvyšování utrpení uprchlíků také obrovskou zátěž pro země, kterými uprchlíci procházejí, i pro ty, které z humanitárních důvodů začaly dělat více, než jim pravidla ukládají.

Systém povinných kvót nepovažuji za nejlepší, i když si na rozdíl od řady politiků myslím, že ho lze nastavit tak, aby byl funkční. I uprchlíci totiž musí respektovat pravidla. Uvítal bych dohodu členských zemí, jak problém férově společně řešit. Minulé měsíce bohužel prokázaly, že vlády členských států nejsou této dohody schopny. Je to jejich obrovská chyba a selhání, nikoliv selhání "Bruselu". Postupně se rodící shoda na tom, co dělat v budoucnu, vůbec neřeší problém, který již existuje. Tedy problém nahromaděných žadatelů o azyl, kterým dle mezinárodní Ženevské konvence a i našich evropských hodnot musíme pomoci. Před tímto problémem nemohou představitelé států utíkat. A Komise měla povinnost řešení navrhnout.

Proto jsem stanovisko EP podpořil, stejně jako 498 mých kolegů, protože v situaci, kdy se nejsou státy sto dohodnout na dobrovolném převzetí spoluodpovědnosti, představuje povinný mechanismus jediné řešení, které je reálně na stole, a v tomto smyslu také jediné možné.